Na růžích ustláno

Příjemné operetní téma, které se líbilo napříč republikou. Ano, i v domovském Brně ;) Na jeho filmové adaptaci je nutno ocenit to tempo, divadelní premiéra v režii Oldřicha Nového byla v prosinci 1933 a filmová již v lednu 1935. Ambice byly velké, nicméně z barevné závěrečné scény sešlo a tak nikdy neuvidíme skutečnou barvu oněch lila růží. Několik nápadů je ale skutečně dobrých i v čb, zejména Peškovy etudy na růžovém balkoně, kouzelná je klasická proměna Nedošinská na způsob Kráčmerky a zdaleka nejlepší je pikantní Maria Tauberová, skutečná operetní diva tehdejších let. (16.03.2020)

film bol fajn 3* zasluzene ale chybalo mu take nieco z coho by clovek padol na zadok a mohol dat vyssiu znamku, vobec sa mi nepacila v 1. polke filmu postava Nedosinskej to sa k nej nehodi, ked neni usmiata a mila neni to ona, lida tiez dokaze aj s malym priestorom vo filme ukazat viac, ale bol to pekny film, s peknym koncom, obdobne filmy vacsinou maju lepsi dej ale pokazia to koncom ako napr madla z cihelny, toto nebolo take oslnujuce ale aspon vsetko dopadlo ako malo a nic sa nikde nepokazilo co je super (09.02.2017)

Červená knihovna,  1)  kterou ozvláštňují jen slavní herci._____ 2)  Dialogy nudí, tempo je pomalé._____ 3)  Rok vzniku se podepsal na kvalitě zvuku, jak také jinak._____ 4)  Od operetního žánru toho mnoho neočekávám a také ani mnoho nedostávám. A tak je mé hodnocení v rámci žánru docela dobré. (20.10.2023)

Copak to se dělá, dávat člověku sklo do oka? Co kdybych se pořezal! Weinbergerova stejnojmenná opereta sklidila nevídaný aplaus již při svém premiérovém uvedení (1933), v němž zářil idol paní a dívek Jára Pospíšil. Bylo jen otázkou času, kdy se hrdinové tohoto růžového příběhu přesunou z divadelních prken na filmové plátno. Nutno dodat, že režisér Cikán prozíravě vytušil, že nemá smysl spoléhat se jen na libozvučné melodie a proto si zajistil exkluzivní herecké obsazení. Lída Baarová v roli samostatné, emancipované lékařky oslňuje ženským půvabem i sympatickým vystupováním, Antonie Nedošinská s Jindřichem Plachtou podnikají další vražedný útok na divákovu bránici, Pešek překypuje hravostí i mladistvým elánem. O prvotřídní humor tedy nebyla nouze. A zpěv? Ten byl svěřen Marii Tauberové (1911 – 2003), zářivé hvězdě českého operního nebe, která se krátce poté (1936) stala na dlouhá desetiletí jednou z nejvýraznějších tváří pražského Národního divadla a její koloraturní soprán sklízel úspěchy i na zahraničních scénách. (03.10.2008)

Snadno předvídatelný, ale milý film, který táhne hlavně Jindřich Plachta. Jeho podpantoflák, který se včas vzepře a dá na svůj rozum, je tradičně neodolatelný. Půvab dodají Baarová a Tauberová a nechybí ani můj oblíbenec Jiří Plachý, byť tohle asi nebude úplně ta role, ve které by ukázal svoje herecké umění. (07.12.2023)