Bodysong
-
Bodysong
-
Bodysong
Dokumentární / Válečný
Velká Británie, 2003, 83 min
Režie:
Simon PummellHudba:
Jonny GreenwoodObsah
-
Záběry z filmů, zpráv či natočené na amatérskou videokamerou, podbarvené sugestivní hudební stopou vytvořenou Jonnym Greenwoodem kytaristou ze skupiny Radiohead, představují desítky minipříběhů vkomponovaných do modelů obrazové metafory nejen o základních věcech života. Okamžiky reflektované kolektivní lidskosti od momentu zrodu přes iniciační zlomy k zásadním zkušenostem ať výsostně intimním, či obecně společenským až po dospělost. Pozvolné stárnutí a smrt, po které však následuje nové zrození. Oslava jazyk jako nástroje komunikace, umění či kolektivního boje za spravedlnost. Bodysong jako naléhavé sekání jedinečného a univerzálního uzavírá vyjádření naděje, že životodárný cyklus nedojde nikdy přerušení. (oficiální text distributora)
Záběry z filmů, zpráv či natočené na amatérskou videokamerou, podbarvené sugestivní hudební stopou vytvořenou Jonnym Greenwoodem kytaristou ze skupiny Radiohead, představují desítky minipříběhů vkomponovaných do modelů obrazové metafory nejen o základních věcech života. Okamžiky reflektované kolektivní lidskosti od momentu zrodu přes iniciační zlomy k zásadním zkušenostem ať výsostně intimním, či obecně společenským až po dospělost. Pozvolné stárnutí a smrt, po které však následuje nové zrození. Oslava jazyk jako nástroje komunikace, umění či kolektivního boje za spravedlnost. Bodysong jako naléhavé sekání jedinečného a univerzálního uzavírá vyjádření naděje, že životodárný cyklus nedojde nikdy přerušení. Komentáře uživatelů k filmu (8)
-
Djkoma
Slabé obrazově, hudebně i celkovou montáží sekvencí, která postrádá nápad a údernost. Nejsem fanoušek Jonnyho Greenwooda a jsem za to rád. Divná hudba, která do snímku jako by nepatří a nedokáže mu pomoct vyhrabat se z podprůměru a být výjimečný. Pro mě ztracených 83 minut času, který jsem mohl darovat dobrého hudbě nebo smysluplnému filmu a ne tomuhle "dílu".(20.3.2008)
-
EdaS
Spousta zajímavých jednotlivých záběrů (zejména těch z porodů), ale jako celek očekávatelné a nudné. A jak mám Radiohead rád, tak soundtrack Jonnyho Greenwooda mě spíš rozčiloval.(13.10.2007)
-
Dadel
Vobludárium. To je slovo, které mě při sledování Bodysongu napadlo. Od Reggiových filmů se v mnohém liší. Nejen tím, že jde výhradně o archivní záběry, ale především tím, že se nesnaží působit estetickým dojmem, ale naopak jde o surový naturalismus, včetně chuťovek jako porody či popravy. Koncentrace bizarních záběrů je tu obzvláště vysoká. Pamatujete na videokazety, které Amélie z Montmartru potají posílala skleněnému staříkovi? Tohle je něco podobného, natažené na celovečerní délku, zcela zbavené humoru, a podbarvené velice depresivní hudbou Jonnyho Greenwooda z Radiohead (občas zní až moc jako Pyramid Song)(20.12.2006)
-
betelgeuse
Průměrný odvar uměleckých koláží typu KOYAANISQATSI.(17.3.2004)
-
Radiq
Nejvíc si cením použité hudby, ta se k těm záběrům výborně hodila a sama o sobě by si zasloužila 5*. Štvaly mě tam nějaké takové drobnosti, jako třeba záběry teploušů, to tam bylo podle mě zbytečný.(29.3.2009)
-
blueskin
godfrey reggio je proste jen jeden (i kdyz tohle mi prijde jeste stokrat zajimavejsi, nez naqoyqatsi).(25.3.2005)
-
schunjo
Celkom prijemny mix zaujimavych obrazov s este zaujimavejsou hudbou ale obcas je to trochu nudne.(5.6.2004)
-
amfetamin
Dosti rozporuplná záležitost. Má to výbornoý hudební doprovod, ale ani ten nezachrání tu spoustu nezajímavých scén. Ty porody na začátku jsem sledovala dvakrát za sebou s jakýmsi ohromením na tváři, ale zbytek filmu na mě nijak nepůsobil. Bylo to jako obyčejné domácí video zmixované s televizními reportážemi a celé to působí tak nějak zmateně. Komentování filmu tomu moc nepřidalo vzhledem k neschopnosti se plynule vyjadřovat.(27.10.2010)
