Tumannosť Andromedy

Teorie krajní meze zakazovala sovětským spisovatelům rozvíjet příliš futuristická témata, ale Ivan Antonovič Jefremov měl proti ní zřejmě imunitu. Psal o dobrodružstvích mnohokrát propíraných v americké sci-fi zlatého věku, jen v reáliích mu vlastních. Proto je Mlhovina v Andromedě tak unikátní. Snoubí dobrodružnou space operu a naivní idealistickou vizi komunistické utopie, rozšířenou po celé Mléčné dráze. To platí o knížní předloze, ale bohužel ne o filmu, protože je v něm ideologická složka zatlačena do pozadí. Obvykle bych to ocenil, ale tímhle rozhodnutím ztratila Mlhovina v Andromedě svou výjimečnost a stalo se z ní stěží průměrné sci-fi. (18.03.2020)

Poměrně neuvěřitelná kreace. Srovnat to snad lze s opusem Planeta Bouří (1962), ale spíš ne, protože Planeta Bouří je navzdory dobovým omezením stále film. Zde se jedná o formální, ideologicky přesný přepis představ autora knižní předlohy (I. Jefremov) o komunistické budoucnosti lidstva, ve kterém, snad aby nebyla narušena "prostá" ušlechtilost prezentovaných "nových lidí", režisér rezignoval na jakoukoliv invenci co se týče vizuální stránky (triky byly zřejmě zavrženy jako buržoazní vejmysl) stejně jako na jakýkoliv náznak akce. Soudružská psychologie postav - např. expozice "milostného" čtyřúhelníku Erg Noor/Niza vs. Dar Veter/Veda Kong (popravdě jména jak ze Star Treku) - je už jen tristní třešnička na tomto podivně odfláklém dortu ... Doporučil bych to snad jako studijní materiál (i když teda nevim ke studiu čeho vlastně). Nicméně dávam 3/5. Ostalgie? (23.03.2011)

Opravdu zvlastni (a narocny) zazitek. Shoduji se temer s komentarem Gaskina...je to psycharna, ale divna...vystupuje tam postava Dar Veter (ohledne toho je docela zajimava diskuze na imdb, vcetne podobnosti zdejsiho robota s R2-D2). Nicmene amici byli v tomto pripade podle vsech indicii az druzi... (04.02.2010)

Naprosto neuvěřitelné c-čko, které baví stejně jako filmy eda wooda - jde o absolutní bordel, který vypadá, jako by ho točilo sedmileté dítě. Je geniální svou příšerností. Tak nebo onak, jestli se k vám film něakou zvláštní híčkou osudu dostane, naslouchejte jeho příběhu - ten, ač zabit, je stále relativně zajímavý. (23.03.2008)

Jefremovu knihu Mlhovina v Andromedě z knihovničky rodičů jsem jako dítě nadšeně hltal (několikrát), ač byla značně stará už tehdy. V mé současné knihovničce se také nachází. Rozmáchlá vize budoucnosti, silně ideologicky komunistické, a přesto dost lidské, dala prostor vlastním představám a zamyšlením nad lidskou kooperací, nezištností, lidstvím... Zde dostaly vesmírné vzdálenosti perspektivu. Lidé sledují mezihvězdné vysílání vzdálených civilizací, a i ve filmu smutně hovoří o čase, který je dělí, a osamělosti mimozemšťanů. Ti před desítkami či stovkami let, kdy nyní sledované vysílání probíhalo, mysleli, že jsou sami -- a stejně dlouho budou netrpělivě čekat na odpověď... Stejné osamocení a oddělení, smutek, že nejsou s ostatními, se týká hvězdné výpravy uvízlé u vyhořelé železné hvězdy... Myslím, že pokud přistoupíte na toto sdělení, touhu procházející celým filmem, může vás silně zasáhnout... Film je uťatý v půlce děje, tedy nedostane se na rozuzlení čtyřúhelníku, vysvětlení nalezeného disku na temné planetě, a grandiozní (a úspěšný) experiment, při kterém Mven Mas a Dar Veter totálně poruší důvěru v ně vkládanou, zničí vysílač a snad polovinu elektráren na Zemi, nicméně překlenou vzdálenost mnoha parseků a spojí se s mimozemšťany v reálném čase... a Dar Veterův soud a katarzi, kdy se musí vyrovnávat s tím, že zavinil smrt mnoha lidí, kteří na místě zahynuli. Považuji to za velmi zdařilou adaptaci, která se zbavila většiny balastu knihy. (17.03.2012)