Mezihra

Existuje názor, že Picabia a Duchamp z filmu udělali jakýsi nekrolog za Arthura Cravana, básníka boxera a synovce Oscara Wilda. Cravan, ztělesněné dada, učinil uměleckým dílem především sebe sama. Na útěku před zákopy první světové války se přes Španělsko a USA dostal až do Mexika, odkud chtěl na lodi doplout do Argentiny. Bohužel v listopadu roku 1918 při zkušební projížďce lodí beze stopy zmizel na moři a nikdo ho už nikdy nespatřil. Na břehu nechal svou těhotnou ženu Minu Loy. Ve filmu na Cravana zřejmě odkazuje několik scén: boxerské rukavice, šachisté spláchnutí vodou, papírová loďka, ženské oči prolínající se s mořem a celá scéna s rakví včetně jejího vyvrcholení. Na jednu stranu se mi zdá být celá ta cravanovská interpretace přehnaná, na stranu druhou ty odkazy tam jsou a jsou to jinak docela nevysvětlitelné metafory... (05.10.2016)

Šachová scéna se stala slavnou. Vidíme zde všechny nové technické výdobytky filmu, které byly v té době hodně napřed: zpomalené a retrográdní záběry, prolínačky stromů apod. Pohřební průvod veze velbloud, uteče jim, pronásledují ho...prostě bizarní. Vidíme s jako chutí chtěli autoři dada filmu naštvat publikum, zvyklé na tradiční narativní filmy. (30.11.2017)

Clairova Mezihra měla doprovázet Picabiův balet "Dnes se nehraje" na představení Švédského baletu. A ono se opravdu nehrálo. Provokující humor škodolibě napalující "inteligenci" byl jednou z částí dadaismu, kam již zmíněná Mezihra patří. Vždyť Francis Picabia, jeden z předních členů tohoto hnutí, sepsal scénář, z něhož Clair abstrahoval a dotvořil ho. Vzniklo tak nečekané, mystifikátorské dílo, stavící hlavně na své briskní vizualitě, poezii plynutí. Facka pro všechny, kdo chtěly toto dílo interpretovat, zařadit, logicky vysvětlit. Styčné body se tu sice dají najít, přesto se jedná především o pocitovou záležitost. V "první části" můžeme spatřit samotného Picabiu, Mana Raye či Marcela Duchampa - svérázná grotesknost jejich výstupů pak rozehrává "druhou část" - pohřební. Vůz s rakví tažený dromedárem, za ním bizarně pochodující průvod. Vůz se dostane do zběsilé rychlosti, lidé za ním utíkají. Fantastické komično, které z každého záběru sálá, se později uplatnilo i v režisérových pozdějších filmech. (24.03.2004)

Sice tou dobou už byl dadaismus v rozkladu, ale ke konci roku 1924 při uvedení baletu Zrušené představení dada malíře Francise Picabia, jež doprovázely plakáty: "Jestli nejste spokojení, běžte k čertu", byl připraven René Clairem tento film - Entr'acte (mezi-akty). Hrál se postupně o přestávkách programu a ještě před baletem se promítla jeho úvodní část, kde právě Picabio spolu se skladatelem Ericem Satiem, který složil hudbu k celému večeru, vbíhají zpomaleně na scénu a střelí z kanónu rovnou do publika. "Mezihra věří v radost z invence, nerespektuje nic než touhu vybuchnout smíchy," hodnotil poté Clairovo dada Picabio. (16.05.2009)

Suverénny surrealistický tanec asociácií a krásy, ktorý má pomerne jednoducho čitateľný príbeh. Vraj nemožné? Opak, priatelia, René Clair zachytáva harmonický súlad pohybu plný spomalených záberov, kombinovanej montáže, zvláštnych pozičných uhlov a detailov. Počas krátkeho filmu sa vynárajú obrazy a metafory ako balet, priateľská hra, cirkusová manéž, delo, holub vylietavajúci z rozstreleného vajca, vražda, muž v ženských šatách, horská dráha, strechy domov, svadobné auto, pohreb (pohrebný voz ťahá ťava), bežiaci dav (druhý raz s detailom) muž v krabici na kolieskach, postavičky s nafukovacími hlavami, obrátená tvár a asi najzaujímavejšia vec, ktorú však nebudem prezrádzať, pretože je nádherným záverečným súznením všetkých formálnych a obsahových aspektov. Niektoré scény boli jednoducho paráda. 90% Video tu. (12.04.2014)