Obsah
-
"Jde o skutečnou mezihru, přestávku v nudě monotónního života, plného obludného a směšného obdivu ke konvencím," řekl tvůrce scénáře Francis Picabia. Krátký film natočil po svém debutu PAŘÍŽ SPÍ René Clair a uplatnil v něm prvky dadaismu, který už byl tou dobou před svým zánikem. Přestože je tato inspirace přiznaná (mj. ve filmu vystupují slavní dadaističtí umělci Man Ray a Marcel Duchamp), o dadaistické vyznění se vedou spory. Film totiž nepůsobí zcela samoúčelně a má i jistou dějovou linii. Clair využívá již ve své rané tvorbě typické prvky svých pozdějších snímků, lásku ke komice, poetičnost a fascinaci pohybem.
V první části vidíme Picabiu a Erika Satieho (tvůrce hudby) při manipulaci s dělem, z něhož je nakonec vystřeleno. V další pak dva šachisty, jimž hru překazí vodní příval. Vše vrcholí v desetiminutové honičce truchlících za pohřebním vozem. Z převržené rakve nakonec vylézá živý eskamotér, který je nejspíše poctou G. Méliesovi. Děj je vázán asociativním střihem na základě podobnosti obrazů na plátně, což má posílit dojem hravosti.
Snímek byl poprvé promítán jako skutečná mezihra Picabiova baletu Zrušené představení a velké překvapení způsobil také na matiné avantgardního umění v Berlíně v roce 1925. Obnovené premiéry se pak dočkal roku 1974 v Cannes.
(Hwaelos)
"Jde o skutečnou mezihru, přestávku v nudě monotónního života, plného obludného a směšného obdivu ke konvencím," řekl tvůrce scénáře Francis Picabia. Krátký film natočil po svém debutu PAŘÍŽ SPÍ René Clair a uplatnil v něm prvky dadaismu, který už byl tou dobou před svým zánikem. Přestože je tato inspirace přiznaná (mj. ve filmu vystupují slavní dadaističtí umělci Man Ray a Marcel Duchamp), o dadaistické vyznění se vedou spory. Film totiž nepůsobí zcela samoúčelně a má i jistou dějovou linii. Clair využívá již ve své rané tvorbě typické prvky svých pozdějších snímků, lásku ke komice, poetičnost a fascinaci pohybem.Komentáře uživatelů k filmu (19)
-
Adrian
Po formálnej stránke revolúčnosti je to taký malý, farncúzsky "Muž z kinoaparátom" vyjadrujúci hlavne radosť zo života, hranie sa s rytmom, oslobodením pohybu od akýchkoľvek fyzikálnych obmedzení. Navyše v druhej polovici (naháňanie vozu s rakvou) vďaka až dadaistickému humoru je to aj veľmi zábavné. Nehovoriac o samotnom konci, v ktorom jeden z účinkujúcich prerazí filmové plátno s nápisom KONIEC, ale vzäpatí je niekým iným stiahnutý naspäť do sveta filmu, jasne mu tak naznačujúc, že jeho konanie je prípustné iba v intenciách filmového sveta, ktorého je Medzihra živou a nesmierne hravou esenciou.(23.8.2004)
-
dwi
Clairova Mezihra měla doprovázet Picabiův balet "Dnes se nehraje" na představení Švédského baletu. A ono se opravdu nehrálo. Provokující humor škodolibě napalující "inteligenci" byl jednou z částí dadaismu, kam již zmíněná Mezihra patří. Vždyť Francis Picabia, jeden z předních členů tohoto hnutí, sepsal scénář, z něhož Clair abstrahoval a dotvořil ho. Vzniklo tak nečekané, mystifikátorské dílo, stavící hlavně na své briskní vizualitě, poezii plynutí. Facka pro všechny, kdo chtěly toto dílo interpretovat, zařadit, logicky vysvětlit. Styčné body se tu sice dají najít, přesto se jedná především o pocitovou záležitost. V "první části" můžeme spatřit samotného Picabiu, Mana Raye či Marcela Duchampa - svérázná grotesknost jejich výstupů pak rozehrává "druhou část" - pohřební. Vůz s rakví tažený dromedárem, za ním bizarně pochodující průvod. Vůz se dostane do zběsilé rychlosti, lidé za ním utíkají. Fantastické komično, které z každého záběru sálá, se později uplatnilo i v režisérových pozdějších filmech.(24.3.2004)
-
formelin
Naprosto úžasnej snímek, s hudbou od Henri Saugueta se to krásně doplňuje...(25.5.2007)
-
Ilicka
Když je to dada, tak to smysl dávat nemusí?(4.1.2010)
-
Rosana
Zásadní dílo(3.1.2009)
-
asLoeReed
Sice tou dobou už byl dadaismus v rozkladu, ale ke konci roku 1924 při uvedení baletu Zrušené představení dada malíře Francise Picabia, jež doprovázely plakáty: "Jestli nejste spokojení, běžte k čertu", byl připraven René Clairem tento film - Entr'acte (mezi-akty). Hrál se postupně o přestávkách programu a ještě před baletem se promítla jeho úvodní část, kde právě Picabio spolu se skladatelem Ericem Satiem, který složil hudbu k celému večeru, vbíhají zpomaleně na scénu a střelí z kanónu rovnou do publika. "Mezihra věří v radost z invence, nerespektuje nic než touhu vybuchnout smíchy," hodnotil poté Clairovo dada Picabio.(16.5.2009)
-
YURAyura
10/10 Napady, ktere by dnesim tvurcum vystacily na nekolik filmu tady Clair napasoval do 22 minut - supr! http://www.youtube.com/watch?v=FjFW138iqpc(25.5.2007)
-
BART!
Mel jsem tu cest videt toto dilko na hudebne filmovém festivalu s živým doprovodem francouzských performerů..Takže jsem mohl slyšet zpěvy, chorály, kytaru, trhaní lepících pásek, lámání předmětů, atd. Zkrátka výborná záležitost!(22.10.2005)
-
.maggie.
Starodávná artovka.(12.11.2008)
-
Cimr
Rád bych upozornil na to, že tento film byl natočen pět let před Andaluským psem. Je zvláštní, že některé filmy přejdou do zlatého fondu kinematografie a ví o nich každý a na jiné, třeba i lepší, zajímavější, zásadnější, aby člověk chodil skoro sám ve tři odpoledne do Ponrepa, aniž by o nich kdykoli předtím slyšel. Mezihru si doporučuju sehnat, vzhledem k roku vzniku je to opravdu zajímavé dada pokoukání.(25.11.2010)
-
D.U.K.E
Neskutečně hravá, zábavná, a zajímavá podívaná spadající pod hnutí DADA na níž spolupracovali velikání avantgardního (meziválečného)umění jako Marcel Duchamp a Man Ray-moji oblíbenci.Na svou dobu neuvěřitelně moderní, volné využití filmového pásu-je to jako jazz převedený do obrazů.Opravdu pěkně strávených 22 minut :)(23.1.2009)
-
MarekT
Vznětlivé vlasy, náměstí Paříže na jedné šachovnici nebo pohřební vůz na horské dráze... O závěrečné pointě a titulcích už netřeba hovořit. Myslím, že ti, co při pohledu na římsu dostávájí chuť se po ní procházet jako po laně, docení tento film asi nejvíce. Geniální dadaistická hříčka.(23.5.2010)
-
alenka
slusna schiza a experiment, ktery v te dobe zrejme nemel obdoby. mezihru nemusim videt kazdy den, ale je dobra pro uvedomeni si toho, ze kazdy filmovy napad a trik se nekde musel vzit, a ze soucasna kinematografie uz delsi dobu bloudi v kruhu.(22.10.2005)
-
Greny
vzhledem k době vzniku je to naprosto skvělý film, plný různých efektů a propracovaného střihu, přesně padnoucí muziky a kamera mě donutila zapřemýšlet nad osobnoostí tvůrce, protože některé sekvence filmu naprosto předběhli svoji dobu a ani dnes by se kdejaký filmař nemusel stydět za podobný snímek .(7.1.2010)
-
Aelita
Nadhledy, podhledy, zrychlovačky, zpomalovačky, změny ohniska, dvojexpozice, vystřelení z diváka i na diváka, vynoření z filmu i zpětné vtažení do něj, převracení na hlavu a hlavně obraz-zrcadlení doby - to vše v 20-ti minutách nabízejí tyto dadaistické kinematografické hrátky, které nejvíce ocení všichni, kdo aspoň trochu experimentovali s fotoaparátem a fotografiemi v temné komoře, začínající kameramani, teoretici a kritici filmu a všichni, kdo mají rádi přestávky mezi děním. Entr'Acte, to jest Mezihra neboli interludium, či spíše interlidium - lidské hemžení: život jako o závod a závod jako o smrt, jednou nahoře, jednou dole jako na horské dráze, kouzla bytí i nebytí a iluze, kterým tak rádi podléháme. Během sledování tohoto snímku se mi vybavovaly Valčík květin, Cesta na měsíc, Muž s kinoaparátem i Naqoyqatsi, Iluzionista i Devět životů Tomáše Katze, což svědčí o jednom jediném - vše je propojeno a vše je řečeno. Začátek přes mezihru přechází v konec, který je začátkem. Svět je dramatické dada, kde tragedie splývá s komedií, smysl se překlápí v absurditu a estetiku rozkládá chaos. Zachovat si vlastní soudržnost a rozum vyžaduje od člověka pragmatismus, idealismus, lhostejnost, odevzdanost nebo ironii a smích. Nakonec však člověk zcela zmizí a zůstane po něm maximálně paměť ve slovech, obrazech nebo věcech. A přesně takovou paměť představuje tento experimentální film, který natočil francouzský režisér René Clair na avantgardní hudbu Erika Satieho za účastí umělců Francise Picabia a Marcela Duchampa, baletního mistra a členů Švédského baletu a jiných umělců, kteří tvořili kompars. Film je ztělesněním nebo přesněji zvizuálněním dadaistického pojetí umění. Umělci-dadaisté usilovali o radikální změny - na místo tradičního individualistického umění přebývajícího ve věži ze slonoviny mělo přijít umění otevřené realitě, kde umělec "likviduje v sobě své osobní, nejniternější tendence". Realita se má projevit sama a k tomu se nejlépe hodí technika koláže Tak vznikla fotomontáž, kdy fotografický materiál prochází metamorfosou ukazující, jak se v procese rozkladu skutečnost zázračně obrozuje v novém díle. Mezihra je skutečná koláž, která vznikla složením obrazů a hudby, přičemž Erik Satie složil hudbu k filmu pouze na základě synopse s udáním chronometráže každé epizody, kterou mu na poslední chvíli dodal René Clair. Erik Satie se přitom řídil jen vlastními představami o ještě nenatočeném filmu a specifikou kinematografických prostředků včetně rytmu a pohybu v záběru. Skladba filmu, který se skládá z množství podobných fragmentů reálnosti, a struktura hudebního doprovodu,, ve kterém se mnohokrát opakují motivy s minimální změnou, se tak ukázaly být skoro zázračně rovnoběžnými a sladěnými. Erik Satie použil v kinematografii svůj oblíbený vynález - Furniture music (francouzsky musique d’ameublement), z které se zrodily minimalismus i ambientní hudba (http://cs.wikipedia.org/wiki/Minimalismus_(hudba) + http://cs.wikipedia.org/wiki/Ambientn%C3%AD_hudba). Paralelní sled obrazu a zvuku mnohonásobně zesiluje celkové působení filmu, ačkoliv divák nevěnuje hudbě nijak zvláštní pozornost. Satie se tak i ve filmové hudbě hned napoprvé projevil jako novátor a zvěstovatel tzv. rezonanční metody střihu. ___ Film má dvě části: první je krátký Prolog, který se promítal během ouvertury baletu Erika Satieho "Reláche", což znamená "Představení zrušeno"; druhá zhruba 18-minutová část " Entr'Acte" (Mezihra) se skutečně promítala během nebo spíše místo přestávky mezi dvěma dějstvími baletu. Dnes obě části tvoří jediný film. Pokud dáme dohromady dadaistický zámysl, koncepci baletního představení "Reláche" a experimentální surrealistický charakter samotného filmu "Entr’acte", pak živelně vzniklý výsledek - "Mezihra zrušeného představení" - lze označit jako dadaismus na druhou, který ještě více zesiluje absurditu celého představení.(6.2.2012)
-
kwejgaar
http://www.ubu.com/film/clair.html(26.10.2007)
-
Clariss
Film složen z rozmanitých obrazů, které na první pohled nemají logické spojení, neboť jsou vybrány z různých rovin skutečnosti, surrealistických obrazů a snů. Např. záběry na tančící baletku zespod hlediště poukazují na prvotní záměr snímku, a to aby byl promítán o přestávce švédského baletu. To však pasivní divák musí přečkat bez povšimnutí, když čeká pouhé:"Do jaké role se vžiji dnes, jakým osudem budu přežívat tentokrát?" A tak dále. "Mezihra nevěří na nic velkého, snad jen na radost z života, veří na radost z vynalézání, nerespektuje nic kromě touhy propuknout ve smích..": Smysl Mezihry vyjádřil těmito slovy Picabia v Manifestu druhé avantgardy, na jehož nápaditý impuls celý snímek vznikl. Byla jsem spokojená i s konečným nakoupnutím do zpětného FIN. I když s každým koncem bývám nevrlá. Děkovačka na místě, pane "Jasný".(27.11.2007)
-
P/\/EL
lepší kvalita.. http://www.youtube.com/watch?v=UnXdYxvBHf8(21.1.2012)
-
VodaVoda
To, co ve 20. letech tančilo v chic sukni a utíkalo pryč, se v 60. letech svlíklo do naha a fetovalo. Život je jako jízda na horský dráze. Koukám, že princip je furt stejnej. Hahaha.(27.3.2011)
