Reklama

Reklama

Po 2. svetovej vojne sa bývalý vojak britsko-indickej armády Gian Singh vracia do svojej rodnej dediny v Indii a sníva o pokojnom živote vyplnenom modlitbami a plodnou prácou na poli. V roku 1947 však India vyhlási svoju samostatnosť a v dôsledku zmeny hranice medzi moslimským Pakistanom a hinduistickou Indiou sa Gianov pozemok zrazu ocitne v jej blízkosti. Novú hranicu sužujú konflikty, ktorých korene ležia v dlhodobom nepriateľstve oboch národov. Masakre zo strany pakistanských moslimov nedajú na seba dlho čakať a ničia životy Giana i jeho susedov. Po jednom z početných nájazdov nachádza Gian v lese osamelú moslimskú dievčinu Naseem. Keď vidí, ako je vydesená, tajne ju odvedie do svojho domčeka. Onedlho sa všetko prevalí a pre ubytovanie mladej moslimky sa Gian s matkou stanú terčom nenávisti vlastného ľudu. Naseem a Gian spoločne hospodária na Gianovom políčku, postupne zabudnú na všetky predsudky a zamilujú sa. Keď Giana príde navštíviť Margaret, sestra jeho bývalého spolubojovníka, požiada ju, aby mu pomohla vybaviť oficiálne doklady pre Naseem. Margaret zistí, že jej rodina je ešte nažive. Dokáže zamilovaný pár prekonať všetky nástrahy, ktoré im svet plný náboženskej nenávisti kladie do cesty? (TV JOJ)

(více)

Recenze (18)

peiton 

všechny recenze uživatele

A zase som plakala, rumázgala ako malá. Takéto filmy zbožňujem - ľudské, plné lásky a hoci popretkávané tragédiami, nešťastiami, bolesťou, tak predsa len naplnené nádejou a perspektívou. Pohľad na život v dvoch rozličných krajinách východného orientu. Láska miestnych ľudí k ich rodnej zemi, ťažké údely a pritom otvorené srdcia, náboženský fanatizmus...láska dvoch nábožensky odlišných ľudí je zároveň nezmyselnou prekážkou.Nemám slov.Zbožňujem príbehy, ktoré sa zaoberajú cudzou kultúrou.Dáva nám privoňať si k bežným vôňam na ulici v Indii. Necháva nás s úžasom pozorovať tisíce odtieňov červenej a ružovej na svadobnom sárí. Opisy sú nádherné, dialógy premyslené, dejová krivka má myšlienku. Postavy sú k veci a nie sú ničím prikrášlené. Nikto nie je úplne čierny alebo biely. Mimoriadne silný, emóciami nabitý príbeh, ktorý mi tuším odporučila kolegyňa a trafila presne. ()

Volodimir2 

všechny recenze uživatele

Film je skutočnou historickou udalosťou z obdobia 2. svetovej vojny. Koncom roku 1941 Japonci napadli Barmu a na pomoc domácej armáde boli odoslaní aj Gian Singh, Avtar Singh a ich veliteľ Andrew Stilwell ako kontingent britskej koloniálnej armády. Japonci v Barme zahájili ofenzívu, ktorú spojenecké jednotky neodrazili a do konca mája 1942 japonská armáda obsadila Barmu. Padlo veľa obrancov Barmy a medzi nimi aj britský veliteľ Stilwell. Logickým vyústením 2. svetovej vojny bola dekolonizácia Indie od Británie. Dej filmu sa ďalej presúva do obdobia vyhlásenia samostatnosti Indie. Úderom polnoci na 15. augusta 1947 vznikla nezávislá Indie a Pakistan a Pandžáb a Bengálsko boli rozdelené tzv. Radcliffovou líniou medzi oba štáty a tu vypukli náboženské masakre doprevádzané masovým sťahovaním obyvateľstva. ()

Reklama

Tommassi3 

všechny recenze uživatele

"Ale válka přece skončila !!" - "Války nikdy nekončí.." Ve své podstatě platí Hranice za překrásný film s poselstvím, které však může jen těžko padnout na úrodnou půdu, vášnivého a všestranného filmaře, režiséra, dokumentaristy a pravděpodobně jednoho z nejslavnějších kanadských kameramanů, byť se tedy narodil v Kašmíru v Indii, Vica Sarina, který, jak je už u tohoto laskavého muže zvykem, prostřednictvím svého koprodukčního historického velkofilmu, ano, takhle si ho zřejmě představují Javoři, s naprosto symbolickým názvem Partition, zde by se dalo znovu velmi dlouho debatovat o názvu, po němž sáhnul tuzemský distributor, tentokrát však nebudu překvapivě nikomu spílat, protože ona primární myšlenka zůstala de facto zachována, divákovi vypráví příběh velké lásky, která se neptá, lásky, kterou nezajímá barva kůže, původ, ani náboženství.. Herecky se zcela zákonitě nejedná o nic výjimečného, na druhou stranu však charismatický Jimi Mistry jako Gian Singh, nádherná Kristin Kreuk jako Naseem i čarodějka Neve Campbell, která paradoxně právě zde ukazuje, že skutečně umí hrát, dokonale vystihují archetypy, které ztvárňují.. Vic Sarin, ne, fakt se nejedná o objevitele známého nervového plynu, si tentokrát zjevně ukrojil příliš velké sousto, nicméně jen na první pohled, když se mimo režie snímku postavil také za kameru, to by si snad ostatně dnes už ani nedokázal odepřít, která se svojí malebností a nezřídka i poetičností, když pasáže v řepkovém poli, s mytím barev z tváře či Naseeminým tancem v dešti prostě učarují, navozující atmosféru Indie rozhodně patří k těm nejvýraznějším kladům Partition, chtěl mít totiž nad snímkem, který se ho osobně silně svým tématem dotýká, co největší kontrolu, a to však nakonec lze paradoxně vnímat i jako zásadní bolístku filmu, když prostě nedokázal spolu s Patriciou Finn scénáři vtisknout dostatek věrohodnosti, repliky často vyznívají pateticky, zženštile a uplakaně, stereotypní až umanutě umělohmotné charaktery postrádají jakoukoliv hloubku, a tak i u jejich (ne)motivací absentuje jakákoliv logika, a rozhodně i přílišné, chce se mi říct až bollywoodské, k čemuž se však ještě vrátím, zploštění obtížné doby by mohlo jasně dokazovat jejich scénáristickou nezkušenost a nevyzrálost, která by samozřejmě mohla korespondovat i s tím zde většinou proklínaným finále !! Nicméně opak je pravdou, Sarin totiž svůj příběh natočil jako velezkušený tvůrce zcela v duchu bollywoodských tradic se spoustou jeho základních rysů i motivů, ať už celkovou melodramatičnost, prvky ztracené rodiny, rozzlobených rodičů, politického útlaku, důrazu na rodinné hodnoty a především děti a v neposlední řadě i pohodlných náhod jako hybatelů děje a prostředků pro očekávané zvraty, a konvencí naprosto si vědom faktu, jak moc si právě ta indická kinematografie získala v Severní Americe na oblibě, zároveň ho však ozvlášťňuje upozaděností lehce rušivých vlivů, mám samozřejmě na mysli tanec a zpěv jako alfu a omegu audiovizuálu bollywoodu, které nahrazuje naprosto fantastický soundtrack hudebního génia Briana Tylera, který se nikdy nezdráhal vlézt do jakéhokoliv projektu, a dodává mu tak jakýsi punc dvojdomosti, díky níž lze nakonec Partition jen velmi těžko zákonitě považovat za filmařinu pro Evropana snadno stravitelnou.. () (méně) (více)

dopitak 

všechny recenze uživatele

Poměrně solidní film s naprosto zazděným koncem, od scény kdy jsou Gian a Naseem na dvorku násilím odloučeni jde celý příběh do háje, scénárista by si (především za obě rvačky Giana s bratrem Naseem) zasloužil pár facek. Neve Campbell od časů Wild things hodně zestárla a roli školačky by jí dnes už neuvěřil ani slepec. Zato Kristin Kreuk je opravdu krásná, i jako muslimka.____Celkově zklamání z holywoodského zapáchajícího konce. ()

NinonL 

všechny recenze uživatele

Zajímavý na tomto filmu je pohled do historie Indie a Pákistánu. Odchod Angličanů, konec kolonizace, rozdělení země na dvě, jednu muslimskou, jednu hinduistickou. S tím bylo spojeno mnoho krveprolití, vzájemných náboženských půtek a bitev. Příběh Giana a Nasem je ve filmu vedlejší. Je to klasický romantický příběh, ovšem s nepříliš dobrým koncem. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (5)

  • Film je věnován památce kanadského lyžaře Trinitya McQuaira, který zemřel nešťastnou náhodou na americkém letovisku Mount Baker. (Borrtex)
  • Madhur Jaffrey, která hraje roli matky Gyana Singha (Jimi Mistry), je známá herečka a renomovaná kuchařka, která je autorem mnoha knih s vařením. Z hlavních aktérů filmu byla obsazena jako jediná žena, která žila v době rozdělení. (Borrtex)
  • Na konci filmu je zmínka o stromu Banyan. Banyan je jedním ze symbolů Indie a navíc i indickým národním stromem. (Cheeker)

Reklama

Reklama