poster

Ničeho nelituji

Dokumentární

Česko, 2003, 83 min

Scénář:

Theodora Remundová

Producenti:

Jiří Ptáček

Střih:

Zdeněk Marek
(další profese)
  • Beast
    *****

    Perfektně natočený a neuvěřitelně silný dokument o rodinných vztazích.(22.1.2004)

  • DearS
    *****

    Theodoře Remundové se podařil husarský kousek. Natočila totiž dokument celovečerní délky, který rozhodně stojí za vidění a pro který se navíc podařilo najít distributora-kamikadze, uvádějícího tak silně nekomerční záležitost v kinech (což je téměř zázrak). Obě samostatné části STANDARD i NIČEHO NELITUJI jsou pravdivé, výmluvné, zajímavé obsahově i formou. Každá z nich představuje jednu rodinu, která o sobě v upřímných výpovědích leccos prozradí, leccos si divák může domýšlet a skládat jednotlivé střípky k sobě. NIČEHO NELITUJI je bezprostředně „zábavnější“, víc se smějeme. STANDARD je mrazivější ( a podle mě přece jen silnější), hodně se mluví, ale ještě víc mlčí. Tři generace žen s třemi diametrálně odlišnými pohledy na život a jedna na druhou. Emoce vyplouvají na povrch pomalu, ale jistě. Různé stupně pocitů nepochopení, nedorozumění, křivdy se zdají hodně blízké a osobní i divákovi, který může mít podobnou zkušenost (byť ta jeho rodina je třeba „perfektní“). Mám jen jednu radu, vyčíhejte si okamžik, kdy se jediná kolující kopie N.n. vyskytne v okolí vašeho bydliště a JDĚTE DO KINA! Člověk nevidí dokument v kině každý den a pokud nevěřící Tomáše nepřesvědčí k návštěvě kinosálu můj zmatený chvalozpěv ani chválou nešetřící kritiky, tak doufám, že zvědavost ANO. Buďte si jistí, dokument nerovná se suchopárná záležitost.(9.3.2004)

  • Oskar
    *****

    Všichni jsme viděli hromadu dokumentů o lidech, z nichž musel autor každou odpověď půl hodiny páčit a uměle hrotit situaci nepříjemným rejpáním. Theodora Remundová postupuje jinak. Vybrala si aktéry, kteří se naopak rádi předvádějí, vyhřívají se na výsluní jejího zájmu, stylizují se před kamerou a sami netuší, že právě tím o sobě prozrazují víc, než by chtěli. A je jedno, jestli jde o nemilosrdnou stařenku v prvním filmu nebo o bodrou požitkářku ve druhém. Tohle mají oba filmy společné. 100 %(18.3.2005)

  • Pepinec
    ***

    Teď jsem si vygooglil přesnou definici slova evoluce, která zní: "postupné vyvíjení a nepřetržitý rozvoj od nižšího k vyššímu." Po tomhle dokumentu totiž začínám silně pochybovat o tom, že jsme se tu vzali z opic, protože i kdybych si zašel do ZOO pokecat s orangutama, neslyšel a neviděl bych tolik primitivnosti. Strávit s těmi exoty tolik času, jako režisérka, skončil bych ve výběhu...(31.10.2013)

  • castor
    ****

    Dva pohledy na životy několika „obyčejných“ lidí. V obyčejném (možná až příliš odcizeném) světě, v současném čase, se současnými i minulými starostmi. Debutující režisérka Theodora Remundová natočila silnou tragikomedii, která čítá 83 minut a dva příběhy – absolventský dokument Standard s nově natočeným - Ničeho nelituji. Autorka do osobních zpovědí příliš nezasahuje, velmi zřídka se ujistí, zda rozumí plynoucímu příběhu. Divák nevěří (hlavně) svým uších, přesto si možná v mnohých situacích, sice nerad (protože jeho rodina je přece harmonická), ale přesto může uvědomit, že nějaká dávka podobnosti se odráží i v jeho životě, v jeho okolí. Hlavní představitelky si v některých záběrech snad ani neuvědomují, že je snímá kamera a že jejich příběh vyslechne divák. Velmi silnou je i zároveň závěrečná pódiová scéna, kde mlčky účinkují všechny tři představitelky. Dokument podporuje i obrazové aranžmá kamery pánů Šimůnka a Lívance. Spolu se silnou invencí Remundové nám vypráví dva (vlastně) obyčejné příběhy, které směřují až do finále jednoho nesměle vyhlížejícího dokumentu, který je na české poměry opravdu inovační.(8.1.2006)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace