poster

Ničeho nelituji

Dokumentární

Česko, 2003, 83 min

Scénář:

Theodora Remundová

Producenti:

Jiří Ptáček

Střih:

Zdeněk Marek
(další profese)
  • Oskar
    *****

    Všichni jsme viděli hromadu dokumentů o lidech, z nichž musel autor každou odpověď půl hodiny páčit a uměle hrotit situaci nepříjemným rejpáním. Theodora Remundová postupuje jinak. Vybrala si aktéry, kteří se naopak rádi předvádějí, vyhřívají se na výsluní jejího zájmu, stylizují se před kamerou a sami netuší, že právě tím o sobě prozrazují víc, než by chtěli. A je jedno, jestli jde o nemilosrdnou stařenku v prvním filmu nebo o bodrou požitkářku ve druhém. Tohle mají oba filmy společné. 100 %(18.3.2005)

  • Beast
    *****

    Perfektně natočený a neuvěřitelně silný dokument o rodinných vztazích.(22.1.2004)

  • castor
    ****

    Dva pohledy na životy několika „obyčejných“ lidí. V obyčejném (možná až příliš odcizeném) světě, v současném čase, se současnými i minulými starostmi. Debutující režisérka Theodora Remundová natočila silnou tragikomedii, která čítá 83 minut a dva příběhy – absolventský dokument Standard s nově natočeným - Ničeho nelituji. Autorka do osobních zpovědí příliš nezasahuje, velmi zřídka se ujistí, zda rozumí plynoucímu příběhu. Divák nevěří (hlavně) svým uších, přesto si možná v mnohých situacích, sice nerad (protože jeho rodina je přece harmonická), ale přesto může uvědomit, že nějaká dávka podobnosti se odráží i v jeho životě, v jeho okolí. Hlavní představitelky si v některých záběrech snad ani neuvědomují, že je snímá kamera a že jejich příběh vyslechne divák. Velmi silnou je i zároveň závěrečná pódiová scéna, kde mlčky účinkují všechny tři představitelky. Dokument podporuje i obrazové aranžmá kamery pánů Šimůnka a Lívance. Spolu se silnou invencí Remundové nám vypráví dva (vlastně) obyčejné příběhy, které směřují až do finále jednoho nesměle vyhlížejícího dokumentu, který je na české poměry opravdu inovační.(8.1.2006)

  • Slarque
    ****

    Hodnotit film složený ze dvou částí je poněkud složitější. Zatímco první část mi přišla silnější, konfliktnější a díky pouhé trojici protagonistek dramaturgicky sevřenější, druhá část je poklidnější a tím i zdlouhavější. Standard za pět, Ničeho nelituji za čtyři – průměr by měl být uprostřed. Doporučuji nejen těm, co si myslí, že dokument je to, co točí Michael Moore. Tohle totiž narozdíl od jeho filmů působí zcela autenticky.(9.10.2004)

  • EpsilonZet
    *

    Moji mysl to v úžas rozhodně nestrhlo, a ani mi to nepomohlo porozumět mým vlastním životním situacím. Podělané vztahy jsou všude kolem nás. Nevidím jediný důvod, proč si je pouštět v televizi.(5.5.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace