Milenci a vrazi

Už pár let mám dojem, že jediným účelem devadesáti procent vzniklých českých filmů je schytat co nejnevybíravější kritiku. Ne, že by mi to bylo lhostejné, na Milencích a vrazích si nicméně rád smlsnu. :) Není to ani film, jako spíš dramaturgicky těžce nezvládnutá mozaika exhibicí navzájem příliš podobných postav, které mi navzdory veškerému úsilí herců byly stejně nesympatické. Ještě bych přenesl přes srdce, že chybí hrdina kladný, natožpak hlavní, ale ono chybí cokoliv, co by mě přimělo se o postavy začít zajímat. Píše se léto 66, všichni spí se všemi, pouze naivní dobrák Julda tráví volné chvíle u staříka meloucího z posledních, jenž se jednoho dne zvedne a odpotácí bůhvíkam, což je vlastně problém celého filmu – horko těžko se zmáhá, aby nakonec nabral nějaké ty síly a odešel bůhvíkam. Rozdělení prostoru mezi jednotlivými postavami je zcela nesmyslné, někdo je nečekaně a necitlivě odklizen, někdo slouží pouze coby „uzavírací“ pojistka. Postavám naprosto chybí hlubší motivace a kdybych si to nepřečetl, netuším, že hlavním motivem Milenců a vrahů není ubohost lidského pachtění po (sebe)ukojení, nýbrž imaginární boj, jenž mezi sebou svádějí „modří“ a „červení“. Nemohu posoudit, jaký podíl má na této zdánlivé prostoduchosti knižní předloha, ale pokud větší než malý, nechápu, proč se někdo do realizace podobného projektu vůbec pouštěl. 30% Zajímavé komentáře: Brouk, Odpadlik (18.12.2006)

Vladimír Páral je autor s osobitým stylem fabulace. Jeho knížky jsem četl celkem rád, ale zase nepatří mezi ty, ke kterým bych se vracel. Milenci a vrazi odráží (tu více, tu méně realisticky) dobu politické nesvobody a její různé podoby cest za úspěchem či postavením. Film mě arci zklamal. Zaměřil se hlavně na několik motivů, zejména si libuje v sexuálních scénách (to se dnes dobře "prodá"), vytratila se satira či kritičnost, zbylo jen nedůstojné a plytké zesměšňování lidského zoufalství, šílenství či dokonce vraždy. (26.01.2012)

Kdysi jsem Párala hodně četla, ale MILENCE A VRAHY bohužel ne - ale možná, že si jí přečtu, jestli je fakt tak hrůzostrašná jako tenhle film. Ano, ve většině jeho knih se chodí přes mrtvoly (a hlavně za sexem a kariérou), ale tohle mi přišlo trošku moc. Např. "SOUKROMÉ VICHŘICI" z 60. let také podle Párala se dá hrdinům smát, litovat je, ale i s nimi a jejich pachtěním soucítit - tady ne. V celém filmu není jediný sympatický respektive uvěřitelný člověk - Vetchého postavu nepočítám, protože ta je úplně odjinud - nejvíc mi připomněla Schmitzrova hrdinu z flmu "DŮM PRO DVA" (kde paradoxně hrál Vetchý toho, který potřebuje spasit). Už dávno se mi nestalo, aby se mi český film tak silně nelíbil.... (10.08.2009)

Od Párala jsem četla Playgirls a Generální zázrak, obě považuju za rádoby intelektuální brak. O Milencích a vrazích se nedá říct nic jiného...jako sociální studie o tom, jaká individua se taky vyskytují v českém národě by to ještě šlo, ale koukat se na to nedá...ta jedna hvězdička je za Zlatu Adamovskou. (12.07.2006)

Nejvíc mě zarazila nevyrovnanost hereckých výkonů, kterou bych u tak provařených herců nečekal. Příjemně překvapili Zlata Adamovská a Marek Taclík, na druhé straně zklamali hlavně totálně nevěrohodní a nechtěně směšní Ondřej Vetchý a Veronika Žilková, kteří jakoby zabloudili z úplně jiného filmu (dokonce možná ze dvou různých filmů). (23.01.2005)