Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Snímek je dynamicky natočenou groteskou, jakýmsi leporelem lidských osudů, které se před námi odehrávají v rychlém tempu, s nadhledem a humorem. Skvělé herecké výkony, dobové hity i scénická hudba K. Svobody, to vše pod taktovkou zkušeného režiséra V. Polesného z něj činí filmovou lahůdku. Filmová adaptace slavného románu V. Párala je hořkým obrazem lidské touhy po požitcích, moci, majetku i panoramatickým záběrem opakujících se situací dějin moderní společnosti. Motorem příběhu je výbušná síla nenávisti těch „dole“, toužících po rozkoši lásky a společenském uplatnění, a kultivovanost, ale i únava světa lidí „nahoře“, kteří se už dost namilovali a užili moci, a tak vlastně rádi podléhají náporu barbarství. Vylhané naděje roztáčejí vždy znovu a znovu šílený kolotoč lidského života až k závěrečným ztraceným iluzím. Ústředním místem děje je dům v Ústí nad Labem, kde se střídají náhodní i trvalí zaměstnanci místní továrny. Příběh Borka Trojana (J. Langmajer), ambiciózního inženýra, a jeho lásky k Zitě Gráfové (Z. Adamovská), manželce ředitele továrny, příběh mladičkého Romana Gráfa (J. Prachař), zoufale až k sebezničení milujícího neklidnou Maddu (K. Kloubková), to jsou základní osy mnohavrstevného vyprávění, odehrávajícího se v průběhu šedesátých let s přesahem do doby po roce 1989. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (249)

Gekacuk 

všechny recenze uživatele

Slabší žánrově nevyjasněný film, který zklamal. Mohli jsme vidět exkurzi do zváštního sanatoria velmi ploše vykreslených postav, jejichž společným hnacím motorem je pohlavní pud. Docela nechutně je zobrazeno, jak střídavě žadoní o vlastní ukojení. Čeho je moc, toho je příliš. Mnoho z účastníků této bizarní podívané se navíc pachtí za majetkem a mocí. Téměř výhradně všem dělá velkou radost ubližovat ostatním, ať už přímo nebo alespoň tupým pasivním nezájmem. Děj se odehrává ve třech časových rovinách, takže je možné sledovat vývoj některých postav. Podívejme se na některé trošku zblízka. Langmajer je mladý inženýr, kterého naoko zajímá další studium. Ve skutečnost se však jen pachtí za sexuálními dobrodružstvími. V pracovní době se vyvaluje na střeše haly a opaluje se. Když je v pozdější době ředitelem, pozoruje jiného takového týpka, jak činí totéž. A nezasáhne. Stejně jako nezasáhl bývalý ředitel, apatický Vlasák, kterého nezajímá nic jen on sám. Langmajer je k stáru vyhořelý. Cítí velké zdravotní problémy, ale svého potěšení v podobě o generaci mladší sekretářky se nehodlá vzdát. A stojí ho to život. Stárnoucí Adamovská a Žilková, které jednají s pocitem nenávratně ujíždějícího vlaku, klesnou až na samé dno své důstojnosti. Zatímco Žilková se z toho časem jakž takž oklepe, pro Adamovskou mají její úlety destruktivní následky – smyslů zbavená dožije v psychiatrické léčebně. Zvrhlého nadsamce si zahrál Igonda. Používá stejné metody jako Kloubková. To znamená okouzlit, svést, trápit, zmačkat a zahodit. Režisér Polesný vůbec nešetří ani dělnickou třídu. Jeho party dělníků jsou zhýralá individua, která stále dokola organizují orgie. Ikdyž někdo hodnotí tento film jako věrné vykreslení života „v době nesvobody“, nemyslím si, že by takové excesy byly tak časté. Spíše je to nadsázka a od režiséra snaha šokovat a vyvolat nutkání domýšlet si, co se pak dělo (na ubytovně v alkoholovém opojení, ve zdemolovaném bytě po zapálení ubrusu, na korbě nákladáku, s Adamovskou mezi smrčky). Tak alespoň představivost diváků Polesný určitě stimuloval, to se musí nechat. Taclík a Špalková nepůsobí moc věrohodně, spíše komicky. I jejich rozdělení na „lidi s bytem a bez bytu“ je úsměvné. O generaci později přicházejí jejich „důstojní“ následovníci. S cílem ulovit si svého manžílka přichází do chemičky pohledná Norisová. Za pomoci kolegyně škodí tak dlouho, až má na svědomí ředitele Vlasáka a nepřímo i Adamovskou. Jelimánka si zahrál Jakub Prachař. Vyjevený introvert je sveden vampem Kloubkovou, která využívá svoje vnady úplně stejně požitkářsky jako Igonda. Vztahy berou jen na jedno použití, pak pálí mosty a nechávají zhrzené oběti napospas osudu. Buď se z toho dostaneš sám, nebo tě to zničí. Tak jako mladého Prachaře, který po marné snaze získat zpět svou lásku dává průchod emocím a vraždí Vetchého. Ten je jednou z mála kladných postav ve filmu. Je to skutečný idealista, který si chodí popovídat ke starému muži do sklepa vily. Je docela divné, když vyčítá člověku, který už klepe na nebeskou bránu, že s ním nemluví. Snaží se pomáhat dětem v dětském domově a vůbec konat dobro. Paradoxně se nakonec stane obětí. Kuriozní je také setkání jasnovidců v závěru filmu. Je léto 1989 a Kloubkové i Prachařovi je naprosto jasné, že do půl roku to tady musí prasknout. A to už se do Aussigu stahují i naši západní sousedé s cílem vybudovat zde ozdravné lázně s dámskou obsluhou pro přepracované západo i východo německé spoluobčany. Vasil Biĺak měl kdysi ve výučním listě napsáno „na saka nepúšťat“. Já bych k tomu přidal pro režiséra Polesného „na plnohodnotné filmy nepouštět“. Měl by setrvat u nízkorozpočtových televizních filmů, které umí dělat docela dobře a taky u svého Všechnopárty. Své názory vám právě sdělili chlapci Gek a Čuk. () (méně) (více)

lennyd 

všechny recenze uživatele

Jedno město. Jedna továrna. Jeden starý dům. Skupina zcela nesourodých obyvatel - plejboj, inženýr, ředitel továrny s manželkou a dospivajícím synem, potrhlá dvojice, mladá slečna a další, ti všichni spolu musí v domě spolu nějak koexistovat. Ale mezi jakoukoliv skupinou lidí vznikají a zanikají vztahy, což s sebou nese jak radosti, tak i strasti. Ale občas holt někdo vše neunese, a pak na sebe neštěstí nedá dlouho čekat ... Když jsem viděl film poprvé, byl jsem rozhodnut mu dát odpad - nezaujalo mne na něm vůbec nic. Teďka jsem si ho zopákl, a přece jen bych nějaká pozitiva našel (není jich moc, ale přece jen). Za prvé - prostředí - skvěle vykreslené prostředí konce osmdesátých let dvacátého století, se vším co k tomu patří. Za druhé - naprosto dokonalá rodina Tušilova - přesně typ malého čecháčka, který hledá co by kde nahlásil, a pokradmu po stěně se vyšplhá až nahoru. Za třetí - posledních deset minut filmu - vše je jak začarovaný kruh. Po pár letech se historie opakuje - v jiném obsazení, ale stále znovu. Ale nic z toho nevytáhne film z těžkého podprůměru .. ()

Reklama

Aleee89 

všechny recenze uživatele

Tak opět, bohužel nebo možná spíše bohudík jsem nečetla předlohu, která by asi byla o dost lepší. Tohle se mi nelíbilo. Výběr herců? Oni jako jinak nejsou špatní, ale tak nějak dohromady mi to vůbec nesedělo. Děj? Takové o ničem. Film, který prostě znova rozhodně vidět nechci a pochybuju, že si na něj za pár měsíců vůbec vzpomenu... ()

honz 

všechny recenze uživatele

Vladimír Páral je autor s osobitým stylem fabulace. Jeho knížky jsem četl celkem rád, ale zase nepatří mezi ty, ke kterým bych se vracel. Milenci a vrazi odráží (tu více, tu méně realisticky) dobu politické nesvobody a její různé podoby cest za úspěchem či postavením. Film mě arci zklamal. Zaměřil se hlavně na několik motivů, zejména si libuje v sexuálních scénách (to se dnes dobře "prodá"), vytratila se satira či kritičnost, zbylo jen nedůstojné a plytké zesměšňování lidského zoufalství, šílenství či dokonce vraždy. ()

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Napadá mne text mé oblíbené kapely Helmutova stříkačka: "Život je jen pornofilm, co stále probíhá..." Tak nějak zápletka snímku asi vyznívá. Tenhle pohled na svět skrz pohlavní život není každému po chuti a i mně přijde trošku jednostranný. Jelikož jsem Párala nikdy nečetl a asi ani nebudu, bylo to pro mne minimálně příjemné vykolejení z té mnohošedi českých filmů v poslední době. Jinak ovšem nic jiného než "změnu" nelze od filmu očekávat. Závěrečná půlhodinka trošku napravuje jinak velice průměrný dojem. 70% Film ale s léty zraje jako víno. ()

Galerie (11)

Zajímavosti (8)

  • Hudba byla nahrána ve studiu Elektrovox Jevany. (noelcoward73)
  • Ve filmu probíhá u Gráfů licitace známé karetní hry Bridž (Bridge). Stejně jako směr odhazování karet, licitace vždy probíhá doleva od rozdávajícího. Ve filmu ale licitace probíhá v opačném směru. (Prochy38)
  • Město Ústí nad Labem na film přispělo 1 000 000 Kč z propagačních důvodů. Premiéra filmu proběhla v Ústí nad Labem, reakce publika však byla vlažná. (Neklan)

Reklama

Reklama