Milán, kalibr 9

Samotný úvod by byl za plný počet, ale celý film bohužel nemohl plynout ve stejném tempu. Brzdily to hlavně scény na policejní stanici s "kovboji" Frankem Wolffem a Luigim Pistillim, které se snaží dostat do filmu i nějakou myšlenku, bohužel se to nedaří, takže děj osciluje mezi akční mafiánskou jízdou, vzpomínkami starých mafiánů na doby, kdy ještě mafie byla silná a gangsteři se mezi sebou uznávali, a levicovou agitkou o bohatých, kteří nutí chudáky krást. Naštěstí převažuje ta akční jízda. Jinak film táhne především Gastone Moschin v hlavní roli, to je správnej ksicht na grázla, Lionel Stander je taky dobrý v roli šéfa bandy Američana, a Philippe Leroy jako Moschinův kamarád Chino, Mario Adorf jako agresivní Rocco film hned ze začátku suverénně ovládne, ale postupem času je jeho postava čím dál víc v pozadí, stejně tak sexy Barbara Bouchet je trochu v pozadí, což ale nevadí, aspoň nezdržuje. Jinak skvělá hudba, která vznikla ve spojení klasické hudby Luise Bacalova a hard rocku italské skupiny Osanna. (30.08.2011)

Nebýt Gastona Moschina a jeho buldočího charismatu, bylo by Milano calibro 9 jen slušnou žánrovkou s několika méně či více výraznými nepodařenostmi. Za tu největší se dají považovat nezvládnuté a naivní akční pasáže. Zejména finální vybíjená, která mohla být ozdobou celého filmu, v pohodě snese srovnání s Čtyřmi vraždami pana Lipského, chyběl jen Josef Kemr a jeho "fuby". V italském filmu té doby obvyklé sociálně kritické etudy, zde v podobě rozmíšek mezi natvrdlým policejním komisařem a jeho uvědomělým podřízeným, pak působí nepatřičně a až lehce otravně. A ani cholerická Adorfova postava, gangster Rocco, svým až příliš afektovaným projevem na zážitku zpočátku nepřidá, o tom ale až za chvíli. Když to po sobě teď čtu, tak to skoro vypadá, že chci Di Leovo poliziotteschi jen trhat a ztrhat,. Není tomu tak. Přes veškerá zmíněná negativa si tahle jízda milánským podsvětím ode mě vyslouží jasné čtyři hvězdy. Dvě za Gastona, protože jeho výkon byl naprosto parádní, gangstera Piazzu jsem mu žral i s navijákem a užijete si ho víc než dost. A dvě za vynikající konec, kde i otravný Rocco získá kurevsky uvěřitelnou lidskou tvář. Jo, doporučuju! (22.12.2016)

Tento film byl skutečně strhující a je jasné, že v tomto žánru hraje tento snímek jednoznačně prim. Bezchybný výkon podal Gastone Moschin, který své veškeré emoce vyjadřoval jen očima, zatímco jeho tvář zůstavala stále kamenná. Partnerem mu byl krutý a užvaněný Mario Adorf. A mezi tím vším visící stín ukradených tří set tisíc dolarů. Dokonalá drsárna. (30.10.2011)

Drsná italská gangsterka plná krve, kde se toho kromě finále vlastně až tak moc nestane. Ugo se po třech letech vrací z vězení a je odchycen svými bývalými kumpány. Ztratil se totiž balík, ve kterém bylo 300 000 dolarů a nikdo neví, kde je. Všichni tedy podezírají Uga, ale ten tvrdí, že o ničem neví. Je tedy nucen opět pracovat pro mafii a peníze získat zpět. Tím se rozjíždí kolotoč zabíjení, ze kterého jen málokdo vyvázne živý. Podaří se Ugovi peníze získat? Ve filmu je dost násilí a hraje v něm dobrá hudba. Po nějaké době na něj ale zřejmě zapomenu... "Kolega s tebou vyluští křížovku." :D (02.02.2021)

Italská kinematografie na přelomu šedesátých sedmdesátých let vyprodukovala celou řadu filmů z žánrů spaghetti westernů a historických příběhů s přívěškem romantiky, ale také mimo jiné i dost dobrých snímků s kriminální tematikou. A byť se trochu sobě podobají logikou zápletky jako vejce vejci, tak jsou jednoduše zábavné. A není na tom ostatně nic divného, jinak řečeno, stejné rozdané karty a vždy nové napětí, prostě to Italové uměli navodit. A nejinak je to u tohoto filmu, kromě řemeslné podívané i přes výhrady k drsnějším scénám filmu nejde o nic jiného, než o nenáročnou oddechovou zábavu. A to, že přívrženci tohoto žánru budou určitě spokojení, je víc než jisté. (27.11.2011)