• sportovec
    ****

    V+W toho vlastně spolu tak moc nenatočili. Platí to i pro dobu Osvobozených. KOCOURKOV - tato nadprůměrná satira své doby - má patrně nejblíže k společným filmům té doby obou komiků jak svým směřováním, tak uměleckou úrovní. Film ze současnosti třicátých let v nadsázce přibližuje tradiční neduhy české národní povahy i politiky vůbec. Království smíchu začíná fatální záměnou kriminálníka za slavného rodáka, pokračuje polohochštaplerským tlučhubovstvím, které bere dech, vynucuje si náš smích a vrcholí nezbytným závěrem: Vždyť každá lež má jen dvě nohy a daleko nedojde. Werichovo ztvárnění faktické dvojrole jde vysoko nad průměr té doby a připomíná zde asi nejvíce toho laskavého, moudrého pána zralejší části jeho života, píšícího zajímavé knihy, trousícího humor, který nepostrádá nadhled a vůbec je jakousi inkarnací češství přelomu druhé a třetí třetiny minulého století. Film právem upoutává i dnes. Má totiž stále co říci.(27.1.2008)

  • Marthos
    ****

    V bohaté a nevyrovnané tvorbě režiséra Miroslava Cikána patří KOCOURKOV k té lepší části jeho filmové práce. Na gogolovské rovině o nepravém revizorovi tu autor předlohy, spisovatel Karel Poláček, rozehrál satiru na maloměšťáctví, jen s tím rozdílem, že revizora vystřídal nepravý hrdina. Ač původně uprchlý zločinec, stává se trestanec Kaplan starostou města, pro něhož je – ironicky nadneseno – vlastně dočasným požehnáním. Jan Werich v hlavní úloze tu znovu potvrdil své vzácné komediální nadání, smysl pro výrazný gag a suchý humor, schopnost zdůraznit myšlenku vtipnou pointou. Werichův výkon v tomto filmu je přímo exemplární ukázkou hereckého humoru, opírajícího se o soulad mezi vnitřní a vnější komikou a nezdůrazňující zbytečně vnější projevy, často silácky nadnesené. Werich se tu poprvé na filmovém plátně objevil v samostatné sólové roli bez svého spolupracovníka Jiřího Voskovce, jeho absenci však vyvažuje přítomnost Jaroslava Ježka, který je autorem hudby k legendární písni Šaty dělaj člověka. Ve vedlejších rolích se objevila řada populárních osobností, z nichž nejvýraznější je zřejmě Jindřich Plachta coby vášnivý pytlák Jalovec nebo Václav Trégl jako svérázný holič Ešpandr, který žije pouze myšlenkami na vlastní pohřeb. Nebylo by však spravedlivé, kdybych se ve výčtu kvalit tohoto filmu nezmínil o autorovi námětu Karlu Poláčkovi. Tento vynikající spisovatel, humorista, karikaturista a žurnalista měl rád vůni filmového světa a jeho literární předlohy se brzy dočkaly velkého úspěchu i na stříbrném plátně. A kdo by v Čechách přece jen nevěděl, kde se nachází Kocourkov, stačí navštívit nejbližší městský úřad.(4.10.2008)

  • Pohrobek
    ***

    Té komičnosti tu už bohužel příliš nezbylo, a tak se film může pochlubit "pouze" skvělým kocourkovským ovzduším, výbornou hudbou Jaroslava Ježka (včetně evergreenových "Šaty dělaj člověka" v přednesu Jana Wericha) a především suverénním Werichovým výkonem, z nějž i z jako negativní postavy čiší pozitivismus. Na druhou stranu jsem si tedy nemyslel, že Werich vládnul tím svým panděrem už ve třiceti letech.(31.1.2005)

  • Subjektiv
    ***

    Neuběhlo příliš mnoho času a na české stříbrné plátno opět vstoupilo Revizorské téma. Nejde rozhodně o žádný propadák, avšak Revizorovi, v kterém exceloval Burian, šahá... no, možná po pás. Břit svého vtipu natáčí směrem podobným, na nepěkné lidské vlastnosti jako lakomství, mocichtivost, pýchu, neschopnost, řitní alpinismus a samozřejmě i proti politickým poměrům... Párkrát provede několik zdařilých výpadů, avšak značnou část ustupuje pod tlakem různých prvorepublikových nezbytností, které ústřední téma i film jako celek rozmělňují. Jednak je to prvorepublikově všudypřítomný motiv svatby, druhak komická postavička "smyslem mého života je funus" (zapadá sice jakž takž do tématu, ale pro změnu trčí z děje) a mnohé další. Filmu chybí i sevřenější děj, takže věty pronášené Werichovým vězněm 1313, třebaže mají v sobě vtip, to jest humor i myšlenku, nelemují děj jak patníky cestu, ale jsou rozházeny po okolí jak na nějakém staveništi. Prvorepublikové filmy jsou navíc i vůči tomu, co se snaží kritizovat, hodňoučké. Lidská malost tak neutržila šrámy, nýbrž pouhé přátelské pošťouchnutí. Nemotorné pošťouchnutí. Slabé ***.(17.2.2009)

  • Karlos80
    ***

    Jan Werich tentokrát samotný-solo bez svého zdatného hereckého sekundanta, asi ve svém nejlepším filmu z poloviny třicátých let když nepočítám ty silně protifašistické a prosocialistické. Nám všem ale dokázal že na to stále má a to i v popředí takových herců jako byli Jindřich Plachta (výborný jako pytlak Jalovec), Jaroslav Vojta (starosta Adam) či věčně umíravější tragéd jinak holič Ešpandr v podání Václava Trégla. Inteligentní film s Janem Werichem ketrý dokázal, že dovede vytvořit realistickou postavu s bohatými a jemnými lidskými rysy. Legendární šlágr "Šaty dělaj člověka" platil a byl pravdivý už od nepaměti ale dnes je to dvojnásob pravdivé! Ano a jak už vtipně poznamenal gouryella film je takovou typickou ukázkou a velmi dobrým příladem toho jak málo stačí k tomu dostat se do vysoké politiky na zajímavé místo! Stačí jen chytré využití situace, obratné manévrování mezi místními politickými veličinami a líbivé demagogické projevy. Výsledek? Zcela jistě se brzy dostaví, záleží na lidech...(17.11.2006)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace