Divné věci se dějí pořád. Někdy za to možná může souhra životních náhod, jindy lidé, kteří činí omyly, páchají hříchy, konají zlé i dobré skutky. Anebo jsou za vším "nebesa" hrozící apokalypsou a přitom dávají novou naději a snad i možnost začít znovu. O tom všem vypráví film Magnolia prostřednictvím devíti příběhů, jež se navzájem prolínají v barvité mozaice, propojené televizní znalostní show. Hrdiny jsou umírající otec, televizní producent, jeho mladá žena, slavný syn, učící muže, jak svést a zničit ženy, chlapec s neuvěřitelnou pamětí, ohleduplný ošetřovatel, po lásce toužící policista, muž, jenž byl v ... (zobrazit celý text)
Kvůli délce jsem dlouho váhal na který den si tohle DVD půjčit a zjistil jsem o jakou krásu jsem se dlouho okrádal. Přiměřeně vtipné, nadmíru "neuvěřitelné" a úžasně zrežírované se skvělou hudbou Jona Briona. To je vizitka tohohle filmu, který rozhodně stojí za to vidět. A nejen kvůli vynikajícímu výkonu Toma Cruise, Julianne Moore a Johna C. Reilyho.
Byla to fakt pecka. Tom Cruise, kterého jinak nemusím, předvedl to nejlepší, co jsem od něj kdy viděla. A vůbec všichni herci byli moc dobří. Ty příběhy, způsob, jakým byly pospojovány, déšť žab.....prostě nádhera!
Skvěle natočená mozaika, která díky precizní režii Paula Thomase Andersona neztrácí ani na chvíli tempo. Když k tomu připočteme skvělé herecké výkony a nebývale dobrého Toma Cruise, dostaneme jeden z nejlepších filmů roku 1999.
Anderson potvrdil pověst nejtalentovanějšího režiséra mladé generace a stejně, jako v případě Boogie Nights, natočil tříhodinovou podívanou, která uteče jako voda. Zdánlivě nesourodý slepenec různých lidských osudů by se v rukouch jiného režiséra rozpadl pod rukama, ale pod taktovkou Andersona působí nesmírně celistvým dojmem a divák nemá pocit, že by se v ději ztrácel. Navíc se Andersonovi povedlo udělat z Cruise pana Herce, což je pozoruhodné. Cruisova kreace úspěšného nadsamce je famózní a právem oceněná nominací na Oscara. Katarzní konec je pak nezapomenutelný. Ať žijou žáby.
Přímo odrazující délka není na tomhle filmu ani trochu znát. Jak se u některých dvouhodinových děl už půl hodiny před koncem neustále dívám na hodinky, tak tady mě první záběr vtáhnul do děje a až do začátku titulek mi vyprávěný příběh nedovolil myslet a soustředit se na cokoliv jiného, než je mi zde tak bravurně předkládáno. Tenhle film je jiný než většina ostatních, vypráví několik více či méně provázaných a více či méně uvěřitelných příběhů, trochu nezvykle, ale přitom stravitelně. Navíc plný skvělých a také skvěle hrajících herců... Tenhle film opravdu stojí za to. Neříkám, že se bude každému líbit, ale každý, kdo není kulturní barbar by se na něj měl podívat.
188 minut uteklo jako voda, ve které jsem se topil, takže po Shyamalanových Znameních a pár jiných kouscích tu máme další, u kterého s Tylerem poplaveme proti proudu názorového mainstreamu. Ne že by Magnoliu neshazovali i jiní, ale s Tylerem jsme zajedno ve většině momentů, které rozhodly o hodnocení dvěma hvězdami. Hloubku, šířku, výšku nebo jiný rozměr Magnolie nevidím. Asi leží nebo stojí, ale spíš se nachází v pro mě nepojmenovatelné poloze kdesi daleko mimo moje chápání. Výsledek? Tři hodiny jsem zíral na samy o sobě výborné herecké výkony, které v souhře neměly žádný efekt. Takovou přehlídku divných lidí jsem neviděl dlouho předtím ani potom, navíc celá pointa nebo spíš úvod filmu mluví o něčem, čemu odmítám věřit, takže bodový zisk z tohoto tématu je nula. Nejvíc mě zasáhl Tom Cruise, který vtrhne na plátno jako lavina (a je stejně pokrytecký jako celá Magnolia), nicméně pronese onu větu, která byla velice silným momentem, a kterou cituje Tyler, takže ji nebudu přepisovat. A co hudba? Stejně divná jako film...zkrátka a dobře, P. T. Anderson není ten, komu budu zobat z ruky...
Úvod filmu je z kategorie neuvěřitelných. Ale možné je vlastně všechno a nic na světě není náhoda. Ani tento film nevznikl docela určitě náhodou. Paul Thomas Anderson servíruje divákům příběh složený z několika dějových linií, které spolu všechny souvisejí, některé blízce, některé vzdáleněji. Servíruje ho v podobě neortodoxní, nezvyklé a běžnému komerčnímu diváku snad i nepochopitelné, přesto však báječně "poživatelné". Jako koření použil také vynikající herecké obsazení - Julianne Moore, Philip Seymour Hoffmann, John C. Reilly, William H. Macy, ale i Tom Cruise, jenž mne osobně nijak zvláště nebere, ti všichni tady předvádí minimálně velmi dobré, ne-li přímo skvělé výkony. Ale vlastně nejen oni, nýbrž skoro každý, kdo se na plátně byť jen na chvíli mihne. Magnolia asi nenadchne každého, ale to se ostatně nedá říct o žádném filmu. Ovšem všichni, kdo dokáží dohlédnout i dál, než jen na povrch filmového plátna, ti by s ní měli vyjádřit minimálně velkou spokojenost, pokud ne rovnou bezbřehé nadšení.
„ Podivné věci se stávají pořád"
Devět zoufalců jsou v těžké depresi, vlečou sebou traumata z
mládí, bolest, deziluzi a osud nebo náhoda si s nimi opět
pohraje. Změní jejich plány, zkříží jim cestu, dojde k setkání. A
něco vznikne láska?, úcta?, přátelství? . K tomu
všemu nádherné sugestivní písničky Aimee Mann. Prostě skvost.
Kdepak, tento tolik ocenovany film pro me neni - sice hezky pokus pospojovat osudy nekolika lidi do jednoho filmu, ale ten strasne nudi! A co ty zaby na zaver?!
Scénář: Paul Thomas Anderson ..
Fantastická mozaiková genialita. Obsahově, herecky i režijním podáním naprosto bez chybičky. Paul Thomas Anderson se mi Magnolii usadil navždy v srdci. _
I can't let this go. I can't let you go. Now, you... you listen to me now. You're a good person. You're a good and beautiful person and I won't let you walk out on me. And I won't let you say those things - those things about how stupid you are and this and that. I won't stand for that. You want to be with me... then you be with me. You see? _ 100%.
Tenhle komentář nebude příjemný a už vůbec nebude pozitivní. V Magnolii se totiž mluví hlavně o náhodách a já bych rád taky jednu přidal, i když se stala zrovna nedávno. To co se děje tady, to, co se začíná rozvíjet, má dozajista strhující pád, ale po chvíli to umlkne a já vlastně koukám na příběhy několika lidí míchající a proplétající se obdivuhodně do sebe, jenže během filmu se nic neděje, až nakonec jedna velká náhoda zamíchá kartami a ukáže jaká je to vlastně náhoda, že dokáže změnit celý život. Ale porovnejte fakt, který právě popíšu. Nedávno myslivec zastřelil svojí třináctiletou dceru...omylem. Při lovu mířil vysoko nad sebe a když pomalu ušlapával pozádu tak zakopl o kořen a při pádu vystřelil ještě jednou ze své brokovnice....Svojí dceru měl při lovu poprvé a vlastně jí tam ani brát neměl. Je tohle konec? Je. Tahle náhoda má od té filmové naprosto opačný charakter. Teď je otázka co si o tomhle filmu a pojmu náhoda vlastně mám myslet. Nejhorší na tom všem je, že to může potkat kohokoliv a my s tím absolutně nic nenaděláme. Tak těžký je život. Nebýt konce tohoto filmu, nestál by za nic, až na pár výborných výkonů, ale protože tam právě byla ta náhoda, mělo to něco do sebe. No a prý, že tento film depresivní...
Je opravdu těžké vědět, co ještě můžeme odpustit. Silný citový snímek se silnými motivy odpuštění, vykoupení, nápravy života a minulosti, která nás dohnala. Místy trochu moc útočí na city, sem tam se objevi slabší pasáž, ale hloubku to pořád má. Tom Cruise je skvělý a Philip Baker Hall taky.
