Myslící moře (festivalový název)
-
Zee die denkt, De
Fantasy / Drama / Dobrodružný / Komedie
Nizozemsko, 2000, 100 min
Režie:
Gert de GraaffHrají:
Devika Strooker, Bart Klever, Rick de LeeuwObsah
-
„Kdysi dávno si moře žilo ve své šťastné a přirozené mokrosti a vlnách až do chvíle, než si začalo myslet, že je strom. Co udělat pro to, aby bylo znovu šťastné jako prve?“
Filmový teoretik Gert de Graaff se ve své prvním hraném filmu pouští do tázání po možnosti poznání, po realitě. „Hledač je hledaným“, a proto se kamera obrací od pozorovaného k pozorovateli, proto nás také neustále konfrontuje s optickými klamy. Dostáváme se do hermeneutického kruhu. Vnímáme okolní svět? Nebo jen sami sebe? Tomu odpovídá i jednoduchý příběh, který vypráví o svém stvoření, o tom jak se tvoří jeho vyprávění. (terps)
„Kdysi dávno si moře žilo ve své šťastné a přirozené mokrosti a vlnách až do chvíle, než si začalo myslet, že je strom. Co udělat pro to, aby bylo znovu šťastné jako prve?“Komentáře uživatelů k filmu (5)
-
belldandy
Velice zajímavý film, jehož nepříliš pozitivní přijetí diváky 27. ročníku filmové školy v UH mě zklamalo. Během filmu odehrávajícího se v jediné místnosti sledujeme spisovatele Barta píšícího scénář k filmu Myslící moře - tedy k filmu, který zároveň sleduje i divák. Bart zapisuje, co dělá a dělá, co zapisuje. Obraz je provázen Bartovým vnitřním komentéřem. Bart se ve svých myšlenkách zabývá kromě osobních problémů úvahami jakoby "hinduisticko - budhistickými" = úvahami o poznatelnosti pravé povahy světa. Vidění světa jako pouhé iluze se však promítá zejména do vizuální podoby filmu. Film je plný triků, které popirají reálnost toho, co bylo jako reálné před chvílí předvedeno. Příklad: Bart vstává od psaní scénáře ze židle, chvíli sledujeme židli stojící na podlaze. Náhle přes scénu přejde kočka, která přejde i přes "obraz" židle. A my vidíme, že židle je na podlaze pouze namalovaná. - Film, mě zaujal svým obrazovým zpracováním. Avšak díky propojení slovního komentáře s obrazem jsem neměla pocit, že jde o kvality čistě formální. Absolutní absence jakékoli dějové zápletky (alespoň v běžném smyslu slova) učinila tento film těžce stravitelným pro diváky. Přesto však má kvality, pro které stojí za to, aby byl shlédnut. (Za zmínku stojí i lehká podobnost s nedávno vzniklou Kaufmanovou Adaptací.)(8.2.2004)
-
vincent
Pre mňa je to jeden z mála filmov, ktorý mi prečistí myseľ. Nenazval by som to práve katarziou, pretož predsa len u mňa súvisí s umeleckými filmami a tento je predsa len viac filozofický. Je to film, ktorý vám dávkuje myšlienky o tom, čo je reálne, čo sme my a čo nie sme, či môžeme veriť svojim spomienkam, ktoré nás tvoria, či môžeme veriť tomu čo vidíme, keď to čo vidíme si vlastne vytvára len mozog na základe našich myšlienok. Mysliace more sa sleduje veľmi dobre i keď to v žiadnom prípade nemožno nazvať odychovým posedením. Treba byť naozaj sústredený, a to hlavne preto, pretože film je v holandštine a tak treba sledovať titulky a pri tom si nenechať ujsť úžasnú prácu kamery, ktorá ma za následok, že zaujímavý obsah je podporovaný (alebo aj naopak) vynikajúcim vizuálom plným optických trikov, či zaujímavých statických záberov. Narozdiel od užívateľky bellandy od ktorej komentár ako jediný som tu našiel, si myslím, že film má dejovú zložku i keď veľmi jednoduchú ale dostačujúcu na to aby film bol pozerateľný, nakoľko úplna statika by z neho robila nepozerateľnú vec. Hranie sa s divákom ako v tomto dokumnete som nezažil. Pozeral som dokument alebo dokument pozeral na mňa? Kto tam hral? Ktorá časť bola samotný príbeh a ktorá príbeh o tom ako sa príbeh o Bartovi natáčal? Neviem, a ani nečakám, že pochytím všetko a naraz čo som práve v tomto filme videl. Je to snímok, ktorý sa dá pozerať zas a znova, pretože každá sekunda v ňom znamená (resp. môže znamenať). Režisér využil každý moment svojho filmu a je vidieť, že ho pripravoval hodnú chvíľu (13 rokov). Vzhľadom na obsah filmu je otázne, či bol sám s výsledkom spokojný, no je isté, že ja k nemu nemám jedinú výhradu a budem sa k nemu vracať a tešiť sa naň zas a znova.(8.4.2007)
-
Pafl
Princip neurčitosti. Myslíme stále v jedné řece, jejíž jedním břehem je být sám sebou, a druhým je sám sebe mít. Ačkoliv jsme si nutkavě jisti, že oba břehy jsou naší součástí, vždy můžeme žít jen na jednom. Jak žít v přítomnosti, když se v momentě, kdy na ni pomyslíme, stává minulostí ? Jak se zbavit paměti ? Oslabit se ... ztratit sebe. Pravda, říká Nietzsche přichází na holubičích nohách. Nečíst knihy. Nechtít je číst. Nedívat se na takové filmy a nevědět, jestli chtít.(30.7.2008)
-
Aelita
Nevěř ničemu, co vidíš, dokud to nezměříš pravítkem a nenakoukneš dozadu. Ale i pak se může stát, že to je obyčejný trik, který předvádí příroda ... nebo tvůj mozek.(20.10.2011)
-
stuj
O přemýšlení, o "Já", o vnímání okolí, o iluzích, o ovlivnění nitra vnějškem, o hledání. Ani ne film, spíše sled myšlenek a stavů.(30.10.2010)
