Klasický "novovlný" případ krátkého filmu. Garrel se už od svého prvního filmu nebojí používat všelijaké filmové prostředky. Ve scénách se většinou soustředí na vyvolání/evokaci pocitu, než na jakousi možnou "výpověď". Ta přichází až ve finále jakožto pocit z celého filmu.(7.6.2011)