Kokuhakuteki joyûron

stub

Jeden z těch pomalých kousků od Yoshidy, ke kterým si divák obtížně hledá cestu. Když u podobně "intelektuálních" snímků něčemu nerozumím, bývá to dáno samoúčelností scén apod.; ne tak v Yoshidově případě - ten člověk je obvykle už jinde a často o kus napřed. Přesně ví, co a jak chce sdělit a kdy do sebe které dílky nechat zapadnout. Pokud se o některých japonských filmařích dá říci, že pracují stylem malířů, Yoshida je mezi nimi sochařem. Rozvláčné, leč pomalu a promyšleně zrychlující tempo, dává filmu ráz ticha před bouří s následným silným vyvrcholením. Tři hvězdné herečky japonského filmu - Ruriko Asaoka, Ineko Arima a Mariko Okada (která předvádí skvělou souhru s Rentarem Mikunim) - se sešly pod jednou takotovkou, aby si zahrály...tři hvězdné herečky japonského filmu. Na dvě hodiny se tak stáváme svědky jejich životních peripetií, dezorientovaného tápání, traumat a vnitřních běsů a čekáme nevyhnutelnou tragédii antických rozměrů, ale, jak říká jedna z postav: "..jsi herečka, nemůžeš umřít, i to je pro tebe jen role..". (Mmch v případě postupného odkrývání skutečnosti užívá Yoshida, stejně jako mezitím mnozí další, beze zbytku postup, který se poprvé objevil v Kurosawově Rashomonu.)(19.5.2010)