Vítejte zpět, pane McDonalde

Málokedy sa znižujem k jednoslovnému komentáru, ale v tomto prípade urobím výnimku: KRAVINA. Žiadnym iným slovom nedokážem opísať svoje zhnusenie na touto trápnou komédiou, pri ktorej sa mi na tvári neobjavil ani náznak úsmevu. Možno, keby to nakrútili kedysi vo Francúzsku alebo Taliansku? Ale to japonské poklonkovanie, ktoré v iných japonských filmoch bezproblémovo tolerujem, ma rozčuľovalo do nepríčetnosti. Jediné, čo ma ako tak zaujalo, bola postava starého ruchára. Inak dopozeranie toho filmu považujem z mojej strany za číry masochizmus, ktorý by som nemal podceňovať. (06.07.2013)

Skvělá japonská komedie připomínající Čapkovy hříčky "Jak se točí...", ale dovedená do bláznivých absurdit. V žádném okamžiku film neztrácí humor, ani vynalézavost a spád. Výteční jsou herci, kteří se na první pohled sami baví. Malinko vadí jen ohromné množství dialogů, takže titulky komplikují sledování hereckých kreací. (10.05.2013)

Na první pohled jen hřejivá, trochu bláznivější, oddechovka, na pohled druhý skvěle napsaný a natočený komediální masterpiece. Film je unikátní svým skvěle dávkovaným humorem, ten je naprosto výhradně konverzační ala klasické ztřeštěné (screwball) komedie a i přes svou ulétlost se vyhýbá lacinějšímu slapsticku. Chytlavý scénář nenechá vydechnout a do 103 minut toho vtěsná opravdu spousty. Brilantní výkony napříč početním obsazením. Pobavá i jediná současná hollywoodská star Ken Watanabe v malé ale přesto skvělé roli truckera. (29.05.2015)

Sugoi desu ne! Tak dobre som sa nenasmial už dávno! Fantastická japonská komédia o dramatizácii scenáristickej prvotiny ktorej autorkou je bežná žena v domácnosti do podoby rozhlasovej hry. Prevedenie scenára do želanej podoby nie je však také jednoduché, ako sa zdá, hlavne keď si hviezda v hlavnej úlohe zmyslí, že jej postava musí byť Američanka, a v okamihu sa zo snahy o kvalitnú hru stáva fraška. V jednej z vedľajších úloh vystupuje aj Ken Watanabe, známy vďaka filmom ako Počiatok, Batman začína, Posledný samuraj či Listy z Iwo Jimy. (15.12.2013)

Je to neuvěřitelný film. Ptáte se čím, a přitom odpověď je tak jednoduchá až je složitá. Příběh se najednou odehrává v sedmi dimenzích. Ano, je tam zároveň sedm různých pohledů. Dovedete si to vůbec představit? Sedm je hrozně moc. Asi je každý nenajde, a tak je zde napíší: 1. Filmová- příběh se odehrává ve filmu, jsou to filmoví herci tak jako jejich gesta. Herci jsou, ale tak dobří, že nás zároveň přivádějí do dimenze druhé, dimenze divadelní. Ano rozhlasový herci musí hrát divadelně a vlastně ještě daleko víc, neb jejich obličeje nikdo nevidí. Tady to herci zahráli sto procentně a to divadlo z toho bylo cítit. 3. dimenze, je dimenze režijní a scénáristická. Je zde krásně znázerněno, co se děje se scénářem a příběhem během natáčení. Sám jsem si to zažíl při svém prvním filmu a mohu vám říci, že to není nic pěkného. Ze začátku máte ideu, věříte jí a těšíte se, jak jí ztvárníte. Ale záhy se ta idea rozplyne jako raní mlha nad loukou plnou rozkvětlých květů. Je to vlivem všech (hlavně producenta). Oni to nemyslí nijak zle. Snaží se posunout příběh někam dál, ale né vždy je to správný směr. 4. dimenze, sociologická, je pravdívá. Pozorný divák, obeznámený s trochou Japonska pod povrchem to krásně uvidí. Herci, což je taktéž neuvěřitelné, dokáží najdenou hrát na dvou sociologických frontách. Oni jemně balancují mezi tou japonskou a americkou (pozor! jak si jí představují, že vypadá). Japonská je ta, co se snažila vše vyřešit k dobru společnosti a postavení. To je ta, co měnila ten příběh nejvíce, kvůli hercům, producentům, režisérům apod. Zato americká se snažila, projít vše se zábavou a s dobrým koncem, znovu upozorňuji, že je to jen japonský pohled, není taková realita. 5. dimenze, divácká, zde byla sice spíš pro pobavení, to byl ten řidič kamionu, ale když se nad tím zamyslíte, ve kterém filmu tohle uvidíte. Navíc když si to spojíte s tím nádherným koncem, tak vám vyjde, že tam měla svou jasnou roli, to co ten řidič udělal, bylo neuvěřitelné. Řekněte, kdo z vás tušil, že vyřeší jeden z těch nejtěžších problémů jaké tam nastaly, jestli to má všechno smysl. 6. dimenze, moje nejoblíbenější, technická. Vám nepřipadalo zajímavé a zvláštní, jak tam prováděli zvuky? Mě to nadchlo a ten finální orchestr, jedoznačně famózní. 7. dimenze, příběhově-dějová, tam taky je, ten příběh se vzhledem k těm ostatním šesti dimenzím taky odehrává. A není vůbec špatný. To vše a moje dojmy. Moje nejoblíbenější postavy byly ten zvukař a ten majitel obchodu. Nejlepší věta byla pronesena, když jim v raketě došlo palivo, to jsem se smál až na zem. No je tu konec a já vám mohu jen popřát hezký filmový zážitek z tohoto neuvěřitelného díla. (06.09.2013)