Ve službách legie

Věděla jsem, že mi doma leží nějaký film s Dennisem Quaidem (můj oblíbenec) a Natassjou Kinski. Něco válečného, moc jsem od toho nečekala. Po nějaké době jsem si to pustila a už první jméno v úvodních titulcích mě přesvědčilo, že to nebude jenom válečná limonáda oslavující americké vojáky bojující hrdě ve světě. Produkce: Oliver Stone. Kdo viděl, jak se Stone staví k Vietnamu, může věřit tomu, že tady je jeho postoj k válce velmi podobný. A mně svým způsobem ještě mnohem bližší. Částečně díky tomu, že jsem srbštině ve filmu rozuměla, částečně díky vlastním zkušenostem: řadu Srbů, kteří během války v Jugoslávii přišli o své rodiny, osobně znám. Savior se těžko popisuje, pro někoho to bude jen obyčejný film o tom, jak se jeden americký voják snaží ochránit ženu s novorozeným dítětem, pro mě ale znamenal mnohem víc. Až naturalisticky pojaté scény, kdy hlavní hrdina chladnokrevně zastřelil ani ne patnáctiletého kluka (je přece válka) nebo kdy jeho kolega zkopal těhotnou ženu (je přece válka), ve mně bouřily krev a měla jsem nutkání všem postavám jednu vrazit. I přes mé místy agresivní tendence ale tento film fuguje přesně obráceně; po jeho zhlédnutí si začnete říkat, jak zbytečná a strašná válka je. Vždy, když něco podobného vidím, si vzpomenu na proslov Roberta Kennedyho z 5. dubna 1968 nazvaný "Mindless Menace of Violence", a říkám si, že ten chlap měl sakra pravdu. Nebudu to ale protahovat: Savior mě jednoduše emočně strhl. Možná i proto, že se nezaměřuje na vojáky, ale ty největší oběti každé války: civilisty. Na mém pomyslném žebříčku tak stojí jednoznačně ještě mnohem výš než třeba jiný Stoneův film o válce: Narozen 4. července. (30.09.2007)

Filmy z prostredia vojny v bývalej Juhoslávii mám zvlášť v obľube a tento málo známy a nenápadný film sa u mňa osobne vyšplhal takmer na samý vrchol. Spočiatku sa mi zdal ako bežný vojnový thriller, ale od momentu, kedy je D. Quaid nútený odrodiť dieťa, je to zrazu úplne iný film. Film s výborným neopozeraným príbehom, ktorý chytí za srdce a v závere zasype emóciami. Quaidova snaha o záchranu novorodenca si zaslúži obdiv a v neuveriteľne silnej scéne v závere, kde takmer nechtiac udusí dieťa, mu ten pud sebazáchovy so slzami v očiach odpustíte. Keď si k tak silnému príbehu pripočítam skvelú hudbu vrátane ľudových srbských piesní, musím dať plný počet. Skvelá ľudová pieseň Zajdi, zajdi už nejaké dva roky poznám(mám pre srbské piesne slabosť), preto ma táto pieseň vo filme zvlášť potešila. Je možné, že vám i detská uspávanka a brutálna scéna s kladivom pri rieke v závere, bude ešte pár dní rezonovať v hlave. Na záver pridávam Trailer ,ktorý tu chýba. 100%. (17.09.2012)

Od roku 1972 jsem jezdil k přátelům do Jugoslávie, dnešního Chorvatska, kde jsem poznal i další přátele, Srby. Měl jsem rád celou Jugoslávii, kterou jsem měl možnost dost procestovat i její národnosti. I v Černé Hoře a jinde jsem vždy měl čest poznat jen dobré lidi. Někdy na první dojem tvrdé, jako krajina, kde žili, ale dobrosrdečné a charakterní uvnitř. Válku v Jugoslávii jsem bral jako strašlivou věc, jakou ostatně každá válka je. Zajímám se o ní, hlavně tu 2. sv., od svých cca 12ti let, ne proto, že bych k ní choval obdiv, ale proto, aby se nezapomínalo na hrůzu, jakou každá, i lokální válka představuje. Znal jsem národnosti Jugoslávie, které neměly žádné problémy se soužitím. Ti, co pamatovali i 2. sv., jako náš přítel, kterému jsem říkal dědo, Titův partyzán, tak ti, ale i mladší generace, ctili dané uspořádání a Tita, jako prozíravého "vládce", vysoce uctívali napříč národnostmi i dost dlouho po jeho smrti. Nacionalistické vášně, vyprovokované hordami šmejdů, za tiché podpory, či alespoň nicnedělání významných evropských vlád, přerostly ve válku, válečná zvěrstva, nepředstavitelná utrpení pro všechny zatažené, zejména civilisty. Promiňte delší úvod, ale film to vše citlivě připomíná na komornějším příběhu, jaké jistě všechny válečné situace přinášejí a jakých jsou ve válkách tisíce. Není důležité, kdo je jaké národnosti, či vyznání, když začne kralovat hrůza a zlo. Chvílemi jsem cítil silné dojetí, je to silný příběh. Snad s drobnou výhradou k úvodu jde o dobrý scénář, velmi dobře zpracovaný, zasluhující pokornou úctu, tak jako to, o čem hovoří. Sám si vždy znovu kladu otázku, zda je ve vesmíru jakási "síla", které říkáme Bůh. Myslím, že pokud ano, nebude to asi "dobrý, laskavý otec, který všechny miluje", jak jsem to jako chlapec slýchal od pana faráře. Při vší bolesti a utrpení světa si musím klást otázku, jestli je a jaký je? Filmy jako Savior mne k té otázce vždy znovu vracejí. (04.08.2013)

Na první pohled to vypadalo jako někdejší béčkový film z dob stařičkých VHS videokazet. Tudíž mi nebylo z kraje příběhu patrné, jakým směrem se film bude ubírat, ale souhrn nezvratných faktů občanské války bývalé Jugoslávie, lidských vlastností a hrůzného vraždění civilistů obnažil děj až do dna. Po zhlédnutí musím napsat téměř vynikající film, nebýt toho konce. Realita, jež viděna být nechce. (02.01.2014)

Kdysi jsme měli známou Srbku. Když byla válka v Jugošce, ptal jsem se po příčinách. Začala mi vyprávět stručné dějiny a už kolem roku 1900 jsem tomu vůbec nerozumněl..Srbové, Chorvati, Bulhaři, Turci.. masakr a maglajz... . A když jsme se pak přes všechny ty převážně etnické války dostali do devadesátých let, měl jsem v tom stejně hokej. Tenhle film v produkci - ano - O. Stone! se nesnaží něco vysvětlovat, nebo z jedné strany dělat ty hodné křesťany a z druhé ty zlé muslimy... Srbové nebo Chorvati, ve válce se jak jedni tak druzí chovali jako zvěř. Dennis Quaid má po jednom atentátu kdy přijde o rodinu problém s muslimy a v prvotním afektu vystřílí blízkou mešitu zrovna v době modliteb. Jedinou šancí jak zapomenout a zmizet je cizinecká legie. S tou je po výcviku odeslán do Jugoslávie na stranu Srbů. Je z něj vražedný a dobře vycvičený stroj, který stále nenávidí muslimy. Stane se však svědkem událostí a dějů, kterým odmítne jen tak přihlížet a které ho proberou opět k životu, svědomí a zapomenutým lidským citům. Dávám 4 ,,dudlíky'' z prezervativů. * * * * (04.04.2015)