Barton Fink

Píše se rok 1941 a mladý neurotický scénárista prožívá v nehostinném hotýlku mučivý existenciální zápas při psaní scénáře na objednávku hysterického šéfa hollywoodského studia, nucený přitom odložit vlastní autorská kritéria. Jeho jediným přítelem v osamocení a prázdnotě je tlustý pojišťovací agent z vedlejšího pokoje, ironicky krásná, permanentně indisponovaná postava. Atmosféra je plná tajemství, stínů a Finkových obsesí. Film je proložený množstvím zvukových a obrazových znaků (makrodetaily, zvláštní záběry). Interiéry i exteriéry jsou důsledně stylizované (světlé barvy prostředí spjatého s vedením studia, resp. pochmurné červenohnědé odstíny a pološero Finkova působiště). Sugestivnost pohybů kamery (bratři Coenové se ve všech svých filmech famózními jízdami kamery těší z kinematografických možností), herectví a zvuku (zvuková rovina je povýšena do neobvyklé významové polohy) dramatizuje banality a vytváří falešné napětí s absurdními zvraty. Film je jakousi kombinací Kafky, Hitchcocka a Harolda Lloyda. Bratři Coenové ve svých znamenitých dílech představují vtipný surrealismus dneška, baví se hrou citátů, rafinovaností a klišé. Jejich absurdní noční můry plné krutosti a černého humoru prozrazují zájem o klasický "film noir" a drsnou školu a vytvářejí stylově vycizelovaný, skeptický obraz lidské existence. Lehké komediální nadsázce jejich filmů odpovídá částečně exaltovaný herecký projev i občasná, s kýčem hraničící symbolika. Patří k čelným představitelům podnětného proudu amerického nezávislého filmu. Film byl roku 1992 nominován na Oscara v kategoriích výprava, kostýmy, mužský herecký výkon ve vedlejší roli (Michael Lerner). (oficiální text distributora)