Architektu Václavu Holarovi se právě přehoupla padesátka. Má ženu, práci, odrostlého syna. Je poměrně dobře situovaný a poměrně úspěšný. Život se mu celkem vydařil - a tak je poměrně spokojený. Vše plyne v jasných, lety zkušeností dobře vytyčených kolejích. Vše si už umí představit, se vším počítá. Jen s Emilií ne. Je mladá a jemu se zdá i hezká. Fuj, je to tak banální - zná to. Nic dobrého z toho nekouká. Hlavně aby se nic nestalo! Pak by se totiž mohl dozvědět věci, které se dozvědět nechce, protože by k nim musel zaujmout určitý postoj a vyvodit z něj důsledky - a to je nepohodlné... Pak by se totiž mohly udát věci, po kterých netouží, protože by to pro něj mohlo být bolestivé, a co víc, mohl by v jejich světle - nedej bože - vypadat směšně
(oficiální text distributora)
