Dopisy v krajkách

V celkovém vyznění ne nudné, avšak nezáživné vyprávění kompenzuje krásné tělo Dagmar Ďáskové, kterou si jistě všichni pamatují jako prsatou sexy policistku ze staršího seriálu ČR. Černý humor, který se střídá s jemnými vtipnými náznaky a několika dobrými hláškami je pak někdy docela trapný a nechtěný - například určité záběry na koně by spíše pasovaly do německých pornofilmů. Námět je však milou připomínkou toho, že i u nás mohou vzniknout minimálně zajímavá díla s pár dobrými nápady, a na obrovské poprsí Ďáskové a tupý výraz Krause se velmi dobře dívalo :-)... (12.08.2009)

Hodně infantilní erotická povídka České televize o starším muži, kterému jeho žena posílá dopisy napsané na těle dívek. Tématem je smyšlený erotický příběh, místy docela nechutný, o hraběti, který svou zlou ženu potrestá tím, že z ní udělá ve své stáji klisnu a zcela ji ignoruje. Když se k ní chce vrátit, ignoruje ho zase ona a raději si užívá s koněm. No co na to říci? (05.01.2006)

Pokud definice pornografie říká, že jde o dílo, které rezignuje na estetické hodnoty a jeho výhradním cílem je vyvolat sexuální vzrušení, pak Dopisy v krajkách se blíží spíš klasické pornografii než kultivované televizní zábavě, snad jen s tím rozdílem, že je tam podstatně méně sexu než bývá v pornografických snímcích zvykem. Dopisy jsou totiž jednoduše nevkusné a v drtivé míře nevtipné. Dagmar Ďásková na víc než účinkování v pornosnímcích herecky nestačí a je to bolestně znát. Pro ostatní herce je to spíš úlet, kde buď přehrávají, nebo jen tak asistují. V prvních minutách jsem při pohledu na bílé zapudrované obličeje měl pocit, že jde o nějakou parodii na duchařské kousky, ale pak už jsem jenom zíral. Chápu, že v uvolněné silvestrovské atmosféře, kde o alkohol nebývá nouze a televize působí spíš jako kulisa, se může tenhle kousek v určité společnosti strefit do nálady, ale já ho bohužel viděl střízlivý a v úplně jiném prostředí. Celkový dojem: 10 %. (04.01.2014)

Film jsem si pustil náhodou na Silvestra, byl z něho značně rozpačitý a moje hodnocení se zastavilo jen na 1*. Ale slíbil jsem si, že ho někdy zkouknu znovu a tak se konečně stalo. Je to docela velká zvrhlost a ujetost i na mě, ale filmu kromě odvahy a originality musím dát plusové body i za humor, kterému jsem při prvním zhlédnutí nemohl přijít na chuť. Scéna s koněm mi příjde nadále dost nechutná, ale už ji nevidím v tak moc černém světle. Hodnocení zvyšuju na 3*, ten film má něco do sebe. "Venku jsou rebélie, pane. Všechny dopisy z Versailles cenzurují vojáci." (26.03.2008)

Historicky dosud ne zcela adekvátně a plnoobsažně zpracované téma života evropské šlechty v období novověku má za důsledek, že si jen stěží dokážeme připustit odvrácenou stranu této nepříliš frekventované kapitoly světových dějin. Prostopášnost, opulentnost, smyslnost a erotická fantazie hraničící s často obskurní deviací byla přitom přirozenou a zcela běžnou součástí tehdejšího intimního zákulisí vyšší třídy. Budeme-li vycházet ze slavného Boccacciova Dekameronu, napsaného již v rozmezí let 1348 a 1353, nepřekvapí nás Pozziho autorská povídka ničím novým, na druhé straně ale vytváří více než důstojného nástupce ke Krejčíkovým Hrám lásky šálivým, jež jsou ostatně volnými adaptacemi dvou dekameronských povídek. Šokantnost této vskutku silně dráždivé historky nacházíme nejen v příběhu samotném (jehož středobodem je takřka pornografický obraz pádu nenávistné hraběnky), ale i v nepominutelném faktu, že celý projekt zaštítila a financovala veřejnoprávní stanice, jinak celospolečensky orientovaná spíše na jiná témata a jiný druh diváků. Navzdory předpokládané atraktivitě zobrazovaného úseku dějinné minulosti, zůstávají zatím DOPISY bílou vránou, naznačující zároveň možnost úspěšného prolomení dlouhodobé ignorance. Snad ne nadlouho. (25.12.2010)