Dopisy v krajkách

Pokud definice pornografie říká, že jde o dílo, které rezignuje na estetické hodnoty a jeho výhradním cílem je vyvolat sexuální vzrušení, pak Dopisy v krajkách se blíží spíš klasické pornografii než kultivované televizní zábavě, snad jen s tím rozdílem, že je tam podstatně méně sexu než bývá v pornografických snímcích zvykem. Dopisy jsou totiž jednoduše nevkusné a v drtivé míře nevtipné. Dagmar Ďásková na víc než účinkování v pornosnímcích herecky nestačí a je to bolestně znát. Pro ostatní herce je to spíš úlet, kde buď přehrávají, nebo jen tak asistují. V prvních minutách jsem při pohledu na bílé zapudrované obličeje měl pocit, že jde o nějakou parodii na duchařské kousky, ale pak už jsem jenom zíral. Chápu, že v uvolněné silvestrovské atmosféře, kde o alkohol nebývá nouze a televize působí spíš jako kulisa, se může tenhle kousek v určité společnosti strefit do nálady, ale já ho bohužel viděl střízlivý a v úplně jiném prostředí. Celkový dojem: 10 %. (04.01.2014)

Rozhodně zajímavý počin. Na české vody se jedná o dost netradiční záležitost. Přirovnal bych to lehce k Pasoliniho Canterburským povídkám byť zde nejsme v renesanci, ale v baroku a v podstatě se jedná o povídku jedinou. I na mně bylo lecos dost naturalistické, třeba ta scéna s hřebcem nemusela být tak explicitní. Ale osazenstvo při čtení dopisu bavilo, všichni zapudrovaní jak doba kázala, Zedníčková se navíc neustále drbající škrabátkem :-). Na ČT poměry opravdu nevídaná záležitost. Bylo to zkrátka dekadentní asi tak jak tehdejší znuděná šlechta byla. Místy velice vtipné, dialogy vytříbené,  herecké výkony všech zůčastněných skvostné a i velmi odvážné. Dávám za tři ručně psané vzkazy do Versailles. * * * (30.12.2021)

Roztomilá kuriozita dokazující, že i v tak zapšklé instituci jako Česká televize může vzniknout silně poetické, silně erotické, bytostně vizuálně/epistolárně/vyprávěcí a přes všechno přese všechno originální dílko, eklekticky kombinující Formanova Valmonta i Amadea, filmy Waleriana Borowczyka, lehkou filmovou erotiku 70. let, těžkou literární erotiku 18. století, především spisby markýze de Sade, film Perem markýze de Sade (který byl ovšem uveden v témž roce, takže tu jde spíš o podobnou vlnu než inspiraci), odkaz nenápadného, ovšem esteticky vyzrálého erotomana Jiřího Brdečky, gwendolinovské kresbičky Erica Stantona a já nevím jaké další podvratné, podřadné a někdy samozřejmě nade vše nadřadné eroťárny. Kobouk dolů? Bez váhání i paruku! A hlavně spodní prádlo. PS. Další díly budou kdy? (11.02.2011)

Historicky dosud ne zcela adekvátně a plnoobsažně zpracované téma života evropské šlechty v období novověku má za důsledek, že si jen stěží dokážeme připustit odvrácenou stranu této nepříliš frekventované kapitoly světových dějin. Prostopášnost, opulentnost, smyslnost a erotická fantazie hraničící s často obskurní deviací byla přitom přirozenou a zcela běžnou součástí tehdejšího intimního zákulisí vyšší třídy. Budeme-li vycházet ze slavného Boccacciova Dekameronu, napsaného již v rozmezí let 1348 a 1353, nepřekvapí nás Pozziho autorská povídka ničím novým, na druhé straně ale vytváří více než důstojného nástupce ke Krejčíkovým Hrám lásky šálivým, jež jsou ostatně volnými adaptacemi dvou dekameronských povídek. Šokantnost této vskutku silně dráždivé historky nacházíme nejen v příběhu samotném (jehož středobodem je takřka pornografický obraz pádu nenávistné hraběnky), ale i v nepominutelném faktu, že celý projekt zaštítila a financovala veřejnoprávní stanice, jinak celospolečensky orientovaná spíše na jiná témata a jiný druh diváků. Navzdory předpokládané atraktivitě zobrazovaného úseku dějinné minulosti, zůstávají zatím DOPISY bílou vránou, naznačující zároveň možnost úspěšného prolomení dlouhodobé ignorance. Snad ne nadlouho. (25.12.2010)

Hodně infantilní erotická povídka České televize o starším muži, kterému jeho žena posílá dopisy napsané na těle dívek. Tématem je smyšlený erotický příběh, místy docela nechutný, o hraběti, který svou zlou ženu potrestá tím, že z ní udělá ve své stáji klisnu a zcela ji ignoruje. Když se k ní chce vrátit, ignoruje ho zase ona a raději si užívá s koněm. No co na to říci? (05.01.2006)