Před soumrakem

// Jednou za život se každému naskytne příležitost být s někým, koho opravdu miluje a když ji nevyužije, bude toho podle mě litovat do konce života. O to smutnější je, že tento film je toho příkladem. Co kdyby, hm? Krom toho, když vidíte, že si jsou Jesse a Celine souzeni, o to víc vám jich je líto... jenže život na nic nečeká, jde dál a promeškané šance už se těžko dohání. Proč jen čtyři hvězdy? Protože jsem naštvanej při představě, že bych takhle jednou mohl skončit. Třeba mi poslední část trilogie zase zvedne trochu náladu...potřeboval bych teď vrátit zpátky svoji naivní představu o věčné lásce, která překoná všechny nástrahy života. LOL (04.03.2013)

Na první pohled možná stejně o ničem upovídané, jako první díl, je tu ovšem pro mě jeden zásadní rozdíl. Dialogy mají přímou dramatickou návaznost na něco, co se stalo a co divák může tušit, navíc potenciál je i v desetileté odluce a vývoji obou charakterů. To jim samo o sobě dává skutečnou funkčnost v i rámci filmu. Když jeden dělá totéž, nemusí to být vždy totéž. (12.02.2007)

Osmdesát minut ne ani tak sledujeme, jako spíš posloucháme dialog dvou dávných přátel (menší pozornost věnována mizanscéně je tou oblastí, ve které Linklater za Rohmerem nejvýrazněji zaostává). Je to konverzace dvou inteligentních lidí, kteří se pěknou řádku let neviděli, tudíž si mají co vyprávět – pravda, na rozdíl od jiných zapomínají mlčet (mlčení při vycházení schodů přitom vydává za tolik slov), ale buďme milostiví a přičtěme to na vrub omezenému rozpočtu, tedy i délce. Jesse a Celine opět čelí času, nově ale mají na co (společného) vzpomínat. Knižním zadaptováním se z jejich vídeňského setkání stalo romantické klišé. První i poslední opravdová láska. Přiblížili se ideál (nebo tak alespoň podle paměti soudí), jehož nedosažitelnost formovala následujících devět let jejich životů. S krátícím se časem do jejich konverzace proniká více hořkosti. Více výčitek a úvah, jak mohlo být všechno jinak. Filmu velmi prospívá, že se oproti Před úsvitem nezdržuje vedlejšími postavami, hrdinové si mají dost co říct sami mezi sebou. Jestliže svižně plynoucí povídání, které mnohé jistě přiměje ke zhodnocení vlastního života, zanechává veskrze příjemný dojem, dokonale nenucené zakončení, uspokojivé pro diváka (který si může domyslet vlastní verzi) a ohleduplné k postavám (kterým je ponecháno právo na tajemství), filmu dodává nadreálných kvalit. Podobný pocit "přesahu" jsem měl z finále Zeleného paprsku. 85% (07.01.2007)

Romantic cleansing. Richard Linklater ví o životě, jeho Before Sunset vytváří divákovi spoustu myšlenek - o životě, o lásce, o zoufalství, samotě, o přátelství, o vztahu, o pocitech. Before Sunset každému soustředěnému divákovi vytvoří pochod myšlenek a zobrazí si celý svůj život, cítí každou maličkost, každou událost Celine a Jesse, ale sám vzpomíná na svůj koloběh života. Nádhera. Při zpěvu Celine jsem měl slzy v očích. (05.02.2015)

Před soumrakem po úsvitu ;-) . . . Ano, opět nudné a prosté, jak prostý a nudný život je. Nic pro hledače emocí typu >rodinných pout< ... Film myslím snad i lepší, než jeho předchůdce, film pro dospělé, jen schopné přijmout cizí příběh, který ve své sobě dané podobě podobně třeba i mohli zažít... - - - P.S. Viz: http://www.csfd.cz/film/13215-pred-usvitem/ (21.06.2006)