Šepot srdce

Nevím, jak vy, ale já si Mijazakiho nestahuji kvůli pindům jedenáctiletých japonských pind! Hodina utrpení stačila a já se bohužel nedozvěděl, jestli ta šesťačka z BÉČKA dostala číslo od toho sedmáka z ÁČKA! Pokud jste tenhle počin dokončili, tak mi prosím napište, jestli toho chalána dostala na v.limpouch@seznam.cz, díky přátelé! odpad! (15.07.2014)

Veď mě do dospívání, cesto má;) Něžné, citlivé, pro celou rodinu vhodné vyprávění s trochou těch kouzel Kočičího Barona (hlavně to chce nezapomenout, že Království Koček je podstatně mladší než Šepot Srdce, ne naopak). Také se tu vzdává hold řemeslu a radosti z hudby, a mám problém si vybavovat nějaká negativa. Je pro mě vždy velkým potěšením, když na tento film narazím. Totoro je sice samozřejmě nedostižný, ale studio Ghibli se za tohle své dílo rozhodně stydět nemusí. 90%, i když těch posledních deset je takové drobné guilty pleasure;) (06.07.2019)

Na pohled nenápadný snímek je v podstatě mým nejoblíbenějším od Ghibli hlavně díky odzbrojující hyperrealistické Kondoově režii. Film nese poselství, že se člověk může brát vážně i ve věku těsně po skončení dětství, kdy je úplně na začátku a starším přijde naivní a směšný. Tím, že expicitně vyjadřuje podporu něčemu, co většinou bývá vysmíváno, je skuteče "pěkný" v etickém slova smyslu. Že poselství funguje je trochu zázrak a stojí to právě na vynikající režii, které se daří zobrazovat věci co v reálu trapně mohou působit tak, že se člověk trapně necítí a ukázovat, že v jádru takové vlastně nejsou. Jak zmiňuje JFL, rozhodně nejde o nějaký banální generický dětský film, ale má netriviální hlubší sdělení za které by se nemusel stydět ani mezi artovými filmy. Mimo lidský rozměr úmrtí Yoshifumiho Kondoa šlo zároveň o ztrátu velmi talentovaného tvůrce. (28.03.2020)

...a Olivia Newton-John mi ještě stále zní v uších. Jó, tak tomuhle říkám opravdu pohodovej film. To, že tam na standartní poměry Ghibli není žádný fantastický motiv a jde jen o příběh normální holky z nám známého světa, mi vůbec nevadilo, ba naopak – naplno jsem si to užil. Mnohem více než třeba takového Porco Rossa, když už tady zmiňujeme ty "nefantastické" snímky od Ghibli. Ta lehká romantika prostupující celým filmem jdoucí ruku v roce s příjemnou civilností zkrátka na mě udělala dojem a zlepšila mi výrazně náladu. Zase se musím utvrdit ve faktu, že v Ghibli prostě umí tvořit snímky, které divákovi zaručeně zlepší náladu. Není to tak melancholické jako třeba Bjósoku 5 centimeter, ale naopak to optimismem a pozitivní náladou jen srší. Škoda jen, že pan Jošifumi Kondo opustil tento svět tak mlád, ach jo. Několikrát jsem si během snímku říkal, jak by asi vypadal jeho další film, ale nyní mi zbývá stejně jako u Satošiho Kona jen truchlit nad ztrátou dalšího nadějného animovaného tvůrce, jenž nám mohl do budoucna ještě hodně nabídnout. (25.03.2012)

Postupne si pozerám novšie – staršie diela z dielne štúdia Ghibli. Občas máte chuť zmeniť žáner a od kriminálok a vrahov si na chvíľu oddýchnuť. To tieto japonské príbehy vedia. Je v nich tajomno, múdrosť a sú úplne špecifické aj kresliarskym štýlom (postáv, krajiny...). Tentokrát ide o príbeh dospievania, prvých lások a hľadania sa vo svete. Pravdupovediac, najviac ma prekvapil hudobný námet, ktorý súvisí s obsahom filmu. Nečakala som túto pieseň v japončine. (14.10.2022)