poster

Noc rozhodnutí (TV film)

  • anglický

    The Night of the Decision

    (festivalový název)

Drama / Historický

Česko, 1993, 69 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • triatlet
    ****

    Televizní inscenace zachycující tragický den v českých dějinách – 15. březen 1939. Prezident Emil Hácha, „starý pán“ charakterizován výstižně, téměř encyklopedicky nejen ze strany ostatních postav, které připomínají, že se spolupodílel na překladu humoristického románu Jerome Klapky Jerome „Tři muži ve člunu", že mu v roce 1938 zemřela manželka, ale i prostřednictvím postavy samotného Háchy: „Proč mě vytáhli z mé knihovny na Hrad?“. Jako právník Hácha řeší otázku odpovědnosti, práva, chce, aby “byl už zítřek“, ovšem druhý den říká, že by byl raději “kdyby dnešek vůbec nenastal“. Scénárista J.S. Kupka začlenil i dobové nacistické propagandistické snímky. Výborný Rudolf Hrušinský. Použili-li tvůrci přímé citace, mohli alespoň v titulcích upozornit na konkrétní osoby. Háchu v Berlíně doprovázel ministr zahraničí František Chvalkovský (F. Němec - zde jen jako ministr). Vhodně využité dobové rekvizity - noviny s titulkem o vzniku slovenského samostatného štátu.(15.3.2009)

  • flanker.27
    ***

    Co říct, než že historicky je to zcela mimo a nemá to praktricky nic společného se skutečným průběhem noci ze 14. na 15.3.1939. Taktéž Háchova charakteristika příliš neodpovídá skutečné osobnosti. Ano, silné charakterní herectví Hrušínského (vůbec poslední role) i ostatních je cenné. Proto hodnotím třemi body.(22.7.2014)

  • Marthos
    *****

    Vytí vlků až do konce mých dnů. Osudový milník českých dějin a nezvratitelné dilema jedné noci. Strhující Rudolf Hrušínský, ocitající se v samém závěru svého uměleckého působení, vytvořil v Háchovi fascinující portrét člověka, obětujícího svou čest národu, který jej nakonec zradil. Obyčejný český člověk se totiž, jak známo, raději na chvíli přihrbí.(11.1.2016)

  • Enšpígl
    ****

    Závěrečná otázka Emila Háchy v podání Rudolfa Hrušinského je sice určena jeho doktorovi, kterého zde hraje skvělým způsobem Josef Abrhám, ale ve skutečnosti je adresována nám všem: A co by jste dělal (a ) na mém místě Vy ? V historii naší země nebyl nikdy žádný český prezident nucen udělat tak těžké hodnocení jak Emil Hácha. Neodpustím si teď věc, kterou možná některé lidi naseru, ale nemůžu jinak. Vést odboj z Mosky nebo Londýna je považováno za hrdinství, ale zůstat zcela osamocen v situaci kdy po naši zemi pochodovaly holinky záhuby a označit toto "zůstání" za kolaboraci ?? Ne to neberu, ani soudruh Gottwald ani pan Beneš pro mě žádní hrdinové nejsou, jistě ani pan Hácha nebyl žádný hrdina, ale on zůstal, stejně jako miliony Čechů a Slováků, kteří neměli připravené letadýlko na východ nebo západ. On zůstal a snášel stejně ponížení jako celý československý národ a to v mých očích není a nikdy nebude žádná kolaborace. Noc rozhodnutí považuju za jednu z nejlepších TV inscenací vůbec / i přes jednu historickou botu viz uživatel Tunner / , ve které naposled zazněl jedinečný hlas, který bych dokázal poslouchat celé dny a naposled zazářili ty krásné a ušlechtilé oči pana Hrušinského a já jen lituji, že "vyšší moc" nedokázala obdarovat pana Hrušinského stejně, jako on obdaroval všechny svoje filmové postavy - nesmrtelností !(17.3.2009)

  • gudaulin
    ****

    Se samotnou televizní hrou nemám nejmenší problém, je to silná dramatická látka s kvalitním scénářem, skvělým obsazením, výbornými hereckými výkony. Autor má pochopitelně právo na uměleckou interpretaci historických událostí, ani on, ani diváci onoho osudného března v Berlíně nebyli. Hře pochopitelně pomáhá i fakt, že pro Rudolfa Hrušínského to byla poslední role, takže jde svého druhu o pietní záležitost. Mám spíš problém s komentáři ostatních uživatelů, resp. jejich politicko-historickými závěry. Pokud byl Emil Hácha něčí obětí, pak především svých vlastních politických názorů a osobnostního profilu. Emil Hácha byl bezpochyby vzdělaný intelektuál se smyslem pro umění a literaturu, ale zároveň i konzervativně autoritářský byrokrat, který duchovně ustrnul někde v druhé polovině 19. století, konzervativní austroslavista, odpůrce liberární demokracie a demokratického liberárně-ldemokratického proudu, který v české společnosti představovali např. Masaryk, Beneš, Peroutka nebo Čapek. Byl to jednoduše stoupenec privilegovaného kastovnictví, tradičních hodnot, pořádků a státních celků. K Československé republice měl vyloženě vlažný vztah a jejího zániku vlastně ani výrazně nelitoval. Stýskalo se mu po starém dobrém Rakousku-Uhersku se silným vlivem katolické církve. Jako typický konzervativec obdivoval autority všeho druhu, takže oddaně sloužil Masarykovi i Benešovi, stejně jako oddaně sloužil nacistům a jak by oddaně sloužil komunikoliv jinému. Ještě za okupace se chodil poklonit k Masarykovu hrobu, ale nikoliv proto, že by souhlasil s jeho politickými názory nebo z protestu, ale jednoduše právě proto, že Masaryk představoval svého druhu nezpochybnitelnou autoritu. Je příznačné, že ve 30. letech udržoval Hácha velmi blízké vztahy s řadou prominentních nacistických právníků, býval mj. hostem říšského ministra W. Funka. A ani v nejmenším mu nevadilo, že tito lidé jsou oporou nacistického totalitarismu. Hácha sice nikdy nebyl fašista, ale patřil přesně k těm politickým kruhům klasické konzervativní pravice, které přivedly v Itálii i v Německu fašisty k moci. Hácha se stal prezidentem jedině díky podpoře, kterou měl v Německu, díky dominantnímu vlivu Německa v období 2. republiky to byla právě německá vláda, která fakticky o obsazení postu českého prezidenta rozhodla. Hitler dal Háchovi přednost i přes pronacisticky smýšlejícím Františkem Chvalkovským, který mimochodem byl oním ministrem zahraným Františkem Němcem v televizní hře. Hitler Háchou opovrhoval a považoval ho ze bezpáteřního úředníka, který zajistí bezproblémový chod protektorátu. A to se taky stalo. Hácha bezpochyby kolaborant byl, představoval aktivistický proněmecký živel, žil v představě, že vstřícností a loyalitou k Německu bude český národ odměněný slušným zacházením. Od roku 1942 postupně Háchu vyřazovala z politického života těžká nemoc, ale to nic nemění na jeho trapné roli v protektorátní éře. Sám se nikdy vlastně politikem necítil, byl a zůstal úředníkem, zvolení do úřadu prezidenta chápal jako úřednické vyznamenání při odchodu do výslužby. Jako právní byrokrat úzkostlivě a mechanicky dodržoval právní formy, a to i za situace, kdy se právo stálo politickým instrumentem totalitní moci... Celkový dojem z televizní hry: 80 %.(17.4.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace