Obsahy(1)
Když cestující Alan zavítá na sídlo obývané Roderickem a Madelin Usherovými, záhy pozná jejich tajemné rodové prokletí. Zatímco Roderickovy smysly jsou vybičované, Madeline je stále více katatonická. A tak během Alanova pobytu vše spěje k děsivému vyvrcholení...
Krátké zpracování klasické povídky E. A. Poea ve výrazných expresionistických kulisách.
(Oktavianus)
Recenze (12)
NFR 2000 ()
The Fall of the House of Usher z roku 1928 je pôvodné, čierno-biele, nemé a krátkometrážne spracovanie poviedky E.A. Poea. Je to celkom slušné, najpozitívnejšia stránka filmu je vizuálna stránka, ktorá je dokresľovaná správnou hudbou. Dnes už film síce rozhodne nevydesí, ale ponúka pohľad ako to v tých dávnych časoch vyzeralo s filmom. Pre pamätníkov a klasikov. ()
Velice zvláštní hororová vize, která sice nemá tu atmosféru Epsteinova o něco pozdějšího středometrážního snímku, ale rozhodně se o ní nedá říct, že by byla špatná. Škoda jen velmi špatné kvality záznamu, ve kterém se ke mě tento filmík dostal - z video.google.com ()
Velká expresionistická filmařská exhibice. Jednotlivé obrazy vizuálně uchvacující, ale jako celek to na mě bohužel nějak nezapůsobilo. Nevědět, že jde o E. A. Poea, ani bych to nepoznal. Vlastně pořádně nevím, jak se k filmu mám postavit. Sice jsem z každé scény cítil odpovídající hnilobný pach rozkladu, přesto neodvratná tragédie, k níž poeovský příběh směřuje, mě nějak minula. Nebo jsem ji v těch vizuálních orgiích nechytil, nevím. V porovnání s francouzskou verzí z téhož roku na mě tento kraťas působí lépe, ten žabožroutský byl však přehlednější. Tak si vyberte. ()
Expresionisticky ladené scény, prelínanie viacerých obrazov, bohaté tieňohry a bizarné uhly kamery - dokonale vystihnutý duch slávnej poviedky Edgara Allana Poe. ()
Vzhledem ke stáří tohoto snímku se i já budu mírnit ve své kritice. K navození potřebné atmosféry zde dopomáhal orchestrální hudební doprovod – to je OK. Černobílá podoba snímku mi nevadí už vůbec, podobně jako hrátky s kamerou a jednotlivými obrazci, jen to celé kvůli krátké stopáži a jisté přímočarosti postrádalo ono kouzlo, které tato Poeova povídka má mít. ()
Výborná abstraktní adaptace Zániku domu Usherů. Abstraktní čistě proto, že pro Webbera a Watsona bylo důležitější navodit atmosféru, než vytvářet příběh. Za prvé předpokládali divákovu znalost knižní předlohy a za druhé si nejspíš mysleli, že nedopovězené je ve strašidelném příběhu... jak to říct?... strašidelnější. A měli pravdu. Film pracuje s expresionistickou estetikou, která na rozdíl od slavnějších dlouhometrážních děl nespočívá pouze na kulisách a líčení, ale hlavně v tricích. Několikanásobné expozice vytvářejí halucinační prostor a ten přirozený zcela deformují do snové podoby. ()
Spracovať tento legendárny príbeh na tak malej ploche, bolo nešťastné rozhodnutie. Formálna stránka je síce úžasná, ale až na záverečné minúty to nemá potrebnú silu. ()
Je zajímavé, že dva odlišní režiséři (Švankmajer a Watson) v rozmezí padesáti let adaptují tutéž povídku v dost podobném duchu a formě - jako abstraktní sled obrazů. Švankmajerova verze je upřímně řečeno lepší, ale ani tato němá verze není k zahození. Filmové prostředky jsou na dobu svého vzniku podivuhodně vyspělé a zajímavé i v dnešní době. Filmová adaptace přizpůsobuje některé prvky příběhu expresionistické poetice ve stylu Cagliariho, pokud ale máte expresionismus rádi, určitě vás to spíš nadchne než pobouří. Atmosféra je působivá, ale ne zcela v duchu originálu. Možná příliš náznakovité a neurčité, rozhodně ale důstojná adaptace jedné z nejlepších povídek všech dob. Video s úžasným, i když novým soundtrackem: http://www.youtube.com/watch?v=s3E-sOFUzO8 ()
Táto verzia Fall of the House of Usher narozdiel od Epsteinovej verzie toho istého dáta vsadila skôr na expresionistickú formu a tvar ako na atmosféru. Najme preto sa mi francúzska verzia páčila viac. Avšak jedným dychom treba dodať, že iba 13 minútová stopáž nedala priestor na nejaké atmosferické orgie a išlo sa oveľa priamočiarejšie. Každopádne bol pre mňa tento film až moc abstraktný a ťažko sa mi v ňom hľadala aj hlavná myšlienka. 50 % ()
Možná právě kvůli faktu, že jde o úplně první filmovou adaptaci Poeova majstrštyku, to je v mých očích zárověn adaptace nejzdařilejší. Řekl bych, že i takto to mohl mistr Poe prožívat. ()
Expresionismem ovlivněná verze Poeovy povídky je rozhodně vizuálně zajímavá s dokonale padnoucí hudbou, ale jaxi se mi v tomto zpracování nepodařilo zachytit onu myšlenku. Asi za to může příliš krátká stopáž. Raději zůstanu u Epsteinovy verze ze stejného roku. 65% ()