La vittima designata

Něco za něco, aneb vzájemná výpomoc pomůže nám oběma. Pro mne mnohem přitažlivější thriller než původní od A.H. Napínavý film o zločinu, který se poněkud vymkne, s nádhernou kamerou (procházel jsem si s ní Benátky, co vypadají jako na postarších pohlednicích, a vzpomínal) a úžasnou hudbou. Vytříbený smysl pro kompozici obrazů, skvělé interiéry (prostě Italové), citlivá práce s barvami (pastelové a impressionistické tóny, symbolika červené šály je až křičící) a nádhera starého města i okolí vily u jezera. Krásné ženy, tajemný Matteo a neklidný Stefano. Od začátku do konce jsem hltal obrazy zkázy hlavního hrdiny. Chápu, že pro někoho snad nudné, pro mne však uhrančivé až do konce... (28.08.2015)

Vcelku nejapné giallo s dosť nezaujímavými postavami, v ktorom sa dá nájsť pár svetlejších momentov, ale to je tak všetko. Vykradnutý Hitchcockovov námet je jeden z tých momentov. Nuda a absencia napätia sú však v trileri alebo krimitrileri vždy nemilými 'partnermi'. A sledovať naivného hlavného hrdinu, ako sa ľahko necháva namotávať do sietí intríg buzerantsky vyzerajúceho a aj chovajúceho sa náhodného okoloidúceho, nie je nič pre mňa. Minimálne to šlo spraviť záživnejšie. Záverečná pointa je predvídateľná a lacne spracovaná. (21.02.2020)

Rozhodně bych tento film nesrovnávala s Hitchcockovými  Cizinci ve vlaku. Oba režiséři pracují s předlohou Patricie Highsmith naprosto rozdílně. Ani jeden z nich se nedrží otrocky textu, ale základní téma přizpůsobují svému záměru. Každý z filmů má naprosto odlišnou energii i vyznění. La vittima designata čaruje s atmosférou 70. let, se snobským prostředím vyšších kruhů a mámivou stylizací reklamy. Využívá magické, nadčasové krásy Benátek. Dekadentní a výtvarně vytříbené překvapení. (13.07.2021)

Alfréd Hitchcock byl opravdu výjimečný filmař a jeho umění bylo mnohokrát napodobováno. Někdy lépe a někdy hůře. Italové, jako velcí milovníci tohoto skvělého režiséra, se o to pokušeli celkem často. Už sám velký mistr Bava "vykradl" film The Man Who Knew Too Much, když stvořil giallo žánr. Maurizio Luicidi si jako vzor svého filmu vybral thriller Strangers on a Train a já musím konstatovat, že se mu tato nová verze rozhozhodně také povedla. O příběhu se rozepisovat již nebudu, to udělali jiní, rád bych ale zmínil parádní atmosféru, která z filmu přímo sálá. Benátky, precizní hudební doprovod, 70. léta, erotično a napětí se spolu perfekně zkloubili a vytvořili parádní kokteil! A k tomu napínavý závěr, který dle mého názoru, strčil do kapsy i orignál, dělá z tohoto snámku italskou lahůdku. PS: V různých diskuzích a blogech je tento film řazen do gialla, ale opravdu jím není. (09.10.2011)

Netradiční zločin v této dekadentní italské kriminálce, remaku známého Hitchcockova filmu, který jsem ale nikdy moc nemusel. Nerad bych ale oba dva filmy srovnával, každý přece jen vznikl v jiné době a v jiné zemi, ale tato krimi má velmi dobrý styl, umístění je rovněž zajímavé a přitažlivé (ponuré Benátky často filmaři vyhledávané), nutno vyzdvihnout opravdu parádní barokní kameru a místy i solidní atmošku. Spiknutí a vůbec i celý film má však na krimošku hodně pomalé tempo a někdo se může po čase docela i nudit, ale velký Bacalův hudební doprovod (spíše standard pro giallo filmy!) s lahodnou goticky znějící ukolébavkou "My Shadow In The Dark" jistě přitáhne stejně tak jako herecké výkony. Především fanoušci Tomase Miliana si zde přijdou na své, Milianova role je podle mě rozhodně zajímavější než ta v Hitchcockově originálu. Nejen již zmiňovaný konec, ale pro někoho dost možná i lehce erotický úvod rozhodně stojí za to. Jako kriminálka nic moc, udělat však z tohoto námětu giallo, to by byla rozhodně pecka! (26.10.2010)