• JohnFarst
    ***

    Šerif za mrežami je prostredným z pomyselnej trilógie Plichtových filmov o mladých a ich problémoch. Režisér sám o filme povedal: „Je to komponovaný príbeh, nie čistý dokument, snažím sa ukázať život v ústave, ktorému sa predtým vravelo kriminál a dnes – nápravné zariadenie, život v mieste, kde môžu byť zbavení slobody chlapci od pätnásť do osemnásť rokov.“ Hlavný hrdina Jakub je obyčajným mladým chalanom, ktorého na zlé cestičky kriminálu zviedla jeho vlastná naivita. Po lúpeži Jakuba a jeho partiu chytia a pošlú do nápravno-výchovného ústavu. Jakub, ktorý by bol rád obľúbený medzi rovesníkmi však zoberie celú vinu na seba a neprezradí ostatných. Dostáva trest 2 roky a svoj trest si prichádza odpykávať do spoločnosti podobných delikventov ako je on. Plichta nás týmto uvádza do prostredia plného mladých ľudí s pokrivenými charaktermi a skazenou morálkou. Jakubova falošná nádej, že ak bude „makať“ dostane sa domov skôr, sa postupne začína prekrývať s ďalšími. Už pri prvom stretnutí zistí, že v ústave je vytvorená akási hierarchia, v ktorej vodcom je Viktor, chalan, ktorý si všetkých podmanil, ale nikto sa mu nechce postaviť. Radšej mu robia poskokov a nemusia sa báť šikanovania. Na mladých delikventov po celý čas dohliadajú vychovávatelia na čele s „Frajerom“, dozorcom s veľkým srdcom ale malými očami. Frajer je síce spravodlivý, no pred problémami medzi chlapcami stále zatvára oči a nezasahuje, až kým nie je vážne zle. V podaní Viliama Polónyiho sa z neho stáva výrazná postava, pred ktorou má rešpekt aj sám Viktor, ktorého naivný ideál, že je pánom všetkého, razom mizne. Ústav je totiž miesto, kde každý postupne svoje ideály stráca. Je vôbec možné sa napraviť? Každý s chlapcov sa ocitá v situácii, kedy musí bojovať, ale nie s vychovávateľmi ani s ostatnými chlapcami, ale sami so sebou. Najlepšie sa však prebíja v skupinkách, a preto si mladíci tetujú obrázky ako znaky ich súdržnosti. „Ak niekto „nabonzuje“, dostane!“ vraví Viktor pred kontrolou. Niekto však „nabonzoval“ a podozrenie samozrejme padne na tichého Jakuba, ktorý si naivne myslí, že ak sa bude držať v úzadí, nikto si ho nevšimne. Začína tušiť, že kamarátstvo s chlapcami v ústave by bolo len pretvárkou a nemalo by dlhšiu trvácnosť. Viktorovu pravú tvár môžeme spozorovať v scéne, kedy prichádza ostatným chlapcom návšteva a pošta, no za ním nikto neprišiel ani mu nikto nenapísal. Svoje odlúčenie od rodiny si však vynahrádza siláckymi rečami a šikanou na ostatných chlapcoch. Celý ústavný systém ho tak poznačil, že v závere filmu sa chlapci dozvedia, že práve on bol neznámy udavač. Viktor tým zneužíval ostatných a vytváral medzi nimi roztržky, aby si udržal svoj status najmocnejšieho. Po jeho odchode je všetkým lepšie, no nikto to nechce priznať. Dialógy a situácie v „šerifovi“ sú civilné a presvedčivé. Chlapci sú pod vplyvom Frajera „šľachtení“, no niektorým to pomáha viac, iným menej. Medzi všetkými si Jakub nájde len jednu spriatelenú dušu, Slávka, ktorému sa zverí so svojim plánom. Po prepustení chce ísť za „šerifom“ svojej bandy a vziať si svoj podiel z lupu. Nakoniec však dostáva najväčšiu ranu osudu, keď zistí, že Slávek mal pravdu, keď mu vravel, že „šerif“ naňho nebude čakať a je hlúposť ho ochraňovať. „Čo z toho máš, že ho kryješ?“. Zistí, že kamarát nie je vždy kamarát a jeho ilúzia priateľstva sa rozplynie vo vidine ešte dlhšieho trestu. Jakub je vo filme konfrontovaný s tromi rozdielnymi chápaniami morálky. Jedna je reprezentovaná jeho vlastnou partiou, ktorú sa snaží kryť za cenu vlastného uväznenia. Ukáže sa, že jeho chápanie „partie a držania spolu“ bolo klamlivé a detinské, lebo v podstate takto rozmýšľal iba on sám. Ako správne a dokonalé sa mu zdalo aj správanie po umiestnení do nápravného zariadenia, kde sa odmieta podriadiť morálke svojich spoluväzňov. Táto je typická pre zariadenia tohto typu –jeden alebo dvaja „kápovia“, ktorých ostatní na slovo poslúchajú a podriaďujú sa im. Aj v tomto prípade Jakub vyznieva ako naivný rojko a idealista a napokon na to aj doplatí, musí sa podriadiť tejto hierarchii. Tretia konfrontácia je s morálkou dozorcov a riaditeľa zariadenia. Je zaujímavé sledovať, ako dobre poznajú mentalitu svojich zverencov, ako dopredu predvídajú ich správanie a delikty, ktoré sa uskutočnia a spokojne, bez výčitiek, hrajú s chlapcami svoju vlastnú hru. Nezasahujú, neriešia sami z vlastnej vôle nič.(3.4.2011)

  • slunicko2
    ***

    Socialistická balada o bonzování. 1) Pseudorealistický vzhled snímku může diváka zpočátku zmást. Nenajdeme tu dobové socialistické fráze ani uvědomělé úderníky, a to ani mezi dozorci. Musíme také vzít v úvahu, že jde o mladistvé delikventy, jejich provinění většinou spočívá v krádežích, vloupačkách či rvačkách._____ 2) Nicméně je to falešná selanka. Čestní a chápaví, i když přísní, dozorci s přehledem a s rozsáhlými znalostmi delikventských duší mají před sebou v podstatě hodné, jen trochu pomýlené chlapce, kteří se nedovedou vzepřít jedinému skutečnému gaunerovi mezi nimi._____ 3) Uhlazená vizáž snímku (jazyk, chování delikventů, ignorance dozorců) je, předpokládám, dána dobou, která by zřejmě plnou pravdu nesnesla. Co je žána, to je pána. I tak film strávil nějaký čas v trezoru._____ 4) 43letý režisér a spoluscénárista Dimitrij Plichta se problematikou mladistvých zabýval ve více svých filmech._____ 5) Zajímavé je herecké obsazení - mix herců a neherců. 20letý Otakar Prajzner (hlavní hrdina Jakub) je namluven Dušanem Skokanem, ale netuším, proč. 19letého Petra Svojtku (Jakubův kamarád Slávek) jsem ani nepoznal. Ještě se zmíním o 19letém Jiřím Ornestovi (Fred), 20letém Milanu Kňažkovi (Ivan) či Jiřím Sedlmayerovi (vůdce Viktor), jeho věk jsem nezjistil._____ 6) Filmaři využili prostor nápravněvýchovného zařízení v Libkovicích (okres Most). Mezi léty 1987 - 2002 bylo vězení i vesnice srovnány se zemí kvůli těžbě hnědého uhlí, k níž však nedošlo._____ 7) Zaujala mě bonzovací schránka na chodbě s označením: Prosby a hlášenia.(17.9.2014)

  • Disk
    ****

    Šerif za mrežami patří do ranku tzv. vězeňských dramat, ačkoliv se odehrává v zařízení pro mladistvé delikventy. Nečekejte Shawshank, jsme v šedesátých letech v socialistickém Československu. Režiséra Dimitrije Plichtu zajímali mladí lidé a jejich konflikty se zákonem a snažil se dokumentární formou ukázat záležitosti, které tehdejší společnost pálily. Nijak však nemoralizuje ani ho nezajímají příčiny, proč se tito lidé dali na scestí. V žádném případě nečekejte "hodné" vězně a "zlé" dozorce. Tento film je o životě, o tom, že život se nedá, jak říkal Plichta, "ošvindlovať". Platilo to před čtyřiceti lety, kdy měl film premiéru, a platí to i dnes.(20.2.2010)

  • Vitex
    *****

    Film "pro mládež" z vězeňského prostředí, o kterém se nám dnes ani nesní (kdyby u nás někdo dnes natočil něco aspoň z poloviny tak kvalitně, byla by to událost roku). Trochu problematické je ztvárnění vychovatelů a vyšetřujících, ale v té době to asi ještě jinak nešlo (jiné by to bylo v roce bez jakékoli cenzury a autocenzury - 1969). Všechny role mladých odsouzených jsou naopak zahrány úchvatně. Psychologie. Soucit.(14.1.2016)

  • asLoeReed
    *****

    V podstatě by si současný stav měl vzít příklad z takového filmu, který byl natočen jen s nejlepšími úmysly. A za to si autoři zaslouží potlesk.(18.8.2010)

  • - Film sa natáčal v okolí Bratislavy a nápravnovýchovnom zariadení v Libkoviciach, ktoré, rovnako ako celá obec, už neexistuje, pretože museli ustúpiť ťažbe uhlia. (Raccoon.city)

  • - Pôvodná filmová poviedka, na báze ktorej Šerif za mrežami vznikol, sa volala "Kriminálnici". (Raccoon.city)

  • - Film bol na kratšie obdobie stiahnutý do "trezoru". (Raccoon.city)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace