Nepřítel před branami

Pokud západní tvůrci točí o hrdinném lidu Sovětského svazu, vždycky to dopadne krkolomně a Annaud není výjimkou. Více než slibný námět pohřbil nejen pod troskami továrny na traktory, ale i pod děravým scénářem, kopou do očí bijících technických nesmyslů (např. nízký nálet bombardérů), logických chyb (za všechny blyštivá cinkrlátka na uniformě a čepici majora Königa, zřejmě opatřená nápisy "Střílej!" v azbuce) a hlavně sešněrovanou romantickou linií, okořeněnou pravým válečným "silent sexem", při kterém se R.Weisz tváří, jako by ji Vasja Law píchal pod žebra kuchyňským nožem.. Nepřítel před branami tak zanechal pachuť nedotažené šance a s ohledem na svou nevyrovnanost, si zajímavost ponechal prakticky jen ve dvou polohách. V obstojně zvládnuté válečné vřavě (úvodní plavba po Volze pod dohledem Stuk, Zajcevova první akce z fontány) a jakoukoliv přítomností Eda Harrise na plátně, jehož precizně chladnému (holt Němec) majorovi mělo náležet mnohem více prostoru. To J.Fiennes, jakožto politický pisálek a PR manager Zajceva v jednom, který si ve finále uvědomí nesrovnalosti v komunistické doktríně a učiní svou hlavu alespoň něčím užitečnou - ten předvedl jeden z nejžalostnějších hereckých výkonů uplynulé dekády.. (08.12.2010)

Annaud nás nejdříve navnadí monumentálním a strhujícím úvodem, aby celý film v zápětí utopil v romantizující břečce. Potenciálně napínavý souboj je naprosto zbytečně rozmělněn v trapném milostném trojúhelníku a z filmu se tak stává jakési komorní divadlo v neskutečně drahých kulisách. Co se emocí, prokreslení postav a jejich motivů týče, nevěřím navíc Annaudovi ani jedno filmové políčko a i hrůza Stalingradského kotle zůstala tak nějak bez odezvy. Nebýt Eda Harrise coby majora Königa, byl by to vážně průšvih. Hvězdu navíc dávám z evropského patriotizmu. Velká, velká škoda promrhat takhle evidentně štědrý rozpočet. (09.01.2006)

Hra na schovávanou kočky s myší. Ruský mladík z Uralu jako hrdina ruské Rudé armády proti německému válečnému hrdinovi ostříleného mnoha boji. Skvělá režie s úžasnou výpravou, která ve správných okamžicích umí přitlačit na pilu a předvést velké věci.Co se týče věrohodnosti, o něčem by se dalo zapochybovat, ale jako celek a hlavně v jednání lidí pod tlakem jde o věrohodný film. Některé scény se rozhodně musí stát pro každého diváka nezapomenutelnými jako např. příchod budoucího hrdiny Rudé armády do válkou postiženého Stalingradu a přímo do první linie, kde jeden dostane zbraň a druhý náboje.. Ruská povaha se vším všudy a když se někdo zkusí vrátit? Do kulometu se náboje vždycky najdou... Dobrou zábavu. (11.07.2004)

Čtvrtá hvězdička jde na vrub mojí představivosti, kdy Ed Harris Rusákům nakopal сраки! A taky za tu nostalgii, kdy jsem v Unreal Tournamentu, na mapě Two Towers zažívala snajprdské orgie: Headshot! Godlike!! WICKED SICK!!! Jó, to byly časy, proč je nevrátit? Udělám si masakrózní Vánoce, ať si psychologové, sociologové a všichni moralisti políbí konečníky :-P. 71% (20.12.2010)

Úvod je strhující. Pohled na válčící Stalingrad, vypadající spíše jako peklo, přeplouvání Volhy za asistence messerschmidtů a následující ůtok ústící v masakr - to je pěkný kus filmařiny. Vůbec celá výprava je monumentální a patří ke kladům snímku. Jenže po úvodní třetině se film vleče a doplácí na řadu scenáristických děr. Ale koukat se na to dá, i díky trojlístku - Law, Weisz, Harris. (21.07.2002)