Kmotr

Po přečtení knihy jsem si řekl, že nikdo nemůže natočit film, který by alespoň vzdáleně navodil tu atmosféru, jakou jsem prožíval u stránek knihy. Proto jsem film ignoroval až do včerejška - cca 30 let ! Ten noční zážitek jen potvrdil, jak moc jsem se celou tu dobu mýlil ! Skvělý film, který se naprosto právem stal klasikou. Ze všech nej... bych si dovolil vyzvednout výkon Marlonda Branda - opravdu nezapomenutelný zážitek ! (21.02.2003)

„Až tak veľmi zase neodpúšťam.“ Už to predsa len trochu zostarlo, ale ono retro to bolo už v dobe premiéry, keďže film vznikol v r. 1972, ale odohráva sa v 40. a 50. rokoch 20. storočia. Pokusy o akčné scény sú mierne úsmevné a Al Pacino je divný (dostal ma až v dvojke a trojke), ale inak výborný a v dobrom doslovný prepis perfektnej Puzovej knihy (až na vedľajšiu flashbackovskú linku, ktorú Coppola rafinovane vynechal a megarafinovane ju zakomponoval do dvojky, čím z nej zrejme urobil lepší film, než akým by bola bez nej). Jednotka je klasické dielo o rodine a rezaní hláv. Síce "len" konských, ale ľudia v tomto svete končia spravidla ešte horšie. Vynikajúce herecké obsadenie. Cholerický Caan, verný Duvall a samozrejme Marlon Brando, najsilnejší dojem na mňa však urobil geniálny Lenny Montana ako strašidelný zabijak Luca Brasi. Tomu by som hneď natočil spin-off. Hrsť legendárnych scén (posteľ, nemocnica, pomaranče). Už tá prvá scéna! Rozpočet 6 miliónov, celosvetová tržba 245. To sa komentuje samo. (07.06.2008)

Spolu s Apokalypsou nejlepsi film od Coppoly. Cetl jsem knizku a spousta veci z ni ve filmu chybi, ale ne nic moc zasadniho. Film je diky tomu trochu sviznejsi a hlavne diky tomu, ze jsem znal postavy, mi prisel i prehlednejsi. I kdyz tu je spousta skvelych hercu jako Al Pacino, Diane Keaton, Robert Duvall, John Cazale a vynikajici James Caan, tak jim stejne kraluje naprosto bezchybnej Marlon Brando, on je jedinej pravej Kmotr. I kdyz je ve filmu prestrelek minimum a film je dost dlouhej, tak me ani na minutu nenudil. Navic ma film hodne slusnou hudbu a na dobu vzniku nepusobi nijak stare. Jediny co bych vytknul je krev, ktera vypada jak redenej kecup. Jeden z nejlepsich krimi mafianskejch filmu, ne - li nejlepsi. (20.07.2006)

Díky úžasnému příběhu, podanému s noblesou a (svým způsobem) sympatickým postavám, zahranými špičkovými herci (Marlon Brando je už navždy Vito Corleone, Al Pacino rovněž v životní roli atd.) jsem se dokázal přenést do poválečných let, fandit celé rodině a hnusným krysám Carlovi a Turkovi přát co nejbídnější konec. Kmotr vtrhl do Hollywoodské kinematografie jako uragán a zapříčinil, že film už nebyl takový jako dřív. Dodnes můžeme filmové dějiny dělit na ty "před Kmotrem" a "po Kmotrovi". 100%. (17.03.2009)

Přiznání uživatele. Tenhle film jsem viděl poprvé někdy v roce 2002. Seděl jsem tehdy ve svém půdním království, ládoval se mraženou pizzou s párkem a kukuřicí, trollil uživatele ČSFD, dvakrát týdně se jak idiot prolíval v místních hospodách a myslel si, že o světě vím úplně všechno. Kmotra jsem si sehnal v releasu, kterému se snad ani nedalo říkat release. Dvě cédéčka a skoro giga a půl dat. Nadšeně jsem si ho pustil. Nebavil mě, nechápal jsem ho a málo se tam střílelo. Něco jako Lovec jelenů, kterého jsem dal krátce předtím. Samozřejmě jsem mu ale napálil pět hvězd a tvářil se, že jsem to celý pobral. Vzpomínám si jak jsme se o něm bavili ve škole a většina lidí jen opakovala hlášku: „Dám mu nabídku, kterou nemůže odmítnout.“. Do toho se smáli a vzpomínali na scény, kde někdo padal mrtvý k zemi. Říkali, že je to nejlepší film, který kdy viděli. Nechápal jsem to a myslím, že oni tehdy také moc ne. Roky plynuly a já jsem se ke Kmotrovi vrátil na konci nultých let. Pořád to nebylo ono, ale některé věci mi začínaly dávat smysl. Zkoumal jsem, jak výjimečně je ten film natočený, jak v něm některé věci působí zdánlivě nechtěně a jak zajímavé jsou ty postavy, se kterými prožijeme část jejich naprosto šílených osudů. Život letěl dál, člověk nabíral zkušenosti, učil se a s rodinou začal spoustu věcí vnímat jinak. Vzpomínám si, jak jsem nedávno asi po desáté viděl Scorseseho Casino a z násilí, které v něm je, jsem byl poprvé vyklepanej. A nějak podvědomě jsem se zase vrátil ke Kmotrovi. A musím přiznat, že takovou frustraci jsem nečekal ani náhodou. Ten film je tak nekompromisní a tvrdý, že je pro člověka jako jsem já je najednou ekvivalentem přepadení, při kterém mu kromě psychické trýzně někdo i pořádně rozkope hubu. Ať už jde o všechny ty charaktery, mezilidské vztahy, řešení problémů, přetvářku, chování k ženám nebo deformaci rodiny jako instituce. Je to film bez východiska. Film o člověku, který lidsky selhal jako málokdo. Film, který vás donutí přemýšlet o tom, jak dobrý život žijete, co jste v životě udělali špatně, co ještě můžete stihnout, jestli nemá náhodou víra smysl a zda byste na některé věci měli rezignovat. A není to zas tak příjemné přemýšlení. Představa, že jej Coppola musel začít developovat někdy ve svých třiceti letech, by mě v mém věku mohla uvrhnout do stavu, že už jsem všechno propásl a profesně selhal. Ale to bych si z něj neodnesl co jsem měl. (09.04.2020)