Kmotr

Puzovu knihu mi kdysi dříve doporučila moje babička a já jsem byl po jejím přečtení unesen. Cítil jsem tu rodinou atmosféru a od první stránky to bylo jako bych už všechny znal, měl jsem pocit, že jsou jako má vlastní rodina. Přece jen jsem se trochu obával jaký film nakonec bude, ale Coppola adaptaci knihy zvládl dokonale. Zachoval atmosféru, vypiloval všechny detaily a s úžasnou precizností se postaral o to, aby fanoušci předlohy byli spokojeni. Marlon Brando se jako Don Vito nesmazatelně zapsal do filmových dějin a Al Pacino předvedl jeden z nejlepších výkonů své kariéry. KMOTR je legendou a já jsem rád, že jsem ho konečně mohl vidět. (06.10.2006)

Přiznání uživatele. Tenhle film jsem viděl poprvé někdy v roce 2002. Seděl jsem tehdy ve svém půdním království, ládoval se mraženou pizzou s párkem a kukuřicí, trollil uživatele ČSFD, dvakrát týdně se jak idiot prolíval v místních hospodách a myslel si, že o světě vím úplně všechno. Kmotra jsem si sehnal v releasu, kterému se snad ani nedalo říkat release. Dvě cédéčka a skoro giga a půl dat. Nadšeně jsem si ho pustil. Nebavil mě, nechápal jsem ho a málo se tam střílelo. Něco jako Lovec jelenů, kterého jsem dal krátce předtím. Samozřejmě jsem mu ale napálil pět hvězd a tvářil se, že jsem to celý pobral. Vzpomínám si jak jsme se o něm bavili ve škole a většina lidí jen opakovala hlášku: „Dám mu nabídku, kterou nemůže odmítnout.“. Do toho se smáli a vzpomínali na scény, kde někdo padal mrtvý k zemi. Říkali, že je to nejlepší film, který kdy viděli. Nechápal jsem to a myslím, že oni tehdy také moc ne. Roky plynuly a já jsem se ke Kmotrovi vrátil na konci nultých let. Pořád to nebylo ono, ale některé věci mi začínaly dávat smysl. Zkoumal jsem, jak výjimečně je ten film natočený, jak v něm některé věci působí zdánlivě nechtěně a jak zajímavé jsou ty postavy, se kterými prožijeme část jejich naprosto šílených osudů. Život letěl dál, člověk nabíral zkušenosti, učil se a s rodinou začal spoustu věcí vnímat jinak. Vzpomínám si, jak jsem nedávno asi po desáté viděl Scorseseho Casino a z násilí, které v něm je, jsem byl poprvé vyklepanej. A nějak podvědomě jsem se zase vrátil ke Kmotrovi. A musím přiznat, že takovou frustraci jsem nečekal ani náhodou. Ten film je tak nekompromisní a tvrdý, že je pro člověka jako jsem já je najednou ekvivalentem přepadení, při kterém mu kromě psychické trýzně někdo i pořádně rozkope hubu. Ať už jde o všechny ty charaktery, mezilidské vztahy, řešení problémů, přetvářku, chování k ženám nebo deformaci rodiny jako instituce. Je to film bez východiska. Film o člověku, který lidsky selhal jako málokdo. Film, který vás donutí přemýšlet o tom, jak dobrý život žijete, co jste v životě udělali špatně, co ještě můžete stihnout, jestli nemá náhodou víra smysl a zda byste na některé věci měli rezignovat. A není to zas tak příjemné přemýšlení. Představa, že jej Coppola musel začít developovat někdy ve svých třiceti letech, by mě v mém věku mohla uvrhnout do stavu, že už jsem všechno propásl a profesně selhal. Ale to bych si z něj neodnesl co jsem měl. (09.04.2020)

Francis Ford Coppola přivedl na svět mnoho skvělých snímků, ale svým přepisem románu Maria Puza vytvořil dílo, které patří mezi stěžejní filmy světové kinematografie. Ponechám stranou skvěle typově zvládnuté obsazení herců i jejich geniální empatické výkony, ponechám stranou dokonalou filmovou kameru a obrazové ztvárnění odkazující na to nejlepší z tradice italského neorealismu, jak je to je v americkém filmu možné, jakož i skvělou filmovou hudbu a úžasný vypilovaný scénář (zvláště pointa hrůzně očistného prozření Michaelovi manželky skrze otevřené dveře sledující scénu iniciace nového kmotra je dokonalá) a zaměřím se na vyznění celého filmu. Jistě, je to mafiánská sága a přesvědčivě diváka vtáhne do zákonitostí tradičního rodového světa italské diaspory v USA. Čím nám ale podává svědectví o současném životě v Americe a možná i u nás? Konfrontací tradičního rodového zřízení s pevnou ústřední rolí muže, se všemi jeho bariérami sexismu, rasismu, pokryteckého, byť hlubokého křesťanství, skrytého násilí a touhy po moci a penězích v nás, nevypovídá tento film spíše než o rodině Corleonových o nás samých? Vždyť i my jsme takoví, v kruhu rodinném milí a spořádaní vzorní občané milující své blízké, mimo tyto vazby však je mnohá z našich iniciativ jdoucí proti zájmům celku označována pouze jako NAŠE VĚC ... Cosa Nostra... Kongeniální filmové dílo! (23.11.2006)

Při sledování tohoto skvělého filmu, jsem si opravdu přál být mafiánem. Je to prostě bezchybný film, který názorně ukazuje, co je opravdu důležité! Čest, omerta a hlavně bezpečí a spokojenost rodiny! Chápu , že vše má své stinné stránky a i nelítostného mafiána mohou začít trápit výčitky svědomí, ale to je nutná daň za život v bezpečí mafie. Ať mi Puzo s Coppolou netvrdí, že nechtěli oslavit skvělou Cosa Nostru i její americkou odnož! Ať žije mafie! Smrt fízlům a práskačům! (20.09.2004)

Dlouho, předlouho jsem odkládal zhlédnutí Kmotra. Nevím proč, snad ze strachu. Ze strachu, že se mi snad klasika nezalíbí natolik, abych jí z fleku hodil vysoké hodnocení. Mé obavy se ukázaly jako liché, Kmotr je neskutečnou filmovou kvalitou a právem patří mezi absolutní špičku světového filmu. Dokonce bych si dokázal Kmotra představit na třetí příčce, hned za Shawshankem a Forrestem. Co však s ostatními nesdílím je bezbřehé obdivování hereckého výkonu (ano, byl výborný) Marlona Branda. Podle mého je absolutním vítězem mladý Al Pacino, není divu že ho jeho výkon v Kmotrovi odrazil k téměř dokonalým hereckým výkonům a nezapomenutelným rolím. No, já teď jdu urychleně shánět obě pokračování a hlavně knižní předlohu... (05.07.2008)