Kmotr

Spolu s Apokalypsou nejlepsi film od Coppoly. Cetl jsem knizku a spousta veci z ni ve filmu chybi, ale ne nic moc zasadniho. Film je diky tomu trochu sviznejsi a hlavne diky tomu, ze jsem znal postavy, mi prisel i prehlednejsi. I kdyz tu je spousta skvelych hercu jako Al Pacino, Diane Keaton, Robert Duvall, John Cazale a vynikajici James Caan, tak jim stejne kraluje naprosto bezchybnej Marlon Brando, on je jedinej pravej Kmotr. I kdyz je ve filmu prestrelek minimum a film je dost dlouhej, tak me ani na minutu nenudil. Navic ma film hodne slusnou hudbu a na dobu vzniku nepusobi nijak stare. Jediny co bych vytknul je krev, ktera vypada jak redenej kecup. Jeden z nejlepsich krimi mafianskejch filmu, ne - li nejlepsi. (20.07.2006)

Člověk si nemůže říkat znalec filmů a snad ani filmový fanda, dokud neviděl tohle. Dlouho jsem nemohla pochopit, proč to všichni tak vynášejí do nebes (je to přece jen film, ne?), ale po zhlédnutí nejenom, že jsem jedním z nich, ale taky to nadšení plně chápu. Jak to jen shrnout, aniž by se to hodnocení zvrtlo v ódu na dokonalost? Jestli je nějaký film dokonalý, tak to bude tenhle. Jestli mám vybrat jeden film, kterému se nedá nic vytknout, byl by to tenhle. Jestli existuje film ucelenější, a bez jediného rušivého elementu, je to tenhle. Mimořádně natočené a neskutečně perfektně zahrané dílo, s úžasnou hudbou a dechberoucími hereckými výkony. Tolik scén a postav, které vešly do dějin, snad ani nikde jinde nenajdete. Byla by pro každého velká škoda, kdyby se o ten požitek připravil, takže kdo to neviděl, honem napravit! (Tak se to nakonec v tu ódu asi zvrtlo, ale čert to vem, jinak se to stejně popsat nedá!) PS: Marlon Brando je neskutečný! (08.08.2010)

Teprve stříbrné plátno mi konečně umožnilo pocítit velikost tohoto skvostu, který mi v omezené a mělké ploše televizní obrazovky přišel vždy jaksi rozvláčný a bez hloubky některých dalších Coppolových děl. Byl to, samozřejmě, omyl. Kmotr je neobyčejně robustní epikou, ryze narativním filmem, jehož monumentálnost je plná jemných detailů a scén vystavěných s architektonickou precizností (způsob, jakým režisér mistrně kombinuje různé složky vypravování, aby umocnil intenzivní napětí, je jedinečný). Nelze ho konzumovat po částech, nelze u něj vypnout pozornost. Coppola je intenzivní, scény do sebe logicky vplývají (prolínačkový střih není samoúčelný) a fascinující je sledovat proměny postav, které jakoby s filmem stárly a radikálně se vnitřně přetvářely. Kmotr je "film-život", radikální manifest fiktivního času, který svou sevřeností a silou dokáže zcela ovládnout ten aktuální. Podmanivý, kontemplativní zážitek, který to plátno velké skutečně potřebuje. (12.01.2011)

Labužnická pochoutka nejvyšší kvality, která u mě ale bude asi navždy o něco málo níž než její knižní podoba. Problém je asi v komplikovanosti předlohy; podobný množství postav a příběhů ani na plátno snad převést nejde, protože každá scéna hraje v příběhu nějakou důležitou roli a bez ní prostě pokračovat nejde. Proto se mi filmový Kmotr zdál trochu "nejednotný" a neznat knihu, asi se i lehce ztrácím... Jenže co naplat, když to má tak výbornou atmosféru. Marlon Brando má jeden z nejfascinujícejších hlasů všech dob a Al Pacino musel snad být dobrým hercem od svého narození. Miluju ty pocity, kdy ve vás herec dokáže probudit mrazení v zádech jen svým pohledem. A miluju tu rodinnou atmosféru těchto filmů. Kdysi jsem četla, že za každým dobrým mafiánem zůstane několik mrtvých, ale tenhle film taky dokazuje, že vás nikdo nezabije jen tak. Všichni se k vám chovají jako největší kámoši, dokud vám několik vteřin před smrtí nedojde, že jste v koncích. Zradíte a jste mrtví a že těch postřílených a uškrcených není málo... O to šílenější se ale jeví odchod hlavní postavy, ve světě, kde si musíte dávat pozor na každé slovo a pořád být připraven podvědomě tasit zbraň, je něco podobného malým zázrakem a jen to dokazuje, že nehledě na to, kolik máme peněz, nehledě na to, jak jsme uznávaní a jakou moc máme, skončíme jednou všichni stejně. (22.09.2007)

Film, jehož první polovinu jsem trochu protrpěl a v polovině druhé jsem toužil, aby nikdy neskončil. Co si pak o takovém snímku myslet? A hlavně, co si myslet o sobě jakožto divákovi? Že jsem se zase nesoustředil, jak jsem měl? Že jsem se spíše díval na rybičky v akváriu, jak si plavou sem a tam, hned vedle monitoru? Ne, to jsem nedělal. Hlučné vzduchové zařízení jsem paradoxně zapnul až v půlce druhé, která mě konečně chytla. Jako nejlepší film všech dob bych byl Kmotra schopen tolerovat ( i když mi tedy nakonec nezbyde nic jiného), kdybych v něm nalezl po obsahové stránce nějaký nezvyklý prvek. Já si prostě nemůžu pomoct, přišlo mi to obyčejné i nepříliš výrazné a kdybych nevěděl, jak moc je tento snímek klasikou a legendou, určitě bych se nesnažil tolik bádat nad jeho kvalitami. Představoval bych si silnější příběh, více působivosti. Akční scény mi nepřišly dvakrát zvládnuté. Myslím tím především rvačku na městské ulici a závěrečný masakr - neuvěřil jsem tomu. Naopak se mi velmi zamlouvaly nikoho nešetřící záběry momentálně zavražďovaných. Rovněž unikátní zjev Marlona Branda působil majestátním a zároveň znechucujícím a hrozivým dojmem. Také Nino Rota mě v druhé půlce přesvědčil o tom, proč je v souvislosti s tímto filmem tak často zmiňovaný. A ještě jednou musím připomenout, že po 90-ti minutách mě celé dílo, z pro mě veskrze záhadných příčin, které nedovedu nijak obstojně vysvětlit, opravdu chytlo a říkal jsem si, jak by bylo fajn tuhle noc nejít spát a stále dál a dál sledovat. Mé dojmy jsou tedy silně rozporuplné. Vůbec si říkám, jestli to na ty čtyři hvězdy cítím....avšak radši to tam prsknu, protože jinak bych si zase v diskusi vyslechl kapky....Teď jsem to ale zkazil, co? Sakra! (17.10.2006)