Pomáda

Potřeba brát s velikánským nadhledem, tudíž nečekat seriozní podívanou. Travolta s vizáží jako ze žurnálu a Olivia Newton-John házíc na plac jeden hudební hit za druhým, to především drží vcelku tenhle kýčovitý a prostinký příběh. Dávka "retra" atmosféry sice měla opodstatnění už ve scénáři, ale v Pomádě to tvůrci (v čele s dále poněkud neúspěšným režisérem Kleiserem) silně přepískly. Lidem, co na tom nevyrostli, lze doporučit jediné. Poslouchat písničky, sledovat Travoltu a deset minut před koncem vypnout... (19.11.2005)

Když se blbka srazí s blbcem ono to prostě musí bolet. Až kýčovitý příběh s tuctovými a ještě kýčovitějšími čítankovými charaktery o přetvářce, která místo, aby člověka pozvedala (jak si daný člověk myslí), shazuje ho, ubližuje mu a snižuje před jím samotným. Jenže filmů o tom mohou točit kolik chtějí, člověk na to stejně přijde až později, až tomu odroste. Pobavilo mě, jak prakticky jediná postava, která se ve filmu nepřetvařuje a na nic si nehraje, je v podstatě sama sebou, je vykreslena jako postava komická. Nevím, jestli se mi více zvedal kufr z naivně nerealistické Sandy nebo z Dannyho s jeho nechutně komickou chůzí. A nebo ze samozřejmě nutného přeslazeně šťastného konce, protože, na rozdíl od reality, romantické filmy zpravidla končí šťastně - to jen v realitě by ze Sandy byla domácí puťka provdaná za nemastně-neslaného úředníčka, Danny by dělal v autodílně a z (úžasné) Betty Rizzo by byla mladá svobodná matka překračující hranici alkoholismu. Co tedy film přináší? Vždycky se mi líbila barevnost té doby, v níž se příběh odehrává (a samozřejmě ta auta), některé písničky jsou fajn (texty na tom jsou už hůře, ale uznávám, že se to do děje nějak vpasovat muselo) a i ta taneční čísla občas ujdou. A samozřejmě i tak pořád funguje ta možnost vypnout, jen se na necelé dvě hoďky zasnít a nechat se unášet na vlnách mladické bezstarostnosti. Je to prostě nechutný kýč, ale i na ten kýč se dá občas spočinout okem. Muzikály mi vůbec nic neříkají, tohle naštěstí ale docela dobře funguje i jako obyčejný film. (31.10.2013)

Vypadnout ze své role frajírka a hvězdy party nebo rozvíjet svou prázdninovou lásku z pláže? Danny a Sandy. Znají je všichni. Stejně jako skladby, které se díky tomuhle kousku proslavily. Nejednou muzikály pomocí svého rámce dokázaly snáz proniknout tam, kam se někdy těžká dramata prodírala jen stěží. Pomáda určitě nemá ambice sdělit publiku něco zásadního, řeší maximálně milostné problémy mládeže nebo hrozbu těhotenství, ale pubertální slzy tekly tehdy, o deset let později, o dalších deset let později a divák si Pomádu pustí klidně i dnes. A vůbec to díky dokonale namíchaným ingrediencím ničemu nevadí. Nostalgie funguje, John Travolta je bourák par excellence, Olivia Newton-John zatraceně roztomilá, zápletky dietní, konflikty úsměvné. Našel by se půltucet dalších chyb, ale proč bychom to dělali? (09.08.2016)

Starý známý muzikál s Johnem Travoltou. Co k tomu dodat ? Pecka to pro mě rozhodně není, možná slušným filmem, který má pár dobrých písní a milostných scén. Přesto je to tak na jedno odpočinkové shlédnutí. Je zde moc romantiky, dost zbytečných scén. Takže ve výsledku vidím čistý, možná lehce slabší průměr. Hodnotím s odř.ušima na 50% = *** (15.12.2012)

Jéé, tak na Pomádu mi nikdo nesmí šáhnout:-)). Jak jsem tolerantní, pokud jde o názorovou škálu a filmový vkus, tak kdo dá úžasně šlapající muzice, té nejbáječnější choreografii (snad neznám lepší, než je sen o autíčku) ještě podpořené dynamickou kamerou a střihem, absolutně božskému obsazení a vystupňovanému finále s vytuněnou Olivií míň jak 3*, tak ten ať mi nechodí ke hrobu :-)). (04.07.2006)