poster

Boj o oheň

  • Kanada

    Guerre du feu, La

  • slovenský

    Boj o oheň

  • anglický

    Quest for Fire

Fantasy / Dobrodružný / Drama

Kanada / Francie / USA, 1981, 100 min

Scénář:

Gérard Brach

Kamera:

Claude Agostini

Střih:

Yves Langlois

Kostýmy:

Janty Yates, Penny Rose
(další profese)
  • anais
    ****

    Fascinující. Nic jiného se o téměř němém putování pravěkých lovců za ohněm říci nedá. A není to jako by ožily obrazy Zdeňka Buriana – to spíš skutečné jeskynní malby pravěkých lovců, se svou primitivností, brutálností i subjektivním pohledem na svět. Jak jinak mohl člověk z počátku vnímat třeba mamuty, ze kterých z blízka vidíme jen obrovské chlupaté hlavy s dlouhými zahnutými kly, než jako jemu nepochopitelná mocná božstva? Právě to mám na Boji o oheň rád – tu posvátnou úctu k přírodě, tu radost z prvního rozdělaného ohně, kterou film dokáže v divákovi navodit.(25.3.2006)

  • sud
    *****

    O co by byl chudší filmový svět, kdyby se v něm před lety neobjevil Jean - Jacques Annaud? O hodně. Jasným důkazem toho je jeho v pořadí třetí a zároveň první velký film - "Boj o oheň". Celý film má úžasnou atmosféru dobrodružných knih pro mládež s nádechem fantasy, i když jejich lyrika je tomuto vyprávění na hony vzdálena. Cynik by řekl, že se jedná o prolog z Kubrickovy "Vesmírné odyssey", roztažení do sta minut. V akčních scénách je nebývale realistický (vlci), ani s erotickými scénami se moc nepáře (krom té poslední připomínají spíše páření opic). Zárukou přesvědčivě naturalistického vyznění jsou rovněž skvělí herci. Everett McGill, představitel především menších rolí zločinců, bouchačů a vypatlaných lampasáků, se zde dokázal výtečně vžít do postavy Neandrtálského člověka. Rae Dawn Chong (komu to jméno nic neříká - holka co pomáhá Arnoldovi v "Komandu") jsem vůbec nepoznal a výtečný debutující Ron Perlman nechává spekulovat o Darwinově teorii, že by člověk skutečně mohl pocházet z opice. O nejlepším filmu z pravěku se mohou vést spory. Faktem je, že "Boj o oheň" je nejrealističtější, nejvýpravnější (scéna s mamutama je přímo omračující) a nejniterněji zobrazuje pouť nejen za ohněm, ale i za láskou a poznáním sebe sama. Jenom nečekejte romantiku Štorchových románů. "Boj o oheň" smrdí potem, špínou a spáleným masem z mamuta. 95%.(1.10.2008)

  • belldandy
    ****

    Z toho, co znám, je to nejlepší Annaudův film. Obraz je pochopitelně úžasný. Snad protože se tu nemluví, nedá si příběhu nic vytnout (narozdíl od Jména růže, či Sedmi let v Tibetu). Tohle je odvažný experiment od režiséra, který přes své ambice točí většinou jen průměrné film. Myslím, že zde ukázal v čem je jeho síla a bylo by vhodné, aby se z toho nejlépe sám poučil.(24.3.2004)

  • tahit
    *****

    Poprvé jsem viděl tento film jako turista na desetidenním zájezdu po Francii s cestovní kanceláří Čedok, celá naše výprava, po celou pobytu majíc vyvalené oči, plné dojmů, jako by spatřila jiný svět, dostala na celý den volno. Při toulkách po městě Clermont–Ferrand, který je postaven na sopečných pahorcích v ji těsné blízkost leží městečko Volvic s vynikajícím pramenem kvalitní vody. Tady sem zahlédl zvláštní netradiční upoutávku o tomto filmu, neandrtálce jak pije z pramene minerální vodu z Volvicu. Nejdřív jsem si myslel, že koukám na nějakou scénu potulného divadla, potom mi to nějak došlo, že se jedná o reklamu na nový film ˇ“Boj o oheň“ tehdy jsem vůbec Francouzského filmového režiséra Jacques Annaud vůbec neznal. Předpokládal jsem, že návštěva tohoto filmu, je ztrátu vzácného času na západě. Rozhodl jsem pro film a nelitoval. Po zhlednutí jsem byl tak vyveden z míry, že jsem v hlavě měl jenom film. Pro mě osobně tehdy, asi největší filmový zážitek. Zcela jiný film než jsem dosud viděl, od první okamžiku mě to chytlo, perfektní akustika sálu, excelentní obrazově i atmosféricky fascinující zážitek. Výrazná hudba, překrásná kamera a nádherné exteriéry. Ještě maličkost o cestování na západ v Československém socialismu. Kvůli složitým byrokratickým systémům jsme za doby totality mohli cestovat maximálně do nějakého socialistického státu. Dostat se na Západ bylo takřka nemožné, maximálně šlo použít oficiální cestovní kancelář (Čedok a CKM) nebylo to taky lehké, nebo takřka nulová možnost vycestovat individuálně na devizový příslib. Ale to bylo hodně složité! Pokud si chtěl dostat devizový příslib, tak jsi musel vyplnit žádost ve státní bance. Se žádostí musel souhlasit zaměstnavatel, dále zvláštní odděleni, asi STB, dále vojenská správa a policie. Žádost se dávala do konce ledna či února, do března banka rozhodla, komu příslib udělí. Poslední slovo měla policie. Tam se muselo žádat zase pro změnu o výjezdní doložku. Abych ji dostal, potřeboval sem znovu souhlas od zaměstnavatele a vojáku. Moře razítek a nervu a nakonec to stejně bylo zamítnuto, no hrůza. Přesto mnoho lidí se sentimentem vzpomíná na zlaté časy komunismu, kteří především ústně, vytvářeli ideu demokracie, no, upřímně řečeno, chybí Vám to? Komu se stýská, doporučuji navštívit baštu komunistu třeba severní Koreu.(8.9.2007)

  • Snorlax
    ***

    Když jsem si přečetla některé až exaltované komentáře, čekala jsem rozhodně víc. Dostalo se mi celkem zajímavého snímku, kterému nelze upřít originalita i poučnost. Ale nejsem schopna rozdýchat tu všudypřítomnou reklamu na bělící zubní pastu. Ukoptěné poloopice s běloskvoucím úsměvem mi výrazně zkazily zážitek. Zdeněk Podskalský si dal více záležet na obyčejném televizním filmu Ohnivé ženy, zkuste si vybavit zoubky Hlaváčové a Veškrnové.(27.4.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace