Návrat domů

Komorní válečné drama "Návrat domů" na mě tenkrát v kině silně zapůsobilo. Civilní herecké výkony Jane Fondové a Johna Voighta, výborný soundtarck převážně hitů té doby a smutná atmosféra jsou hlavními devizami. Film o válce bez války, ale zato plný opravdových lidských emocí ukazující nesmyslnost jakékoliv války z pohledu těch, které tak krutě zasáhla. Bojovali za vlast a ta jim po návratu ukázala svoje záda! (20.02.2009)

Viděno znovu po aspoň 20 letech. Naléhavost a aktuálnost tomuto snímku vydržela. No jo, na válečné mrzáky nejsou peníze, byť by jistě stačily výdaje za 1 den války aby na zmírnění trpkosti jich osudů bylo financí víc než dost. Zrazeni dvakrát - nejdříve propagandou, která je krmila vlasteneckými frázemi, pak nezájmem o jejich osud. Jako by jim bylo naznačováno, že měli hrdině padnout a ne kazit svou zmrzačenou existencí optimismus národa. Ale impérium se již poučilo a namísto občanské armády zřídilo žoldácký sbor. Tím se hodně věcí zjednodušilo. Výkony Fondové a Voighta jsou nadprůměrné. (05.05.2015)

Ashby byl legendou na poli poutavých snímků ale ať jsem viděl jakýkoliv z jeho nepříliš široké režijní nabídky (Harold a Maude, Byl jsem při tom) nedokázal mě nikdy natolik chytnou nebo udržet mou pozornost až do samotného konce. I zde jsou výborní herci, uvěřitelné dialogy, silný příběh a navíc Jane Fonda v nejlepších letech ale film mi přišel hodně dlouhý, zbytečně utahaný a citově odtažitý. (02.07.2012)

Film nesie jasné protivojnové posolstvo. Predsa je však svojou osobitosťou iný než ostatné protivojnové snímky. Odkrýva niečo, čo nie je príjemné, čo by malo byť podľa niektorých skryté. Dobré výkony podávajú obaja hlavní herci - Voight i Fondová. A napriek tomu, že ma téma až tak neoslovuje a nesadla mi ani hudobná stránka filmu, dávam aj kvôli silnému záveru silné 3 hviezdy. (28.03.2019)

Protivojnový žáner je môj obľúbený už od útlej puberty, v literatúre aj filme. Ale pri žiadnom jeho zástupcovi (a to vrátane tých literárnych, prosím pekne) som tú mrchu vojnu neznenávidel viac, než tu. Do Vietnamu pritom iba nakukneme, bojisko nenavštívime. Stačí vidieť dôsledky. Ten rozvrat je tu priam fyzicky prítomný a objatia toľko najvrúcnejšie, koľko sú najtragickejšie konce nevyhnutnejšie. Usmieval som sa obarený a potešený opravdivosťou ich vzťahu a v krku ma dusila hrča o veľkosti zovretej päste. (videné 3x po sebe behom možno ani nie dvoch týždňov... a komentár píšem po vyše roku... pretože to chcelo kurva dlhý čas spracovať... také niečo sa mi dlho nestalo... ak vôbec niekedy) [100%] (11.06.2020)