Nemci sa po odchode z Afriky obávali vylodenia spojencov v Juhoslávii a preto sa rozhodnú zlikvidovať ohnisko odporu titových partizánov. V spojenectve s Talianmi, chorvátskými Ustašovcami a Četníkmi sa rozhodnú k obklúčovaciemu manévru. Po prvom talianskom víťazstve sa front zastaví pri brehoch rieky Neretvy, kde juhoslovanský partizánmi odrazia všetky útoky. Porazia a zajmú Talianov, odrazia útoky Nemcov a Ustašovcov, obklúčia a zajmú Četnikov. Koprodukčný film osloví autentickou talianskou technikou, replikami nemeckých Panterov na podvozkoch ruských T-34 a množstvom nemeckých diel a húfnic. Je prekvapujúce, že v jednej z hlavných úloh sa objavil ... (zobrazit celý text)
Tenkrát v našich kinech to musel být jednoznačně "BOOM" ale zastarale nepůsobí tato skvělá barevná epopej, s vynikajícím hereckým obsazením ani dnes..Opravdu kdo chce akce, tak tady si přijde na své..Bitva střídá, bitvu, hromady mrtvých, do toho tanky, kanony atd..Jen škoda toho jednohlasého dabingu ve kterém jsem film viděl, to byl jediný rušivý element celého tohoto jinak opravdu výtečného filmu. Ale hodnotím vysoko a vyzdvihl bych především výkony Sylvy Kosciny, Mileny Dravic, a Olega Vidova..Není pravda že nejlepší byl Yul Brynner, který zde de facto byl vidět jen u exploze mostu (která se trikově realizovala na Barrandově).
Masivní partyzánský velkofilm z období druhé světové války. Společné spojené síly Němců a Italů hodlají rozdrtit zbytek jugoslávského partyzánského odboje. Zatlačí partyzány až k Neretvě, kde je chtějí uzavřít do kleští. Partyzánům se však podaří nepřipravené Italy zaskočit nočním útokem a porazit je. Němci je poté sice zatlačí do úzkých, nechce se jim však dál plýtvat vlastní zdroje a proto na zbytek odbojářů pošlou jednotku jugoslávských četníků. Partyzánům se ji však podaří porazit a skrze volnou cestu uniknout Němcům. Na filmu je sice znát velký rozpočet, jde však spíše o nafouklou bublinu, která trpí především Bulajićovou unylou režií. Stejně tak známá jména zahraničních herců slouží spíš jako lákadlo na plakát, ve filmu totiž většinou zastávají pouze nedůležité vedlejší role.
Bitva na Neretvě je díky zahraniční koprodukci podobná spíše západním velkofilmům, něž partyzánským filmům, jež jsem viděl, vyvstává mi srovnání s americkým koprodukčním filmem Nejdelší den. Srovnání s tímto americkým filmem mě napadá především v souvislosti s početným hvězdným obsazením. Za druhé pohled nejen ze strany partyzánů, ale i nepřátelských Italů a Němců. Hvězdy objevující se v tomto filmu dostaly malé role a přesto, že nemly příliš prostoru, jejich postavy byly všechny hodně výrazné, především pak Yul Brynner, Sergej Bondarčuk a Orson Welles. Kvůli velkému množství postav je děj natáhnut od značné délky, téměř tříhodinový film by byl kvůli svojí stopáži bez dobře natočených bojových scén docela náročný na udržení pozornosti. Výsledný film, který natočil Veljko Bulajić je přes některá místa, jež působí poněkud natahovaně skvělým příkladem, jak natáčet válečné filmy.
Zvláštností tohoto pozoruhodného jihoslovanského velkofilmu je jeho zaměření. Film-kolektivní drama, natáčený generací tehdy mladých a v šedesátých letech vyzrálých a vyspělých pamětníků historické titovské rezistence, imponuje syrovostí a vyvážeností svého pohledu. Byl, je a zůstává holdem statisícům hrdinů heroického jugoslávského odboje, jehož se zúčastnily i stovky Čechů a Slováků a také jeho hlavnímu protagonistovi, heroickému komunistickému pragmatikovi Josipu Brozu-Titovi. Živoucím památníkem velkého evropského odboje, který z vlastních sil, nikým neovliňován, spolu s neméně heroickými Řeky, vydatně spoluzachraňoval čest a hrdost evropského člověka té doby. V naší kinematografii mu odpovídá nedoceňovaná vynikající ULOUPENÁ HRANICE režiséra Weisse, v historických velkofilmech Bondarčukův sovětský oscarový epos VÁLKA A MÍR a opět nedoceňovaná husitská Vávrova trilogie JAN HUS, JAN ŽIŽKA a PROTI VŠEM; do stejného žánru patří i kritičtěji stavěná americká REVOLUCE. Tyto národotvorné eposy etnické velikosti a vesměs i všelidského rozměru jsou dnes sebevražedně opomíjenou součástí lidského i ideového rozměru moderního evropského člověka. V samotném filmu - budeme-li srovnávat s režimistickými produkty např. Ozerovovými nebo naší normalizace - vyniká způsob zachycení Titovy osobnosti; jeho tvář se ve filmu neobjeví (ale o to zřejměji cítíme v tomto díle jeho nepřímou přítomnost v každém záběru). Přímo a zdařile naznačuje i tragédii jugoslávské rezistence (zločinecké ustašovce i kontroverzní Petarovy četniky) i všelidský rozměr odporu (italský důstojník ve skvělém ztvárnění atraktivního Franca Nera). Přidáme-li k tomu zdařilé bitevní scény a zřejmou a současně i poučenou inspiraci v americkém hollywoodském velkofilmu, vzniká úctyhodný celek, v němž zanikají i některé viditelné slabiny (psychologie postav zřejmě také inspirovaná Hollywoodem třicátých a čtyřicátých let, matné, spíše karikující charakteristiky a pojetí německých postav i psychologicky nezvádnutá, plakátem hrozící vnitřní přeměna Nerovy postavy). Je až symbolické, že tento film byl realizován v osudovém roce globálního komunistického hnutí, v pohnutých měsících Pražského jara. Rudé hvězdy na čepicích Yula Brynnera i dalších jsou dalším příznakem tohoto zjevně nesnadného faktu. Když jsem byl před osmnácti lety na dovolené v Jugoslávii, nemohl jsem si nevšimnout četných pamětních desk. Jen v 1500-3000 tisícovém hvarském-chorvatském Starigradu jich bylo k desítce. Stejně charakteristické byly hřbitovy; zhruba pětina, možná čtvrtina náhrobních kamenů nebyla opatřena obligátním křížem, ale právě tímto univerzálním symbolem komunistického hnutí. Deset let po státníkově smrti visely všude - v obchodech, na lodích, ve veřejných místnostech - všude, kam jsem dorazil, Titovy fotografie. Věc u komunistického státníka nevídaná! BITVA NA NERETVĚ je poděkováním, výrazem úcty a pokory statisícům jihoslovanských mužů, žen i děti, které podstoupily nejkrajnější oběti včetně svých životů při obhajobě všelidských ideálů humanismu, demokracie i plného národního sebeurčení. Poděkováním, úctou i pokorou, které v nemenší míře pociťujeme i dnes.
Nedopusťme, aby se něco podobného opakovalo!Hvězdné mezinárodní herecké obsazení zde rozehrává napínavý příběh, který nepostrádá nic, co by válečný snímek měl mít. Hned na začátku je bojová akce, která diváka velmi rychle vtáhne do atmosféry jugoslávských bojišť. Opět se jedná o smutný příběh, ovšem taková byla celá válka...Fanatismus ze strany Ustašovců a Četniku je stavěn vůči touze partyzánů bojovat proti fašismu. Franco Nero předvádí dobrý herecký výkon a byl jsem velmi rád za vývoj jeho postavy...Samotný závěr je velmi drastický (nečekejte ovšem krvavé deště, jatka a podobné výsady moderních válečných snímků), vyjádřený bojem partyzanů proti Ustašovcům. Jediné, co mi celý film kazilo byl fakt, že i na originálním dvd je velmi špatný obraz. Dokážete-li toto přenést, tak vás čeká neskutečná bitva na Neretvě.
Tohle bych si přála vidět znovu ! Jsem zvědavá, zda by mi nadšení zůstalo i po těch letech ! Ale tehdy - no prostě v těch 70 tých letech to bylo něco úžasného ! Nedivte se. Hraje zde 10 absolutních světových hvězd ( včetně pana SERGEJE BONDARČUKA). A Jugoslávský herec Ljubiša SAMARDŽIČ to byl kořen - no zkrátka lahůdkový válečný film.
Spíše než film je Bitva na Neretvě (špatně) hraný dokument. Takhle odosobněný film jsem snad ještě neviděl. Producenti si zřejmě mysleli, že stačí zaplatit několika celebritám, když se na pár záběrů postaví před kameru - to je případ Yula Brynnera, či Franca Nera. Divák asi chvílemi netuší, na kterou ze stran se zrovna dívá. Střelba, kouř, střelba, kouř, výbuchy granátů... České vydání od Řitky video disponuje bídným dabingem a naprosto otřesným obrazem kvality amatérského kinoripu.
Ke špičkám žánru sice nepatří, na to je příliš zahlcen bitevními scénami, ve kterých zanikají portréty jednotlivých postav, takže si k žádné nelze najít diváckou cestu, přesto si zasloužil lepší vydání než to z Řitky. O regulernosti formátu 4:3 nejsem přesvědčen, ještě horší však je, že obraz vypadá jako přepis z 20 let staré videokazety a zvuk snad nahrávali v prázdném vinném sudu. To se pak režisér se svými nepřerušovanými záběry plnými statistů může snažit, jak chce...
Pěkný válečný film, ve kterém si fandové tohoto žánru přijdou na své. Spousta bojových scén toto téma podtrhuje. Režisér Bulajic odvedl skvělou práci - jak obsazením, tak i celkovou koncepcí filmu. Každá výraznější postava má svůj prostor a ten využívá.
Absolutně šílený scénář a dialogy. To mně skutečně znechutilo a vůbe nebavilo. Celek by ltak uměle natahovaný, že jsem vůbec nechápal o co momentálně jde, protože každá další akce byla úplně šílená, vojenští "poradci" filmu by měli být postaveni ke zdi a náležitě potrestáni. Beru že technika se dala jen těžko sehnat, to filmu nevyčítám, ale stupidní použití tanků, dělostřelectva (75mm Pak 40 používaný jako houfnice), střelba z mg34 od boku a podobné chuťovky... to vše spíše svědčí o tom, že společnost měla zůstat u svých céčkových hororů a nedělat filmy jako toto. Díky Bohu, že jsem neviděl tu 170m verzi, to je skutečně pro masochisty. Bylo to šílené až až. Ostatně například třeba jako filmový "soundtrack". Jedinou hvězičku dávám za obal české verze, který mne svým Tigrem přesvědčil o koupi, jina kje film skutečně šílený a doporučit ho mohu leda jako odstrašující příklad.
