Dívka na motocyklu

V jeden den jsem měl možnost vidět dvě britské pseudokultovky z konce šedesátých let (druhou byl ITALIAN JOB) a mohu svorně prohlásit, že tohle období zřejmě nebylo nejlepší pro anglickou filmografii. Nuzná psychedelická jízda na úrovni "koukám do kaleidoskopu a poslouchám Doors" s absencí jakéhokoliv scénáře a vyšperkována jednou sexistickou (ovšem velmi velmi lacinou) narážkou za druhou (pumpař zasouvá pumpu do hrdla nádrže, celníci ošahávají Marianne Faithfull na hranicích, otec ji naopak poplaská po prdeli, když špatně zařadí kníhu v polici, nekonečné záběry rozkroku v kožených gatích). Marianne Faithfull se v tom pak herecky plácá jak kapr na souši a naštěstí to nezachraní ani její rodidla a poprsí, které se snaží po celý film vehementně vystavovat. Snad jediná věc co mě na tomhle braku potěšila bylo vědomí toho, že Alain Delon musel mít strašnou pohodu: pronese tak cca. 10 replik a zbytek filmu se válí v posteli s dýmkou v puse. Aspoň, že tak. Hopper a Fonda o pár let později svým manifestem zakázané svobody naštěstí poupravili pokaženou reputaci motorkářského hippie žánru. (08.04.2016)

Možná a snad i určitě překvapím zdejší prohlášením, že se tento počin stal pro mne velmi zajímavým. Velmi souhlasím s názorem a s termínem experiment. Po celou dobu šla hlavní dějová linka nějak mimo mne, ovšem to pro mne nakonec důležité až tak moc nebylo. Marinne Faitfull není můj typ, avšak přiznávám, že vzhledem k jejímu bujarému životu, se na konci šedesátých let do této role prosáklé Hippies prvky vůbec nemusela stylizovat. Role je jí velmi vlastní. Osobně mne ale spíš ohromily její přejezdy z Francie do SRN a záběry s neopakovatelnou atmosférou na tato místa. V paměti mi nejvíce utkvěl záběr na uhánějící, v extázi se svíjející Marianne na motorce a za ní ubíhající zelená příroda prozářená sluncem. Vše podtrhuje právě spojení Hippies vlny s Francíí a tehdejším SRN, neboť klasické prostředí a znalci toto jistě potvrdí, pro tuto vlnu určitě zde nebylo. Jde o jakési spojení archaičnosti vnitrozemského evropského prostředí s jednou a možná vůbec nejvíce přelomovou etapou dvacátého století. Toto je tedy ve filmu pro mne zajímavé a podstatné. Opravdu silný estetický zážitek. K absolutní dokonalosti už mi zde chyběl pouze tehdy v Německu začínající Karel Gott v květinovém gejša kostýmu a například jeho verze hitu And I love her. Myšleno skutečně, niko-li sarkasticky. Chyběl zde zejména jako skvělá ukázka toho, že jaký byl tehdy v Německu začínající Gott, tak takový je pro mne právě tento film. Nachází se někde na polovině cesty. (19.08.2012)

Buchta si navlíkne koženou kombinézu (pod ní nemá vůbec nic), nasedne na mašinu, manžela nechá doma a odjede za svym píchačem do Dojčlandu. Trochu zvláštní je, že film se odehrává na území Francie a SRN a každej tam mluví anglicky, což některejm hercům dělalo očividně problémy. Jinak buchta na mašině si prostě tak jezdí, občas souloží s Alainem Delonemm občas má nějaký vzpomínky a flashbacky a hlavní je, že se celkem často odhaluje. Smůla je, že některý ty vzpomínky a flashbacky jsou naprosto o ničem. Ale jinak jako docela dobrý. Pokud vám stačí čumět na pěknou buchtu, jak jezdí na mašině, sledovat přírodu a starý káry na cestách, tak vám film asi celkem uběhne a na konci vás možná i překvapí. A mě navíc taky překvapilo, že film je o rok starší než Easy rider. 71% (23.02.2009)

Snaha chytit se hippies speedové vlny. Barvy jak při tripu a zbožštění sexu, kvůli němuž je vše dovoleno. Ani ta baba až tak hezká není - prsa jí visí, zadek má velký, lezou jí žebra... http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/divka-na-motocyklu.html ----- Ačkoliv zde skutečně hraje Alain Delon, hlavní a v podstatě jedinou roli má Marianne Faithful, kterou známe spíše z filmu Irina Palm. Jestli má Sylvester Stallone Italského hřebce, Alain Delon má ve filmotéce asi tohleto dílo, jež se Hřebci vzdáleně podobá. Film je má snahu chytit se hippies speedové vlny. Psychedelické barvy nás pronásledují skoro v každém druhém obraze a hippiesácké téma zbožštění sexu a volné lásky, kvůli čemuž je vše dovoleno, dominuje. V obraze se proto objeví i sexuální narážky, ale jsou jak od puberťáka (pumpař zastrčí hadici od benzínové pumpy vilně do nádrže). V podstatě ani ta baba až tak hezká není - prsa jí visí, zadek má velký, lezou jí žebra... Celý film je v podstatě záznamem její jízdy z Francie (odkud prchá od svého manžela, s nímž měla nedávno svatbu) do Německa (ke svému milenci, jenž u jejího otce v knihkupectví nakupoval vzácné tisky). Mezitím se prolínají flashbacky, sny, Alpy a zadní projekce, abychom zjistili, proč má holka ráda motorku, proč nemá ráda svého manžela, proč ujíždí na milenci, který ji nemiluje... V podstatě v prvních scénách, kdy jsou vám některé věci přímo polopaticky nasouvány před oči si řeknete, jak to asi skončí. A ono to tak skutečně skončí, a vy si řeknete, hm, no a co? Výpovědní hodnota filmu je s jedinou výjimkou záběrů krajiny v podstatě nulová. Protipirát a čtyři upoutávky nás čekají po vložení disku do přehráváče, ty samo upoutávky najdeme v hlavním menu, a to je tak vše, co disk ještě kromě filmu nabízí. (07.02.2010)

Neustále vytlemená Marianne na mě občas působila dost nehodnověrným, ba iritujícím dojmem. Ovšem nejvíc mě zklamal konec, který byl předvídatelný hodně dlouho dopředu - ono kdyby to dopadlo jinak, byl by film prakticky vo ničem, potřebovalo to "silné" (a dost prvoplánové) zakončení. A taky ta zadní projekce měla svoje silný limity, ještě že to vynahradily pěkné surrealistické sekvence. Fajn pro ty, kteří si chtějí vychutnat tělo Marianne Faithfull v době, kdy to dělal i Mick Jagger. (10.11.2010)