poster

Berlin, symfonie velkoměsta

  • Německo

    Berlin: Die Sinfonie der Großstadt

  • anglický

    Berlin: Symphony of a Great City

Dokumentární

Německo, 1927, 65 min

Režie:

Walter Ruttmann

Komentáře uživatelů k filmu (22)

  • Matty
    *****

    Celou dobu jsem bojoval s nutkáním z projekce odejít a věnovat se něčemu příjemnějšímu (třeba spánku), ale vždy přišla nějaká bez přehánění geniální střihová sekvence, která mne strhla zpátky. Ruttmann postihuje na ploše jedné hodiny a jednoho města obdivuhodné množství témat. Jeho avantgardní dokument s hranými vsuvkami příznačně zachycuje tentýž civilizační neduh jako trilogie Godfreye Reggia o mnoho dekád později: lidi se pořád někam/za něčím ženou. Práce i odpočinek znamená to samé - pohyb. Být rychlý, rychlejší, nejrychlejší. 90%(25.2.2010)

  • dwi
    ****

    Celkem z pěti aktů poskládal Walter Ruttman barvitou mozaiku záběrů na Berlín v průběhu čtyřiadvaceti hodin. Dle scénáře Carla Mayera, který chtěl opustit ateliérové hříčky a přijít s něčím více vypovídajícím, a s kamerou Karla Freunda vznikla objemná freska Berlína se všemi jeho důležitými aspekty. Režisér, věren obejktivitě Kino-oka, tak dokumentárně zachytil kolorit města od prvních časných hodin až do pozdní noci. Tep a živelnost obratně vyvažuje s ladností, avšak bez náruživého temperamentu, jaký se skrývá například u Vertovova Muže s kinoaparátem. Hlavní slabostí pro mě zůstává, že přes pár sociálně komponovaných montážních postupů (žebračka se svými dětmi x opulentní záběry na hostinu) nepřichází snímek s něčím více vyhrocenějším a zůstává tak jen u historiografického zdokumentování jedné epochy (přestože se jedná pouze o jeden den) Berlína. Podíváme-li se na Ruttmanovu filmografii obšírněji, můžeme vypozorovat, že své avantgardní filmařské prvopočátky zúročil, byť v hodně okleštěné formě, i zde (úvodní sekvence, roztočené spirály a jiné). S příchodem Hitlera však režisér propadl nacistické propagandě, a tak Berlín - symfonie velkoměsta zůstává jeho nejzdařilejším a nejznámějším dílem.(8.8.2004)

  • NinadeL
    ****

    Berlín v roce 1927 je určitě moje vysněné město. Co na tom, že všechny tyhle filmy, ať už Muž s kinoaparátem nebo Bezúčelná procházka jsou jen střihové cvičení na téma každodennosti ve velkém městě. Speciálně tady ve 4. a 5. aktu dochází na jedinečnou symbiózu tepu moderní doby, kdy úzce spolupracuje módní i kulturní průmysl a v každém svém rysu zrcadlí technokratický kvalt a spěch.(16.5.2012)

  • Arbiter
    ****

    Berlín v pohybu očima avantgardního estéta. Stěží dokument - 1920s nebyla ani pro toto město zdaleka tak učesaná léta, jak by si Ruttmannovy oči nejspíš přály, a jeden mrzák na přechodu pro chodce jeho přehnanou glorifikaci nenapraví. Podstatný je ale snímek krásnou ukázkou kinetismu, kde syntéza pohybu a výtvarného umění (a hudby) filmovými prostředky předkládá živoucí organismus města se svou tepající, už v té době hektickou a interaktivně složitou sociální strukturou. Navíc kvituju trochu té ironie.(30.11.2011)

  • D.Moore
    ****

    Muž s kinoaparátem mě oslovil více, je ještě nápaditější a nepotřebuje tolik očividně nafingovaných až hereckých vsuvek, nicméně Berlín, symfonie města je i tak úžasná podívaná. Velmi dynamickým způsobem zachycuje živoucí město na prahu hospodářské krize a před těmi strašlivými hrůzami, které přišly pak. Chtě nechtě se člověk sám sebe prostě musí ptát, jestli tenhle krásný dům zasáhla bomba, jestli tomuhle krámku vytloukli výlohy a vypálili ho, jestli tyhle děti přežily... Ach jo.(18.9.2016)

  • Ducharme
    *****

    V naprostém tichu a pohlcena neproniknutelnou tmou jsem kráčela ulicemi Berlína. Jednoduché a krásné.(22.11.2009)

  • Sarkastic
    ****

    Zvídavá dokumentární exkurze do ulic a vůbec života Berlína v průběhu jednoho dne mě bavila. Tahle pětiaktovka je i docela dynamická (na čemž má lví podíl kvalitní střih) a během té zhruba hodiny zabrousí do opravdu různých míst města, ukáže obyvatele všemožných zaměstnání, chutí (obědová sekvence), volnočasových preferencí (od hraní hokeje přes divadlo až po klasickou hospodu), temperamentu (rváči, buřič či flirtující dvojice) a vůbec toho o tehdejším městě, životě i lidech nemálo napoví. A také je zde cítit zjevná fascinace stroji a technikou (která však neomrzí). Vytknout dokumentu lze tak snad jen jednu věc, a to přílišnou idealizaci, protože krom (doslova) pár náznaků (žebrající žena a tulák o berlích sbírající cigaretu ze země) nenabízí odvrácenou tvář tohoto města, na tu by se jistě nekoukalo tak pěkně. Nicméně solidní 4* si film podle mě zaslouží.(1.6.2015)

  • anais
    ***

    Berlín ve 20.letech, tak jak ho neznáme. Před zničením za druhé světové války toto velkoměsto připomínalo spíš Londýn nebo Paříž. Změť národností, neustálé hemžení pobíhajících lidí, malé obchůdky v parteru. Architektura má v tomto filmu spíš podružný význam, je to jen kulisa pro každodenní dění. Je to smutný pohled. Nejen, že člověk při pohledu na ty usmívající se tváře tuší zlo, které pod povrchem pomalu, ale jistě sbírá síly. Smutný je však i pohled na město, které dnes mohlo žít podobně jako jiné metropole, ale po válce se stalo spíš přehlídkou moderního chladu.(26.10.2006)

  • asLoeReed
    ****

    Je to hodně o kolejích a prvním U-Bahnu, starých vozech, Sprévě, strojích, lidech, novinách, neonech, buřtech a pak i o sportech, které odpoledne všichni hrají, nějak tam chyběl fotbal, se mi zdá. Symfonie: no samozřejmě i a hlavně o hudbě, která mně trochu občas přišla jako z ňákýho Indiana Jonese.(17.12.2009)

  • ScarPoul
    ****

    Ráno, doobedie, obed, poobedie a večer. 5 častí tohto dokumentu Waltera Ruttmanna, ktoré zachytávajú jeden deň mesta, plné záberov na všedný život z nevšedným využitým kamery. Film je mozaikou v tom najlepšom slova zmysle. Je dynamický, zachytáva a oslavuje život v tej najčistejšej podobe. Je plný nevšedných detailov, ktoré sa len málokedy dajú v meste zachytiť volným okom . Je to jednoducho film, ktorý svojou dynamikou a hudobným sprievodom, za rezonuje a pripraví vás na jeden nevšedný divácky zážitok v rámci hesla - aj mesto je živé. Rozhodne sa oplatí vidieť.(11.2.2011)

  • YURAyura
    **

    4/10 Několik stovek záběrů na Berlín v průběhu všech období dne/noci. Málokterý záběr se opakuje víc než jednou a většínou je kamera zoufale statická, takže celek je nudný jagsviňa. Celé se to mohlo klidně odhrávat v jekémkoli větším městě s mraky lidí, dopravou a neonovým osvětlením. Možná jako film pro pamětníky Výmarské republiky dobré, jinak otrava.(19.1.2009)

  • Anderton
    *****

    Walter Ruttmann natočil Symfóniu Berlína tak, aby sme toto mesto po nej milovali presne tak, ako on. Inak ako ohňostrojom tento film končiť nemohol. Ku šťastiu mi len chýbal vtedy ešte nevybudovaný olympijský štadión. Menej technicky experimentálne ako napríklad Muž s kinoaparátom, čo ale samozrejme nie je chyba.(12.3.2014)

  • gjjm
    *****

    Počátek žánru městské symfonie, oblíbeného žánru artového filmu dvacátých let - nedějové série důmyslně stylizovaných záběrů z berlínského městského ruchu a každodenního života. Neřekl bych, že to je v jakémkoliv ohledu horší než proslulý a velmi podobný Vertovův Muž s kinoaparátem. Ruttmann sice není takový experimentátor jako Vertov, ale hlavní charakter a výhody zůstávají - nedějové, encyklopedicky zachycená atmosféra všedního městského ruchu. Vertov - jak se tu někdo snaží tvrdit - neremakeoval tento film, jen se nechal inspirovat žánrem, který vytvořil. Nesouhlasím také s tvrzením, že by Ruttmann používal méně kamerových a filmových experimentů - pokud si to někdo myslí, ať se ještě jednou podívá na scénu v pětačtyřicáté minutě filmu, kde "ožívají" slova z novin. Sice není tak inovativní jako Vertov, ale kamerové postupy experesionistické doby zvládá mistrně a umí je výborně využívat, kombinovat a spojovat (scény v továrně, v telefonní ústředně, v zoo, na horské dráze, v kasínu) - prostě Vertov se zajímá spíše o kamerové techniky samotné a Ruttmann spíše o jejich využití. Ruttmann nenavrhuje nové postupy a nová řešení, ale to ani není jeho cílem. Cílem je tu především zobrazit všední berlínský život, ne jen zkoušet nové techniky jako u Vertova. Ruttmannův film je také podstatně lepší z hlediska scénáře - nedějové záběry mají leší gradaci a promyšlenější symboliku, aspoň z mého hlediska - někdy se v nedějovém kaleidoskopu dokonce mihne záblesk příběhu (třeba ta pasáž o zraněném drožkářském koni nebo scénky v zoo a v kabaretu). Ruttmann se také více zaměřuje na lidi jako takové než na práci a pouliční ruch; jeho zájem o postavy a figurky je přesně v duchu expresionismu někdy až karikaturistický. Neleze jim ale do soukromí tolik jako Vertov, téměř vždy líčí jen to, jak se prezentují ve společnosti a v rámci města, jak tvoří součást oné obrovské symfonie, jakou tehdejší Berlín vpravdě byl. Historická zajímavost Ruttmannova filmu je také alespoň pro mne mnohem větší než u Muže s kinoaparátem. Jednak přináší obsažný a poutavý pohled na atmosféru expresionistického Berlína - a expresionismus je pro mne asi nejzajímavější umělecký směr vůbec - a druhak ukazuje, jak šíleně změnila atmosféru Berlína a Německa vůbec druhá světová válka. Mimochodem, změnila ji k horšímu. Německo v meziválečném období bylo mnohem sympatičtější zemí než Německo nynější. Zájemcům o historii a o nedějovou kinematografii doporučuji možná ještě víc než Vertovův opus.(29.8.2009)

  • SoolenJV
    ****

    Skutečně symfonie - obrazů, pohybů, tvarů. Výborně promyšlené, vypravějící příběh jednoho dne velkoměsta a zároveň sociálně-kritické. Hlavním hrdinou je zde město. Vskutku zajímavé, natočit film s hlavním hrdinou, který není živým tvorem.(21.11.2009)

  • AdaMM
    ****

    Dnes je hlavní hodnota filmu podle mého názoru sociologická, protože ukazuje do detailů každodennost konce 20. let v německé metropoli. Fascinace masovostí - ať už v hromadných scénách proudících davů nebo u pásové výroby - působí dnes až nepatřičně, a město vypadá ve filmu snad i rušněji (nebo je to dáno tou stejnorodostí unášející davy do práce, na oběd, za zábavou?) než v současnoti. Rozhodně zajímavý snímek, který právem patří do filmové klasiky.(24.12.2006)

  • troxor
    *****

    Berlím, Symfonie velkoměsta je němý film. Ale i přesto mluví. Křičí a ukazuje do očí bijící chudobu, těžkou práci dělníků, ale i "starosti" a zábavy vyšších tříd. Začínáme ráno, příjezdem vlaku do probouzejícího se Berlína a končíme pozdě v noci, po návštěvě jedné velmi umaštěné putyky. režisér byl očividně fascinován soudobou technikou - auty, mašinami i nadzemní dráhou... Film překvapí různorodostí lidských postaviček - zajímavé jsou ženy - od děvek po mondénní dámy. Lidé si navíc kamery vůbec nevšímají (narozdíl od současné doby, kdy by do ní každý mával) Název navíc nelže, film je opravdovou symfonií, hudební doprovod nádherně podtrhuje to, co se odehrává na plátně. Mohu jen doporučit!(29.9.2006)

  • dvd-L
    *****

    Regulérní Stroj času. Chápu že pro diváky jež neuvízli v minulosti jako já bude zážitek o něco slabší.(9.3.2009)

  • deathka
    ***

    Zajímavý snímek, ve srovnání s "Mužem s kinoaparátem" je tento film ale poněkud nudný.(8.7.2006)

  • stromekk
    **

    Vertovova insiprace k MUŽI S KAMEROU, postrádající onen umělecký přesah, který Vertov vytvořil symbolikou kamery coby oka a začleněním kameramana jako plnohodnotné části filmu. Kamera je téměř absolutně statická, jsou to v podstatě pohyblivé fotografie. Jedinou dynamikou je střih, v němž také exceluje Vertov. Podívaná to ovšem není nezajímavá.(17.4.2009)

  • Martin_cz
    ***

    To, co odlišuje 90 let starý Berlín od současných měst nejvíce je podle mne reklamní smog. Ulice Berlína jsou tak nepřirozeně čisté, že vypadají jako právě otevřené město člověkem nedotčené.(11.2.2016)

<< předchozí 1 2
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace