Reklama

Reklama

Berlín: Symfonie velkoměsta

  • Německá říše Berlin: Die Sinfonie der Großstadt (více)

Obsahy(1)

Jeden den jednoho města. Černobílá dokumentární symfonie zachycující pulzující rytmus Berlína - jeho ulic, strojů a obyvatel - je dodnes ukázkovým příkladem tzv. průřezového filmu, který měl v následujících desetiletích mnoho následovníků. (5150)

Recenze (33)

Matty 

všechny recenze uživatele

Celou dobu jsem bojoval s nutkáním z projekce odejít a věnovat se něčemu příjemnějšímu (třeba spánku), ale vždy přišla nějaká bez přehánění geniální střihová sekvence, která mne strhla zpátky. Ruttmann postihuje na ploše jedné hodiny a jednoho města obdivuhodné množství témat. Jeho avantgardní dokument s hranými vsuvkami příznačně zachycuje tentýž civilizační neduh jako trilogie Godfreye Reggia o mnoho dekád později: lidi se pořád někam/za něčím ženou. Práce i odpočinek znamená to samé - pohyb. Být rychlý, rychlejší, nejrychlejší. 90% ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Zvídavá dokumentární exkurze do ulic a vůbec života Berlína v průběhu jednoho dne mě bavila. Tahle pětiaktovka je i docela dynamická (na čemž má lví podíl kvalitní střih) a během té zhruba hodiny zabrousí do opravdu různých míst města, ukáže obyvatele všemožných zaměstnání, chutí (obědová sekvence), volnočasových preferencí (od hraní hokeje přes divadlo až po klasickou hospodu), temperamentu (rváči, buřič či flirtující dvojice) a vůbec toho o tehdejším městě, životě i lidech nemálo napoví. A také je zde cítit zjevná fascinace stroji a technikou (která však neomrzí). Vytknout dokumentu lze tak snad jen jednu věc, a to přílišnou idealizaci, protože krom (doslova) pár náznaků (žebrající žena a tulák o berlích sbírající cigaretu ze země) nenabízí odvrácenou tvář tohoto města, na tu by se jistě nekoukalo tak pěkně. Nicméně solidní 4* si film podle mě zaslouží. ()

dwi 

všechny recenze uživatele

Celkem z pěti aktů poskládal Walter Ruttman barvitou mozaiku záběrů na Berlín v průběhu čtyřiadvaceti hodin. Dle scénáře Carla Mayera, který chtěl opustit ateliérové hříčky a přijít s něčím více vypovídajícím, a s kamerou Karla Freunda vznikla objemná freska Berlína se všemi jeho důležitými aspekty. Režisér, věren obejktivitě Kino-oka, tak dokumentárně zachytil kolorit města od prvních časných hodin až do pozdní noci. Tep a živelnost obratně vyvažuje s ladností, avšak bez náruživého temperamentu, jaký se skrývá například u Vertovova Muže s kinoaparátem. Hlavní slabostí pro mě zůstává, že přes pár sociálně komponovaných montážních postupů (žebračka se svými dětmi x opulentní záběry na hostinu) nepřichází snímek s něčím více vyhrocenějším a zůstává tak jen u historiografického zdokumentování jedné epochy (přestože se jedná pouze o jeden den) Berlína. Podíváme-li se na Ruttmanovu filmografii obšírněji, můžeme vypozorovat, že své avantgardní filmařské prvopočátky zúročil, byť v hodně okleštěné formě, i zde (úvodní sekvence, roztočené spirály a jiné). S příchodem Hitlera však režisér propadl nacistické propagandě, a tak Berlín - symfonie velkoměsta zůstává jeho nejzdařilejším a nejznámějším dílem. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Berlín v roce 1927 je určitě moje vysněné město. Co na tom, že všechny tyhle filmy, ať už Muž s kinoaparátem nebo Bezúčelná procházka jsou jen střihové cvičení na téma každodennosti ve velkém městě. Speciálně tady ve 4. a 5. aktu dochází na jedinečnou symbiózu tepu moderní doby, kdy úzce spolupracuje módní i kulturní průmysl a v každém svém rysu zrcadlí technokratický kvalt a spěch. ()

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Muž s kinoaparátem mě oslovil více, je ještě nápaditější a nepotřebuje tolik očividně nafingovaných až hereckých vsuvek, nicméně Berlín, symfonie města je i tak úžasná podívaná. Velmi dynamickým způsobem zachycuje živoucí město na prahu hospodářské krize a před těmi strašlivými hrůzami, které přišly pak. Chtě nechtě se člověk sám sebe prostě musí ptát, jestli tenhle krásný dům zasáhla bomba, jestli tomuhle krámku vytloukli výlohy a vypálili ho, jestli tyhle děti přežily... Ach jo. ()

Arbiter 

všechny recenze uživatele

Berlín v pohybu očima avantgardního estéta. Stěží dokument - 1920s nebyla ani pro toto město zdaleka tak učesaná léta, jak by si Ruttmannovy oči nejspíš přály, a jeden mrzák na přechodu pro chodce jeho přehnanou glorifikaci nenapraví. Podstatný je ale snímek krásnou ukázkou kinetismu, kde syntéza pohybu a výtvarného umění (a hudby) filmovými prostředky předkládá živoucí organismus města se svou tepající, už v té době hektickou a interaktivně složitou sociální strukturou. Navíc kvituju trochu té ironie. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Když se v roce 1887 narodil malý Walter, nikdo netušil, kolik filmařů jednoho dne inspiruje. Takže zdravíme Vertova. Ruttmann fascinován pohybem snímá jeden den města v pohybu, jeden běžný den Berlína. Kdyby si náhodou chtěl obraz na chvíli odpočinout a připozastavit se, přispěchá Ruttmann a rozpohybuje alespoň kameru. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Walter Ruttmann natočil Symfóniu Berlína tak, aby sme toto mesto po nej milovali presne tak, ako on. Inak ako ohňostrojom tento film končiť nemohol. Ku šťastiu mi len chýbal vtedy ešte nevybudovaný olympijský štadión. Menej technicky experimentálne ako napríklad Muž s kinoaparátom, čo ale samozrejme nie je chyba. ()

asLoeReed 

všechny recenze uživatele

Je to hodně o kolejích a prvním U-Bahnu, starých vozech, Sprévě, strojích, lidech, novinách, neonech, buřtech a pak i o sportech, které odpoledne všichni hrají, nějak tam chyběl fotbal, se mi zdá. Symfonie: no samozřejmě i a hlavně o hudbě, která mně trochu občas přišla jako z ňákýho Indiana Jonese. ()

Marze 

všechny recenze uživatele

Film začíná přijíždějícím vlakem k okraji Berlína s množstvím továren. Je to opojení industrií střídané s lyrickými momenty spícího města a různými pouličními situacemi (pán jde na pouliční procházku se psem). Na to, jak byl film experimentální byl i dosti výdělečný. Je srovnatelný s Vertovovým Muž s fotoaparátem, který vznikl až o dva roky později a který ovlivnil další filmové školy. Ruttmann snímá město abstraktně animačním způsobem. Na tyto dva filmy se dodnes odkazuje a měly velký dopad. Je zde hodně slavná sekvence z továrny na žárovky (vidíme parní stroje, mohutné písty...). ()

classic 

všechny recenze uživatele

I taký DZIGA VERTOV ( vlastným menom Denis Kaufman, spolu s bratom Mikhailom), sa inšpirovali Berlínom Waltera Ruttmanna, pričom slávni bratia doviedli výkon do maximálnej možnej dokonalosti, aj vďaka neuveriteľnej strihovej montáži + prítomný kameraman Mikhail, čo ide v duchu : film o filme. Som spokojný aj s hlavným mestom Nemecka, Berlínom, ešte pred krachom na burze, či vstupom Nacistov na scénu, pomaly, ale isto sa spamätávali z potupy 1. svetovej vojny, a tak režisér, ktorý za pomoci scenáristu Karla Freunda ( POZOR, POZOR, on nie je žiadny zelenáč, patrí medzi špičkových kameramanov sveta, pracoval napríklad na legendárnom science - fiction METROPOLIS, či klasickom horore Dracula... ) + ďalší scenárista Carl Mayer, sa absolútne nenecháva zahanbiť, pretože bol pri “Východe Slnka” , a to je už čo povedať, vážení ! Títo páni a traja kameramani zachytávajú rozvinuté nemecké veľkomesto v takej podobe, v akej ho nepoznáme, za doprovodu všetkého, čo k tomu patrí, od skorého rána, do neskorého večera. Je až pomaly neveriacke, čo sa im všetko podarilo zdokumentovať, že to zaváňa normálne - nenormálnou túžbou uspokojivého vstrebávania mnohých informácii na ploche jednej hodiny, že to hádam nemá ani žiadnej obdoby ? Toľko strihov, toľko návštev, toľko zaujímavostí, toľko pozitívnej energie, že si to zaslúži veľký, nefalšovaný POTLESK ! A ja skrátka musím TLIESKAŤ tejto svedomitej AVANTGARDE, ktorá sa vyrovnáva vyššiemu konštruktivizmu ! ()

anais 

všechny recenze uživatele

Berlín ve 20.letech, tak jak ho neznáme. Před zničením za druhé světové války toto velkoměsto připomínalo spíš Londýn nebo Paříž. Změť národností, neustálé hemžení pobíhajících lidí, malé obchůdky v parteru. Architektura má v tomto filmu spíš podružný význam, je to jen kulisa pro každodenní dění. Je to smutný pohled. Nejen, že člověk při pohledu na ty usmívající se tváře tuší zlo, které pod povrchem pomalu, ale jistě sbírá síly. Smutný je však i pohled na město, které dnes mohlo žít podobně jako jiné metropole, ale po válce se stalo spíš přehlídkou moderního chladu. ()

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Ráno, doobedie, obed, poobedie a večer. 5 častí tohto dokumentu Waltera Ruttmanna, ktoré zachytávajú jeden deň mesta, plné záberov na všedný život z nevšedným využitým kamery. Film je mozaikou v tom najlepšom slova zmysle. Je dynamický, zachytáva a oslavuje život v tej najčistejšej podobe. Je plný nevšedných detailov, ktoré sa len málokedy dajú v meste zachytiť volným okom . Je to jednoducho film, ktorý svojou dynamikou a hudobným sprievodom, za rezonuje a pripraví vás na jeden nevšedný divácky zážitok v rámci hesla - aj mesto je živé. Rozhodne sa oplatí vidieť. ()

Hwaelos 

všechny recenze uživatele

Na Ruttmannově příspěvku k subžánru městských symfonií je patrné jeho hudební zázemí. Jednotlivé segmenty jsou po vzoru hudební terminologie nazvané "akty" (ostatně i jeho dřívější Lichtspiel Opusy jsou stavěné jako rytmizované obrazy, tj. vizuální ekvivalenty hudby). Napříč jednotlivými akty je možné i vysledovat proměny frekvence (na rovině střihu záběrů i na rovině jejich rychlosti). Rovinami bychom mohli vést několik typů řezů: ten nejzřetelnější je samozřejmě časový (akty zachycují různá období dne velkoměsta), ale v rámci aktů jsou zřejmé i tematické bloky (doprava a pohyb, různé druhy práce, výroba, hry, kabaretní život atd.). O něco méně patrné jsou pak řezy napříč třídami, které Ruttman užívá kontrastně při střídání záběrů (chudá matka s dětmi, které se dožadují jídla vs. prostředí restaurace s luxusní kuchyní). Nabízí se srovnání s Vertovovým Mužem s kinoaparátem. Dalo by se říct, že Ruttmann je lyričtější a méně experimentálně divoký než jeho ruský kolega. Nenechává se tolik opájet filmovými možnostmi a spíše sleduje hlavní účel filmu (portrét života v konkrétním městě vyjádřený jako filmová partitura). Zároveň je Ruttmann také mnohem víc fokusovaný na život člověka, než na ideologickou reprezentaci tříd jako u Vertova. Pokud chcete nakouknout pod pokličku života v metropoli Výmarské republiky, určitě po tomhle klenotu sáhněte. ()

ledzepfan 

všechny recenze uživatele

Parádní studie "jednoho" (ikdyž se to muselo točit týdny a měsíce) dne jednoho města. Divák skutečně získá poměrně živou představu o všem možném od atmosféry té doby, přes sociální rozvrstvení, práci, zábavu, až po hustotu dopravy či formy reklamy.. Za mě tam není ta přidaná hodnota jakou má dechberoucí Muž s Kinoaparátem, ale na druhou stranu, ta o poznání jasnější a čitelnější struktura může leckomu sednout více. ()

MikO_NR_1909 

všechny recenze uživatele

Berlínska symfónia v dokumentárnej podobe pripomína pulz sovietského budovateľského konštruktivizmu a z historického hľadiska akýsi zmršťený potenciál germánskej rozpínavosti, ktorá sa v zákutí každodenného života prebúdza zo zimného spánku. Inak je ale Ruttmannova forma podobná štylistike Vertova. Veľké množstvo diverzifikačne rôznorodých záberov z viacerých pohľadov sleduje svet drôbnučkých detailov mesta, tentokrát však bez výraznejšej politickej angažovanosti. Veľa sa dbá na nerušený rytmus industrializovaných ulíc a vyvrcholí nočným svetom - akousi ambivalenciou zachádzajúcou prirodzenú obmenu všednej zákonitosti do jej pravidelne sa obmieňajúcej polohy. Čiže aj tempo filmu vyjadruje časový predel podľa situácií, ktoré sú bežné v danom každodennom ekvivalente činností (či už ľudských, infraštruktúrnych - električky, autá, nočné osvetlenia) alebo náladového rozpoloženia obyvateľstva. ()

YURAyura 

všechny recenze uživatele

4/10 Několik stovek záběrů na Berlín v průběhu všech období dne/noci. Málokterý záběr se opakuje víc než jednou a většínou je kamera zoufale statická, takže celek je nudný jagsviňa. Celé se to mohlo klidně odhrávat v jekémkoli větším městě s mraky lidí, dopravou a neonovým osvětlením. Možná jako film pro pamětníky Výmarské republiky dobré, jinak otrava. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Kdybych tam byl, jako fotograf i jako nefotograf - asi bych nejedl a nespal. Fotit a fotit a potom padnout vyčerpáním. Ale někdo tam byl, nespal a nejdl, a stálo to za to. ()

Související novinky

LFŠ ocení Hynka Bočana a Milana Lasicu

LFŠ ocení Hynka Bočana a Milana Lasicu

28.05.2019

Letní filmová škola Uherské Hradiště, která se letos koná v termínu 26. července až 4. srpna, přivítá dva významné představitele česko-slovenské kinematografie – režiséra Hynka Bočana a herce Milana… (více)

Reklama

Reklama