poster

Rodinné ohniště

  • Maďarsko

    Családi tüzfészek

  • SK název

    Rodinný kozub

Drama

Maďarsko, 1979, 108 min

Režie:

Béla Tarr

Komentáře uživatelů k filmu (11)

  • O*R*I*N
    ****

    Celovečerní debut jednoho z nejoriginálnějších filmařů současnosti, Bély Tarra, reflektuje neuspokojivou bytovou situaci, která postihla v 70. a částečně 80. letech v podstatě celý východní blok. Bez velkých potíží lze tento film aplikovat, jak píše již liborek_, téměř na jakoukoli evropskou (post)komunistickou zemi. Tarr zobrazuje tento problém na konkrétním příkladu jedné budapešťské rodiny. Autenticitu a dokumentárnost tu zmiňuje snad úplně každý, já přidávám určitou uvolněnost a nestrojenost ne nepodobnou filmům československé nové vlny, jenž je podpořena použitím ruční kamery a znamenitou prací s neherci. [==] Bytová politika degradovaná spoustou vládních nařízení je nejlépe zobrazena ve scéně na bytovém úřadě, který je doslova přeplněn žadateli a kterému "vládne" jeden úředníček, jenž rozhoduje o osudech mnoha rodin. Absurditu těchto někdy až otřesných podmínek dokonale vystihuje následující výrok: "Dej úředníkovi papír a vymyslí lejstro, dej blbcovi moc a vymyslí zákon."(18.2.2008)

  • Le_Chuck
    ***

    Ani ryba, ani rak. Silu autentickej výpovede hasí vedomie, že sa o dokument nejedná. Každopádne, reflexia doby silná, použité dlhé sklo (švenkujúce a hľadajúce) len umocňuje klaustrofobicky stiesnené životne priestory zúčastnených. A každá scéna kedy na plátne vystrája Gabi je psycho, psycho na entú. 70%(27.7.2010)

  • Bebacek
    *****

    Připomnělo mi to Schormovo Proč? Pokud někdy v slabé chvilce zauvažujete, že byste po svatbě bydleli s rodiči, pusťte si tohle a hned se vyléčíte.(27.9.2009)

  • liborek_
    *****

    Strhující svědectví o životě v reálném socialismu, které by mělo být povinně promítáno už na základní škole v občanské výchově a také především těm, kterým se tak stýská po minulém režimu! Béla Tarr přibližuje na modelové rodině problémy s bytovou situací Maďarska sedmdesátých let, které ale svými důsledky, společenským ovzduším, mezilidskými vztahy atd. lze přenést do libovolné části Evropy na východ od Berlína. Zoufalá žena (Irén) je nucena žít se slabošským manželem a dcerkou v malém bytě spolu s dalšími členy domácnosti včetně pokryteckého tchána, vykazujícího zřetelné rysy vykořisťovatelského charakteru, který svou snachu nenávidí a nejraději by ji ze svého života vypudil. Zoufalost mladé ženy je umocněna aroganci státní moci, která v osobě úředníka, přidělujícího byty, odmítá akceptovat její tíživou životní situaci a problém jakkoli řešit. Namísto toho je podporován klientelismus a rozbujelá korupce, všude vládne nepořádek, jehož výsledkem je spousta volných bytů, na které zoufalí lidé jako Irén bezvýsledně čekají. Syrový, klaustrofobní a autenticitou prosycený snímek s dokumentární výpovědní hodnotou přímo vybízí člověka k zamyšlení nejen o "výhodách" totality Komunistické strany, ale i o rodinných vztazích, které mají k idylce pořádně daleko. Béla Tarr v tomto debutu ukázal, co v něm je...(14.7.2008)

  • Tomco
    *****

    Nepoznám asi nikoho kto sa dokáže vo svojich filmoch prezentovať tak autenticky a reálne, ako Béla Tarr. Existenciálne problémy, starosti, hádky, ktorými sa neustále boria Tarrovi hrdinovia idú totálne pod kožu a spôsob, akým ich režisér podsúva divákovi dáva štipľavo pocítiť, že nesleduje film, ale len akési voyeuristické zábery utajenej kamery, o ktorej žiadny z protagonistov ani len netušil. Nemám slov. Veľmi silný počin, ktorý v človeku vyvolá tisíce otázok. Vivat socializmus.(14.7.2008)

  • lena60
    *****

    Sonda do života jedné z mnoha rodin v socialistickém Maďarsku (ale ani u nás nebyla situace jiná). Díky nedostatku bytů jsou mladí manželé nuceni žít ve společné domácnosti s rodiči. Převážná část filmu se odehrává ve stísněných prostorách jednoho pokoje. U velkého rodinného stolu jsou na denním pořádku slovní přestřelky mezi mladou ženou Irén a jejím sobeckým a bezohledným tchánem. Výčitky, poučování, urážky. Nerozhodný a slabošský manžel se nedokáže za svou ženu postavit a vztah mladých lidí je díky vzniklé situaci před rozpadnutím. Bezútěšná, tíživá podívaná.(12.4.2012)

  • rawen
    *****

    Připomíná to sociální dokumenty Heleny Třeštíkové, jde o velice silnou a autentickou záležitost, která člověka strhne s sebou... Opravdový zážitek - 9/10(15.7.2008)

  • wer4
    *****

    Dokumentárna dráma, ktorá človeku servíruje priamu realitu, bez akéhokoľvek náznaku kamufláže alebo úpravy a pritom natočená citlivo a pútavo. Film, pri ktorom si človek uvedomí, že nikdy nie je tak zle, aby nemohlo byť ešte horšie.(14.7.2008)

  • Master19
    ***

    Nemám rád ukecané filmy. Ačkoliv tento je působivý až až a dalo by se o něm dlouze debatovat, stejně mě více oslovily jiné počiny, ať už Československé, nebo třeba Sovětské (za všechny třebas "Malá Věra"). Režiséru Tarrovi nelze upřít odvaha, s jakou se pustil do tohoto ošidného tématu už při svém debutu, nicméně dokumentaristická jednoduchost je tu trochu berličkou.(15.7.2008)

  • Renesco
    ****

    Pro stoupenkyně a stoupence radikálního feminismu mohlo být 'Rodinné ohniště' ideálním materiálem na podporu jejich tezí, že mužská přirozenost je zlá, utlačovatelská a že moc nad ženami mužům zajišťuje už jen převaha hrubé síly. Tarr představuje situaci Irén, zástupkyně „méněcenné“ sociální skupiny v silně nacionalistické zemi, která je státem i svými mužskými příbuznými redukována na účel: stává se reprodukčním strojem a nedobrovolnou uspokojovatelkou sexuálních pudů. Bezvýchodnost z tohoto řádu korunuje scéna suverénního sexuálního obtěžování ženy na ulici dvěma muži, kteří ji přesvědčí, aby nekřičela o pomoc, protože by tím jen přivolala další agresory do party. 'Rodinné ohniště' je konverzačním dramatem, frustrujícím nekonečnými hádkami postav, v jejichž světě jsou vztahy převoditelné na vymahatelné peníze. Řeč slouží především pro opakované potvrzování charakterů silně nesympatických postav, jejichž dialogy nemají co by nabídly jiného, než verbalizaci hlouposti, pokrytectví, lži a slabosti. Angažování neherců, absence scénáře, veristický styl snímání a zapojování scén zpovědí, kdy postavy jakoby poskytují či vedou rozhovor, přibližují film dokumentaristickému tvaru.(25.9.2011)

  • xdutchx
    ***

    Hodnocení ovlivněno mou neznalostí maďarštiny a velmi pofidérní znalostí angličtiny.(10.2.2009)