Obsah
-
Dílo proslulého renesančního dramatika Williama Shakespeara (1564-1616) láká odjakživa umělce jak k inscenování na jevišti, tak k pokusům o převedení na stříbrné plátno. Jednou z jeho hojně zpracovávaných her je jeho nejkratší tragédie Macbeth z roku 1606. O adaptaci příběhu šlechtice, jenž zavraždí svého panovníka, aby se podle věštby sám stal králem, se tvůrci snaží dodnes. První pokusy vysledujeme už v němé éře (např. Macbeth, r. J. Stuart Blackton, 1908). Zajímali se o něj také proslulí světoví režiséři, kteří měli na vývoj kinematografie nesporný vliv. Nalezneme mezi nimi např. Orsona Wellese (Macbeth, 1948), Romana Polanského (Macbeth, The Tragedy of Macbeth, 1971) nebo Akiru Kurosawu (Krvavý trůn, Kumonosu-jô, 1957). Mnohá zpracování pak vznikla pro televizní obrazovky a mezi ty můžeme zařadit i počin Bély Tarra, jenž vytvořil vskutku výjimečné dílo. Režisér jej natočil ve stejném roce jako svůj poslední sociálně-kritický snímek Panelové vztahy, v barvě, stopáži lehce přesahující hodinu, a především jen ve dvou záběrech. První z nich trvá něco málo přes pět minut, načež se objeví titulek s názvem filmu. Macbeth a Banquo se zde setkají s čarodějnicemi (ztvárněnými muži) a ty je seznámí s věštbou. Druhý záběr má něco přes hodinu a celé drama se vlastně odehraje bez jediného střihu. Tarr dodržuje jednotu místa, jak bývá zvykem v divadelních inscenacích. Využívá kamerových jízd a vnitrozáběrové montáže, pracuje s otevřeným rámem záběru a místy snímá prostor ve více plánech. Promyšlená výstavba díla dodává dramatickému textu na intenzitě, stejně tak klaustrofobické prostředí, v němž se odehrává. K výslednému působivému obrazu zločinu, viny a trestu přispívají také herečtí představitelé, jimiž vyřčené repliky se dotýkají samotné lidské existence. (Letní filmová škola)
Dílo proslulého renesančního dramatika Williama Shakespeara (1564-1616) láká odjakživa umělce jak k inscenování na jevišti, tak k pokusům o převedení na stříbrné plátno. Jednou z jeho hojně zpracovávaných her je jeho nejkratší tragédie Macbeth z roku 1606. O adaptaci příběhu šlechtice, jenž zavraždí svého panovníka, aby se podle věštby sám stal králem, se tvůrci snaží dodnes. První pokusy vysledujeme už v němé éře (např. Macbeth, r. J. Stuart Blackton, 1908). Zajímali se o něj také proslulí světoví režiséři, kteří měli na vývoj kinematografie nesporný vliv. Nalezneme mezi nimi např. Orsona Wellese (Macbeth, 1948), Romana Polanského (Macbeth, The Tragedy of Macbeth, 1971) nebo Akiru Kurosawu (Krvavý trůn, Kumonosu-jô, 1957). Mnohá zpracování pak vznikla pro televizní obrazovky a mezi ty můžeme zařadit i počin Bély Tarra, jenž vytvořil vskutku výjimečné dílo. Režisér jej natočil ve stejném roce jako svůj poslední sociálně-kritický snímek Panelové vztahy, v barvě, stopáži lehce přesahující hodinu, a především jen ve dvou záběrech. První z nich trvá něco málo přes pět minut, načež se objeví titulek s názvem filmu. Macbeth a Banquo se zde setkají s čarodějnicemi (ztvárněnými muži) a ty je seznámí s věštbou. Druhý záběr má něco přes hodinu a celé drama se vlastně odehraje bez jediného střihu. Tarr dodržuje jednotu místa, jak bývá zvykem v divadelních inscenacích. Využívá kamerových jízd a vnitrozáběrové montáže, pracuje s otevřeným rámem záběru a místy snímá prostor ve více plánech. Promyšlená výstavba díla dodává dramatickému textu na intenzitě, stejně tak klaustrofobické prostředí, v němž se odehrává. K výslednému působivému obrazu zločinu, viny a trestu přispívají také herečtí představitelé, jimiž vyřčené repliky se dotýkají samotné lidské existence. Komentáře uživatelů k filmu (4)
-
O*R*I*N
Pro celkové pochopení Tarrových následných formálních opusů nezbytné vidět, teprve nyní vidím tvorbu režisérského mága křišťálově čistě ve všech souvislostech.(23.1.2010)
-
lupuscanis
BÉLA TARR, MACBETH (1982) _____ Tarr tvoří obrazy/světy o mnoha vrstvách, filmy, které (ne)bezpečně zasahují naši představivost, vtahují nás hypnoticky kamsi, kde jsme ještě nebyli, a přece to tam poznáváme. Kde je z tohoto pohledu Macbeth? Snad někde napůli cesty. Macbeth je taková Tarrova experimentální laboratoř, a předmětem zkoumání je tu >záběr bez konce<. Což z ní dobře. Podle mne je ale sotva něčím více. Neubráním se srovnání s jiným TV projektem, s Medeou tandemu Trier/Dreyer (1985), který je doslova přeplněn úžasnými (nejen inscenačními) nápady. Macbeth nám alespoň připomíná, že pro přesvědčivou sílu Tarrova filmového obrazu, je třeba čehosi více, než pověstného dlouhého záběru, a že ať už to je cokoli, Tarr 'to své' musel ještě intenzivně hledat... ____ Chuť nořit se do raných prací autorů, které jsme si oblíbili, je dobrodružství – a jako každá pořádná výprava do neznáma, i tato má svá úskalí. Snímek jako celek je oproti jiným Tarrovým filmům poměrně obtížné sledovat, do svého 'světa' vtáhne pravděpodobně málokoho. Důvodů je více. Kamera, přes svou nepřehlédnutelnost, ještě nemá dostatek odvahy, aby se osamostatnila, spíše sleduje předem dané - trochu rigidní - linie, upozaďuje prostředí, které tu zkrátka nehraje; je zaostřeným okem stroje, před kterým děj snímku defiluje, spíše než okem ‘tanečníka‘, před kterým obraz/svět vystává, a v kterého se převtělí už za pár let. S prvními záběry Podzimního almanachu...(26.8.2011)
-
Rosomak
Na jedné straně se zde už projevuje Tarrova tendence radikálně dlouhých záběrů (které zde jsou jen dva), na druhé je to však stále pevně ukotvené v televizní estetice, která zabraňuje nějakému pohroužení do díla, jak je tomu v pozdějších Tarrových filmech. Přesto dlouhé záběry (resp. ten druhý dlouhý záběr) fungují/e jako způsob jak efektivně hru ozvláštnit. Tarr se zde soustředí téměř výhradně na tváře postav, v nichž se celé drama zrcadlí, pohybující se v úzkých chodbách či schodištích hradu. Pohyby kamery jsou úžasné a skvěle se v nich využívá i vysoké hloubky ostrosti televizní kamery pro dramatické přechody mezi akcí v popředí a v pozadí.(30.8.2009)
-
bassator
36. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2010 - VISEGRÁDSKÝ HORIZONT - Retrospektiva: Béla Tarr (Macbeth / MACBETH / Macbeth) - 26. 7. 2010 - kino Reduta - Velký sál - Uherské Hradiště - 1/7 FILMU - 20%(4.8.2010)
