Grázlové

"Z které části Mexika jsi ??" - "Z Paraguaye !!" ;) Režiséra Wese Andersona lze bezesporu považovat za opravdu velmi osobitého vypravěče, což dokazuje i jeho nezávislá prvotina, která filmovému světu představila bratry Wilsonovy, které jsem doposud společně v jednom projektu nikdy neviděl, a jejich hereckou účast tak vnímám jako veliký bonus, nicméně je také opravdu velmi zajímavé sledovat, jak se Anderson vyvíjel jako filmař, minimálně několik rysů tolik pro něj typických jistě rozpoznáte, ať už pohrávání si s absurditou a nadsázkou, která je zde ještě posílena velmi zajímavým hispánsky laděným soundtrackem Marka Mothersbuagha, či velmi pomalé tempo vyprávění.. Naopak ten obdivovaný Andersonův cit pro naprosto vycizelovaný magický vizuál v Bottle Rocket raději nehledejte, protože při srovnání například s jeho poslední peckou Moonrise Kingdom byste mohli být opravdu dost překvapeni !! Ačkoliv Grázlové nenabízí, ostatně jako většina Andersonových filmů, žádný ohňostroj gagů či vtípků k popukání, tímto snadno čitelným typem komedie Bottle Rocket skutečně není ani náhodou, velmi příjemně se u něj však s úsměvem přes celou tvář pobavíte, a když tu partičku neuvěřitelně lidských magorů doplní ještě jako vždy výborný James Caan, jsem naprosto spokojen, s hereckými výkony totiž tento snímek stojí a padá, Anderson si je dobře vědom, jak snadno by celkové vyznění mohlo sklouznout od toho geniálně civilního absurdna k trapnosti, a nutno říci, že k žádnému z herců nemám výhrad, nicméně stále vnímám Owena ze všech tří bratří Wilsonových jako nejtalentovanějšího a herecky nejzdatnějšího.. (21.05.2013)

Spíše předzvěst nadupanějšího Rushmore, než těch největších divů, které následovaly. Přesto už v Bottle Rocket občas nějaký úhel kamery, či dialog tvůrce prozradí. Bottle Rocket možná neví, co chce říct, ale přesto je vidět, že umí říkat. A nebo naopak Bottle Rocket už ví, jakou náladu chce nastolit, ale ještě ji neumí prodat. Ve 'Wes Anderson Collection' píše Matt Seitz, že Wese si začal všímat už po prvotině. Zajímalo by mne, jestli kdybych Bottle Rocket začínal, jestli bych se také chytil hned od začátku, protože spoustu návnad Anderson předhazuje už zde. S každou minutou stopáže lepší. (30.12.2014)

Grázlové sou zdaleka nejzábavnější film z těch tří (Darjeeling, Život pod vodou) co sem od Wese Andersona viděl, ale ´pořád mam problém se u jeho příběhu naprosto jednoduše bavit, pořád je to takový moc složitě podaný a málo odlehčený a to je tady takovej borec jako Owen Wilson, kterej je zde sice mladej a je to jeho první film, ale taky je tady asi nejlepší a nejzábavnější ze všech, ale podle mě má ještě daleko větší potenciál (30.03.2008)

Ve své pouti proti chronologickému pořadí filmů Wese Andersona jsem přece jenom obejevil jeden, který si ode mě nevyslouží superlativy. Namlsán z jeho třech pro mě dokonalých filmů jsem tak nějak očekával, že i jeho debut bude nějakým způsobem nezapomenutelný. Nebyl. Je to příjemně svěží příběh o jednom pevném přátelství ("buddy chemie" funguje dobře i proto, že oba hlavní protagonisté jsou bratři) ,ve kterém jsou už tu a tam rozpoznatelné rysy Andersonových pozdějších "vyzrálejších" děl. Hlavně začátek se však rozjížděl pomalu a na konci se to celé tak nějak rozplizlo do ztracena. I tak - kdybych natočil takový debut, říkal bych si Pan Filmař. 60% (28.08.2006)

Nejsem znalcem díla Wese Andersona a jeho Grázlové jsou teprve druhým snímkem z jeho dílny, který jsem měl možnost vidět. Viděl bych to tak, že Anderson natáčí zábavné hříčky, pracuje s nadsázkou, ironií a prvky grotesky, jenže zatímco jeho Grandhotel Budapešť považuju za vyzrálé dílko, kde všechno souvisí se vším a ve výsledku funguje, u Grázlů je znát určitá nedotaženost a nezkušenost - konec konců natočil je na počátku své tvůrčí dráhy. Potenciál byl každopádně mnohem větší než výsledek. Jednotlivosti se mi líbily, ale jako celek Grázlové u mě prohráli. Celkový dojem: 45 %. (01.02.2015)