Grázlové

zo všetkých filmov, ktoré som od môjho obľúbenca Wesa Andersona videl, je tento zatiaľ najslabší (nevidel som ešte úplne prvý, ktárkometrážny filmík nesúci rovnaký názov ako tento delovečenrý debut, ktorý bol pre neho predlohou) ale už nesie niektoré typické znaky rozprávačského talentu a štylistického umenia tohto mladého a nadaného autora, veľmi jemnučký náznak humoru ála anderson a úžasnú dvojku bláznov wilsonovcov . . . jediný problém je v tom, že je to do hodiny a pol dlhej verzie prerobená "prkotina" s pôvodnou minutážou 13 min. čím na niektorých miestach vzniknú tzv. hluché miesta (alebo tiež chvíľky "o ničom"), ale je to prinajmenšom ten najrozkošnejší a najčudnejší film o ničom, aký som kedy videl (a chvíľu som zvažoval, že za tú ľudskú obyčajnosť a charakteristickú podivnosť dám aj štvrtú hviezdičku) (19.01.2007)

Já nakonec ty slabé 4* dám, protože ve finále z toho mám dobrý pocit. Sice je to Andersonův debut, ale už tady byly znát některé jeho typické znaky (barevnost, osobitý humor, atd.), které pak v pozdější tvorbě pochopitelně rozvinul. Hodně se mi líbila kamera a i když z toho filmu člověk nemá záchvaty smíchu, i tak jsem se příjemně bavil těmi zvláštními detaily. Chvílemi pokulhávalo tempo a vůbec by nebylo na škodu to zkrátit, ale jinak se mi Bottle Rocket celkem líbilo a klidně bych na to i koukl znova. A půjdu proti davu, když řeknu, že zatím je to to nejlepší, co jsem od Andersona viděl. Ale mám za sebou teprve čtyři filmy, třeba na mě čeká ještě něco lepšího... Slabé 4* (12.08.2020)

Ve své pouti proti chronologickému pořadí filmů Wese Andersona jsem přece jenom obejevil jeden, který si ode mě nevyslouží superlativy. Namlsán z jeho třech pro mě dokonalých filmů jsem tak nějak očekával, že i jeho debut bude nějakým způsobem nezapomenutelný. Nebyl. Je to příjemně svěží příběh o jednom pevném přátelství ("buddy chemie" funguje dobře i proto, že oba hlavní protagonisté jsou bratři) ,ve kterém jsou už tu a tam rozpoznatelné rysy Andersonových pozdějších "vyzrálejších" děl. Hlavně začátek se však rozjížděl pomalu a na konci se to celé tak nějak rozplizlo do ztracena. I tak - kdybych natočil takový debut, říkal bych si Pan Filmař. 60% (28.08.2006)

Podle Scorseseho jeden z deseti nejlepších snímků devadesátých let, ale podle mě Anderson překonal svůj debut zatím všemi nadcházejícími snímky. Ovšem už zde je jasně čitelný režisérův styl - Andersonovy trademarky, specifická kamera, nadsázka... Na tomto snímku mi nejvíce podařený přišel samotný konec, kdy dochází k "naplánovanému" přepadení. Jinak v podstatě souhlasím s Eddardem. 70% (04.02.2006)

Prvotina Wese Andersona mě nechytla. Ještě to není úplně klasický Anderson, ještě nemá tak vymazlený vizuál, ale některé jeho prvky už tady jsou. Především jeho typ postav, různí zasnění infantilní fantasti... No a k těmhle konkrétním jsem si nějak nedokázal najít vztah. Bratři Wilsonovi si tu prohodili účesy - Owen je nakrátko a Luke má zase delší vlasy - ale hlavně mě mátlo, že ve filmu jsou to kamarádi, ne bráchové, i když jsou si tak děsně podobní. Humor filmu na mě nefungoval, ale občas mi postav bylo upřímně líto. Battle Rocket je velmi dobře natočený, ale obsahem mě film docela dost minul. (5/10) (01.09.2019)