Orlando

S přibývajícím časem v průběhu filmu se mi tento snímek docela zalíbil i přes to, že Tilda Swinton patří spíše mezi mé neoblíbené herečky viz. Benjamin Button. Její tmavé oči jakoby se spíše hodily pro roly zlé královny, či čarodejnice :-). Film ale není o příběhu jedné ženy, nýbrž nástrahách té které doby a nerovnému postavení žen ve společnosti. Nepochybuji, že dílo Virginie Woolfové bude ještě mnohem lepší, ale číst ho díky tomu opravdu nehodlám. Lepší průměr. (28.12.2010)

Ačkoliv se film drží základních myšlenek předlohy a je především podmanivým zamyšlením nad lidskou smrtelností a sexuální identitou jako formou performance, Potterová jen otrocky nepřepisuje původní text. Doplnila motivaci pro hrdinovu proměnu, pozměnila závěr, připsala postavu zpívajícího anděla a hru s genderovými rolemi dovedla ještě dál, když nechala Swintonovou hrát muže i ženu. Krom toho se rozhodla zvýraznit ústřední témata posmoderní filozofie, v zárodečné podobě přítomna již v knize (nelineární vyprávění, přímé oslovování čtenáře, poukazování na nestabilitu identit). ___ V době publikování předlohy průkopnická myšlenka, že muži a ženy nejednají dle svého biologického nastavení, nýbrž hrají role přisouzené společností, je ve filmu vyjádřena nejen slovně, ale také ironickým využitím kostýmů, gest, výpravy a pohybů postav, proměňujících se dle dějinného vývoje. Každá epocha se vyznačuje určitým zastřešujícím tématem a uměleckým slohem i specifickou barevnou paletou. ___ Opulentních povrchů Potterová využívá ke zdůraznění premisy, že lidské životy jsou formovány především našim vzezřením. Sofistikovanými filmovými prostředky pak prozkoumává schopnost umění a člověka překonávat kategorie, které zároveň vymezují i omezují naši životní zkušenost. ___ Pohledy Tildy Swinton do kamery nahrazují vysoce komunikativního vypravěče Woolfové a současně nás upozorňují na nesoulad mezi Orlandem a jejím prostředím, které ji nechápe. Film tak nejen soustavně relativizuje způsob, jakým rozumíme genderu a identitě, ale podvrací i naše divácké očekávání a mění způsob, jakým se běžně díváme na filmy. ___ Kniha i film nejenže tematizující sexuální ambivalenci, ale navíc ukazují, jak mohou být kulturnímu dědictví v nových kontextech připisovány jiné významy. Texty jsou významově bohaté, historie je nestabilní. Stejně tak lidská identita. Orlando je krom jiného film o čtení a psaní, natočený podle novely o čtení a psaní. Stejně jako předloha si přitom klade zásadní otázku, jak psát a číst pravdivě vůči sobě samému. 80% (04.01.2019)

Dílo obtížně přirovnatelné k čemukoli jinému, co jsem kdy viděl. Vyprávění o nesmrtelné(m) ženě/chlapovi sice znesnadňuje divákovi možnost napojení na hlavní postavu, ale zase nepostrádá sympatický humor, nadhled a spoustu zajímavých myšlenek, o nichž přímo nutí diváka přemýšlet (hlavní postava se často dívá do kamery a oslovuje publikum). Tilda Swinton se pro tuhle roli narodila a Sally Potter kočíruje tuhle feministickou kostýmní maškarádu s pbdivuhodnou formální výřečností a stabilitou. Doporučuji... (30.04.2018)

Woolfovej Orlando sa nedá opísať slovami. Lyrické opisy, hĺbka, myšlienky, symboly, poetika.... Sally Potter sa intímnou réžiou a opatrným scenárom snažila podobať Virginii a nepokaziť jej dokonalú knihu, ale podľa môjho názoru sa jej to nie úplne podarilo. Ako samostatný film by ma to možno zaujalo, ako snímka snažiaca sa ,,dobehnúť" knihu ma to nepríjemne sklamalo. Tilda Swinton bola vynikajúcou voľbou pre herecké stvárnenie, hudba je chvíľami úžasne sugestívna, ale ako celok ma to nijako neohromilo, pričom som do tejto snímky vložila veľké očakávania. Zamrzelo ma, že sa Woolfovej genialita sprznila v takom príliš obyčajnom filmovom diele. 50% (04.03.2010)

"Jsi tak vážný, Orlando, a přece ne dost." ___ Orlando se narodí do jakéhosi šlechtického rodu a podle toho je i vychován. Dospěje do věku, kdy by on sám měl být schopen postrkovat věci do běhu událostí, ale nic se mu nedaří. On sám (ještě) neexistuje. Postupem času se však proměňuje z definice šlechtice v opravdovou BYTOST. ____ Však nešťastni jsou ti, kdo žijí opojeni romantičností své výlučnosti. Kdo vkládá obraz sebe do toho nešťastného rámu se slepou vírou, že tak lze skutečně žít, není než zbabělec. Zkušenost ho bude mlátit do zad a srážet kopanci tak dlouho, dokud nenajde odvahu vstát a jít svou cestou. Anebo svou nemohoucnost vydávat za ctnost, ačkoliv všichni vidí jen chudáka k politování. ___ Taková je to pohádka. (31.03.2012)