poster

Siroty (TV film)

Drama / Pohádka

Československo, 1974, 41 min

Režie:

Jan Schmidt

Komentáře uživatelů k filmu (3)

  • Flego
    ****

    Muž nájde vo vypálenej dedine tri deti a ujme sa ich. Jeho žena je však stále chorľavejšia, tak ich zavedie do hlbokého lesa a nechá ich napospas osudu. V tej chvíli dostáva táto dráma svoj nový, rozprávkový charakter, ale dôležité je, že nestráca na atraktivite. Pre mňa veľmi príjemné prekvapenie, ale i počudovanie, kde bol tento film celé roky, keď som o ňom nikde nepočul.(17.1.2010)

  • raroh
    ****

    Jan Schmidt je znám antiutopií Konec srpna v hotelu Ozon, pravěkou trilogií podle Štorcha a jako spolužák Chytilové, Menzela a Schorma ve Vávrově ročníku na FAMU. Vcelku je to však nedoceněný autor. Od konce 60. let do poloviny 70. let se věnoval podobně jako Juraj Herz adaptacím literárních děl (vančurovský Luk královny Dorotky, Kolonie Lanfieri podle A. Grina) a pohádkám. Všechna tato díla jsou vytříbená a výtvarně stylizovaná (spolupráce se Zdeňkem Liškou, kameramanem Jiřím Macákem a výtvarníkem Theodorem Pištěkem), až se nechce věřit, že Schmidt toto dokázal tvořit v nejhorším období normalizace. Jednou z pohádek, natočenou podobně jako Herzova adaptace Turgeněva Dotek motýla v Krátkém filmu (zakázka pro Slovenskou televizi), je dosti syrový příběh Sitoty, zpracovaný v intencích surrealistického vidění světa.(12.3.2010)

  • topi
    *****

    Pohádkový příběh se odehrává za Tureckých válek, kdy uhlíř musí z lesní samoty jít do vesnice pro lék pro svoji nemocnou ženu. Vesnici však nachází vypálenou od Turků, kde zůstali přeživší tři děti. Tak je vezme domů, jenže nemocná žena se nemůže o ně starat, tak uhlířovi nezbývá nic jiného, než zavést siroty do lesa a tam je nechat napospas osudu. Děti narazí hluboko v lesích na chatrč, kde přebývá stará ježibaba a její syn - čert. Jako v každé pohádce, vše nakonec dobře dopadne. Kdybych ale tuhle pohádku viděl jako malej kluk, tak bych se asi strachy pokakal. Čert v podání vynikajícího Augustína Kubáňa je opravdu hrůzunahánějící a takhle bych si představoval pravýho čerta. Výborná je i Beta Poničanová v roli ježibaby a taky uhlíř v podání Bohumila Vávry, bratra dnes již stoletého režiséra Otakara Vávry. Moc krásné je netknuté lesní prostředí, nebo žíví draví ptáci v chatrči ježibaby, má to zkrátka svoje kouzlo a nádhernou atmosféru. A kapitolou sama pro sebe je geniální skladatelská kompozice Zdeňka Lišky! Když čert nahání siroty po lese, tak střídání hudebních motivů, ( záběr na čerta jak utíká, záběr na děti když prchají, záběr na uhlíře když hledá děti) je naprosto nadpozemsky udělaný a v tu chvíli se vše mění v jedinečný soundtrack. Škoda, že se tenkrát u nás soundtracky nedělaly, Lišku bych chtěl mít celýho komplet. Režisér Jan Schmidt je neprávem opomíjený umělec, každé jeho režisérské dílo je něčím zajímavé, včetně této ztracené hororové pohádky. V galerii k tomuto snímku je ovšem Beta Poničanová z úplně jiného filmu.(2.3.2011)