V dobré společnosti

Možná bych tuhle "komedii" nepovažoval ani za komedii jako spíš za pohodovou story. Líbilo se mi, že to bylo civilně pojaté a nebyly tam zbytečné americké, evropanovi nicneříkající gagy. Zkrátka byla to opravdová pohodovka pro odreagování. Pohodové herecké obsazení, nic vlezlého. Moje spokojenost je vyjádřena 4*. (15.01.2006)

Příjemná decentní melancholická komedie (nebo úsměvné drama?) z chladného světa vybuzených marketingových yuppies s výborným obsazením, ze kterého ční zejména nový objev Topher Grace. Ten mi zpočátku připadal dost nevýrazný a trochu nadbytečný (kolik Tobey Maguirů ještě potřebujeme?), ale snadno mě přesvědčil svým excelentním výkonem. Stejně snadno jako si moje sympatie urval životem těžce zkoušený, ale stále vzpřímený a upřímný šéf oddělení reklamy a otec zoufale rychle odrůstající a osamostatňující se dcery Dennis Quaid se svým širokým úsměvem či zvláštně krásná Scarlett Johanson jako zmíněná dcera. Pohodový snímek, který vás pobaví o to víc, o kolik méně přímočaře se o to snaží. (01.06.2006)

Pokaždé, když vidím kráčet nějakého megaúspěšného člena kindermanagementu vyžívajícího se ve vyhazování lidí z práce, tak mám velkou chuť rozšlapat mu všechny jeho mobily, zaparkovat jeho Porsche na dno jezera a nakonec mu přátelsky šlápnout do úsměvu. Carter Duryea má však u mne jedno malé nevýznamné plus za to, že si ještě není jistý tím, zda ho ničení lidských životů skutečně uspokojuje a patrně proto není jeho spojení s rodinou podřízeného ve výsledku vůbec špatné. Přesto mám takový pocit, že pokud si v zemi nekonečných možností musí marketingový ředitel úspěšné firmy brát druhou hypotéku na vysokoškolské vzdělání své dcery, tak s tím kapitalismem asi nebude něco v pořádku. (19.11.2012)

Není to nejlepší film, jaký jsem kdy viděla, na druhou stranu se takhle sympaticky civilních filmů, které vás ale nenudí ani na chvíli, natočí jen pár do roka. Sice se neválíte po zemi smíchy, ale tenhle kousek v sobě prostě jistou šťávu má. Taková inteligentní pohodička pro náročnější diváky, kteří si chtějí zrovna odpočinout od všech válečných a depresivních filmů. Navíc mám Dennise Quaida ráda už dlouho a svojí roli tatínkovského šéfa firmy vystihl fakt dokonale, stejně jako se Topher Grace výborně ujal role mladého, nezkušeného a trochu naivního nového šéfa. A skutečně velké plus u mě tenhle film má i za svůj trochu nečekaný (a zvlášť u amerických komedií nevídaný) konec. (23.10.2006)

Vskutku jsem dostala něco, co jsem nečekala. Protože tenhle film (těžko psát komedie) je tak hezky naivně-realisticky lidský, že mě dostal. Konfrontace dvou generací na pracovišti v poněkud obráceném pořadí, mládí, které se dere nejen po profesním žebříčku nahoru, ale narušuje i rodinou pohodu. Prostě unikum, i po herecké stránce, protože tak moc charismatický mi Danis Quaid už dlouho nepřipadal a Topher Grace je klučina (jak jinak to napsat?) tak tragicky zasmušilý, že jsem mu to zbaštila i s navijákem. Divná zábava tenhle film, ale to rozhodně nesnižuje jeho dějové a herecké kvality, prostě má takové jemné a nenásilné poslání ... (15.10.2005)