Winter's Tale, The (TV film)

bogu

Zimní pohádka je filmaři dodnes trestuhodně opomíjená shakespearovská romance, stojící jednou nohou ve sněhu hořké tragedie, druhou na voňavé letní louce pastorální komedie, přičemž v závěru zázračně svede oba světy dohromady pod malebnou klenbou pokory, usmíření a odpuštění – je tedy za co děkovat pánům z BBC, kteří zorganizovali adaptaci všech třiceti sedmi Shakespearových her: bez nich by tahle krásná hra dodnes neměla své zastoupení ve světě filmu. Bohužel zdaleka ne všechno se tvůrcům podařilo: někomu nemusí sednout už ty stylizované kulisy: abstraktní bílá manéž (později zbarvená do žluto-zelena) a umělý strom uprostřed, já bych ovšem svou hlavní výtku vznesl ke zvláštní televizní statičnosti, která prostupuje jak dramaturgií, tak hlasovým projevem mnoha herců. Jeremy Kemp jako Leontes sice v první polovině vydatně syčí a hřímá ve svém klasicky padoušském stylu, ale v jeho slovech je vlastně mnohem méně nuancí, než o kolika by diváky chtěly přesvědčit časté close-upy na jeho strnulou tvář. To že Leonta hraje jako nafoukaného páprdu je zčásti dané jeho věkem (Leontovi by mělo být okolo třiceti), ale mám pocit, že Kemp se ani nepokoušel hledat nějaké jiné polohy – o lásce k Hermioně a tedy i bolesti, kterou si Leontes způsobuje, mě věru nepřesvědčil. Anna Calder-Marshall je naproti tomu jako Hermiona skvělá a v soudní scéně Kempa naprosto převálcuje fenomenálním servisem své obhajoby; Margaret Tyzack zdatně sekunduje jako rázná, i když někdy trochu teatrální Paulina. Osazenstvu v Čechách vévodí poněkud buchtovitý Polixenes Roberta Stephense (jehož huhňání je často špatně rozumět), bezchybný Camillo Davida Burka a přiměřeně patetický Florizel Robina Kermoda. Klauni se také celkem vyvedli, Rikki Fulton si Autolyca zahrál s očividným gustem a celkový dojem z Čech tak kazí jen neuvěřitelně bezvýrazná, jednopolohová Perdita Debbie Farrington, pokud nepočítám medvěda, jehož výstup byl sice kvůli jeho očividné vycpanosti strašlivě trapný, ale naštěstí milosrdně krátký. Závěrečná scéna se sochou – jedna z shakespearových nejdojemnějších a nejhlubších – samozřejmě leccos vynahradila, ale mám podezření, že mohla dopadnout o dost lépe, kdyby bývala měla lešpího Leonta a, jakkoliv to může znít povrchně, lepší kostýmy a kulisy. Celkově tedy nejde o tu nejlepší možnou produkci, ale její kvality snad ještě pořád lehce převažují její poklesky a v rámci možností vlastně BBC předvedla slušný výkon; já osobně si navíc cením adaptace Zimní pohádky víc, než dejme tomu Hamleta, kterým si kameru utírá kde kdo. // LEPŠÍ VERZE: O žádné lepší filmové verzi Zimní pohádky zatím bohužel nevím.(26.11.2009)