La flaqueza del bolchevique
Slabosť boľševika
Režie:
Manuel Martín CuencaHudba:
Roque BañosHrají:
Luis Tosar, María Valverde, Jordi Dauder, Rubén Ochandiano, Nathalie Poza, Manolo Solo, Mariola Ruiz, Daniel Grao, Enriqueta Carballeira, Luis Miguel Seguí (více)Obsahy(1)
Zvláštny milostný príbeh o štyridsiatnikovi, ktorý sa na prvý pohľad zamiluje do mladej študentky. Hrdina Pablo Lopez zostane jedného dňa trčať v dopravnej zápche. Už ho nebaví počúvať hlúpe rádio a tak si pustí svoju obľúbenú metalovú kazetu. Príliš sa však nechá uniesť hudbou a spôsobí tak dopravnú nehodu. Zrazí sa so Sonsoles, ktorá ho následne chce žalovať za ublíženie na zdraví. Aby dal Pablo všetko do poriadku, prenasleduje Sonsoles až do školy jej mladšej sestry Marie. Napriek konfliktu so Sonsoles nachádza v Marii oduševnenie, nevinnosť, úprimnosť a chuť do života, ktoré už jeho vrstovníci i on sám dávno stratili. Na prvý pohľad sa do Marie platonicky zamiluje a musí ju opäť vidieť. Film španielskeho režiséra Manuela Martína Cuencu sa citlivým spôsobom vyrovnáva s chúlostivou lolitovskou témou a nevtieravo svojmu divákovi kladie otázky o tom, čo to znamená byť mladý a prečo sa oplatí žiť. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (33)
Hnusný to chlap, Pablo Lopez. Ani náhodou jsem mu nefandila. Ne proto, že se zamiloval do teenagerky, ale proto, jak se choval k ostatním, hlavně ženám. Postupem času se v tom nerovném vztahu plácal, až mi ho bylo chvílemi líto. Když ho nakonec dostihla karma definitivně, bylo mi ho líto úplně. No řekněte sami, není to divný film :-) ()
Lolita po španělsku, z mého pohledu hned po několika stránkách nedotažená (ovšem "nedotaženou" erotiku jednoznačně kvituju!). Navrch příjemně konzervativní Bolševikova slabina nabízí ještě nejkouzelnější úsměv široko daleko. Jako ... ve vší vážnosti ... María Valverde by se měla normálně v zájmu lidstva naklonovat a podávat jako lék na depresi. :) ()
Pozor !!! Nenechajte sa pomýliť názvom Slabosť bolševika. Nejde o žiadnu politickú drámu s úvahami o komunizme! "...ako každý pondelok ma duša tlačila priamo medzi nohami. Napadlo ma, že duša je vlastne tretie vajce" - zahlási asi 30- ročný bankový manažer, kedysi študent filozofie. Film, kde je hlavným hrdinom, je humornou kritikou spoločnosti, ktorá rýpe skoro do všetkého. Televízia je pre debilov, pracovné vzťahy sú založené na riťolezectve a podobne. To sa však zmení, keď duchaplný manažér narazí do auta neurotičky Sonsoles, ktorá ho oplzlo poníži. Zastrašuje ju telefonátmi, chce sa jej pomstiť, ale nakoniec sa zamiluje do jej 15- ročnej sestry Márie. Komédia sa postupne začína meniť na tragédiu. Za úlohu Márie sa stala Mária Valderde hereckým objavom roka. Film sa fakt vydaril. Je rovnako dobrý ako knižná predloha od Lorenza Silvu, ktorá nedávno vyšla v češtine (Bolševikova slabina. Garamond, Praha 2009). Je to vtipná aj hlboká výpoveď o egoizme a osamelosti. "Utrpenie je len sračka padnutá do piesku, z ktorej nič nevyrastie..." ()
Asi soukromý divácký zážitek roku. Ačkoli se (v době natáčení teprve 16 letá) María Valverde objevuje ve filmu teprve v 27. minutě, zafunguje spolehlivě jako zjevení. ZJEVENÍ. Neuvěřitelné, co se mnou dělal každý záběr na tuhle španělskou krásku s totálně odzbrojujícím úsměvem. Proboha, dal bych tomuhle filmu osobně klidně 10 hvězd, kdyby to bylo možné - María Valverde mě naprosto magickým způsobem připoutala k obrazovce, na kterou jsem se nalepil lapaje po dechu a střídavě omdlévajíc z toho zázraku, jehož jsem byl svědkem. Asi jsem se zamiloval... Ale vy asi chcete slyšet něco o tom filmu, u nás zcela neznámém, co? Ech, sejde na tom, když tam hraje ONA? Komorně vystavěný příběh s minimem postav ukazuje zacyklený řetězec událostí od jedné banální autonehody až po lidskou tragédii, která zasáhne do života hned několika postav v samém závěru. Snímek je natočen příjemně estetizovanou kamerou, doprovází ho vhodný hudební doprovod a najde se v něm i výpověď o našem světě, kde se za každou chybu platí. A ta cena je někdy vyšší, než by se nám líbilo... - Ahoj, poldo. - Už jsem chtěl odejít. - Tak brzy? Nemůžeš počkat ani minutu. Čekáš na ženu? - Nečekám na žádnou ženu. Odcházím. - Co mám udělat, abys zůstal? - Jestli mě poprosíš, zůstanu. - Super, teď vím, co je tvá slabina. - Ano? Co to je? - To stejné, co u chlapů, co očumují děvčata před školou, aby viděli jejich kalhotky. - Jestli ti jde o tohle, tak sbohem. Nechci vidět tvé kalhotky. - To je dobře. Žádné nemám. - Co? - Nemám na sobě kalhotky. Přes mé kalhoty bys viděl obrysy. Neodcházej. UPDATE 4. 11. 2011: Právě jsem dočetl literární předlohu filmu, (rozsahem kratší) román "Bolševikova slabina" od Lorenza Silvy. Je zajímavé porovnat tento text s filmem, protože se v mnoha podstatných detailech odlišuje. Román je vyprávěn v první osobě a jeho hrdina je v porovnání s tím filmovým o poznání víc cyničtější a prohnanější. Zatímco film je v podstatě zcela prostý jakýchkoli náznaků erotiky a duševní život svých postav opomíjí, kniha své postavy popisuje mnohem propracovaněji: hlavní protagonista se nepokrytě přiznává ke své sexuální touze po lolitce, kterou mu náhoda přihrála do cesty a se kterou se seznámí pod vylhanou záminkou. Ani ona však není nevinná, v knize se přiznává, že již není panna a kupříkladu do bazénu si vezme růžové bikiny, zatímco ve filmu si oblékne relativně cudné jednodílné plavky a o jejích sexuálních zkušenostech zde nepadne ani slovo. Kniha se od filmu liší v dalších detailech, z nichž asi nejvíc zamrzí to, že film vypouští - pro děj i samotný titul zcela zásadní - prvek, a sice analogii mezi Marií (v knize se jmenuje Rosana) a nejstarší dcerou Mikuláše II., Olgou Nikolajevnou. Autor v knize stručně líčí její truchlivý osud (v nedožitých 23 letech byla s celou svou rodinou zastřelena) a vyznává se z empatie k imaginárnímu bolševikovi, který kdysi podlehl její kráse, než ji zavraždil (odtud ona "bolševikova slabina" coby obrat pro označení stavu, kdy se člověk zpronevěří dočasně svému přesvědčení, které až dosud vyznával). Víc už prozrazovat nebudu, abych se vyhnul spoileru, takže za mě už jen poslední poznámka: film je o trochu slabší než kniha - především proto, že z předlohy vypouští řadu důležitých motivů a pasáží. V románu do sebe všechno lépe zapadá a závěrečné rozuzlení dává větší smysl, protože se na rozdíl od filmu neuchyluje k přílišné vykonstruovanosti zápletky. A zatímco závěr filmu je šokující a velmi nečekaný, závěr knihy je dojemně lidský. Ale to si už najděte v knize sami, stojí to za to. () (méně) (více)
Mariu Valverde jsem "objevil" už dávno, ale přes veškerou předvedenou erotiku (Madrid, 1987!) v pozdějších snímcích, asi nejhezčí zůstane tady, při svém celovečerním debutu. Kolegové se tu několikrát rozplývají nad herečkou samotnou, nad dusným, neeroticky erotickým dusnem, naplňujícím film. Nic z toho není přeháňka. Luis Tosar byl vybrán záměrně - na první pohled se k Marii nehodí, je starý, plešatý. Všimněte si ale, jak s postupem času kamera stále častěji rámuje jeho tvář s horním ořezem, takže nevidíte pleš, ale končíte nad obočím. Jeho rysy jsou podobné Robbie Williamsovi, a co si budeme nalhávat, to je známý playboy. Tenhle film skutečně bublá pod povrchem, jak píše kolega Cervenak. Dokázal bych se na schůzku, nevinnou schůzku bez doteku i jen ruky, Marie a Pabla dívat celé hodiny. Scénář je zajímavý, nečekaný, naprosto netušíte, co bude dál. Nejvíc ze všeho bych ale vyzdvihl způsob, jakým byla napsána a zahrána postava Marie. Patnáctiletá dívka, ještě ne žena, ale dávno ne dítě, a její první velká láska, postupně se rozvíjející, přemýšlená. Ta realičnost mi vyrazila dech. Takhle chová, dívá, dýchá a myslí zamilovávající se dívka, zkoumající a nahlížející svou známost. Maria za tohle herecky hodně vysoko! ()
Galerie (6)
Reklama