Další lákadlo z mysli Mela Brookse. Tentokráte si dělá srandu z mýtu o Draculovi. Normální, bohatí angličané jsou napadáni Draculou a doktor Van Helsing je musí chránit. (oficiální text distributora)
Nějak pořád nechápu, co se na tomhle filmu skoro všem nelíbí. Já jsem se poprvé válela smíchy a u scény, kdy jde Van Helsing (alias Mel Brooks) s Jonathanem "dozabít" Lucy mám záchvaty (smíchu) pokaždé, když to vidím. Podle mě je tohle krásná parodie na Draculu od Coppoly, s Lugosim i spoustu jiných verzí a bavila jsem se při sledování opravdu docela dobře. A to už víc než 1x.
Oh my fucking god!!! Nevím jestli tenhle film nenávidět za hanobení Coppolova bezkonkurenčního opusu nebo ho vynášet do nebes za ty slzy smíchu, které ze mě Brooksova šílená parodie dostala. Nielsen parodující Belu Lugosiho každým pohybem či výrazem tváře je neodolatelný, stejně jako Mel Brooks beroucí si na paškál v Coppolově verzi Hopkinsem geniálně zahraného Abrahama Van Helsinga. Až by člověk uvěřil, že stará Moldávština byla opravdu nádherná řeč :) Ale čert to vem, bavil jsem se jako u málokterého filmu, takže čtyři hvězdy a rychle pryč odsud než si to rozmyslím.
Je neuvěřitelné, že režisér, který uvedl na plátno Spaceballs a herec, který má na svědomí největšího (nejgeniálněji ztvárněného) debila/policistu, se sešli u takového slabého filmu...
Leslie Nielsen jako bývalý král parodie po tomto snímku začal jít cestou stupidních filmů, které si hrají na chytrou a promyšlenou zábavu. Mel Brooks stále jako celý život mě nudí a stěží mě ještě něčím překvapí. Parodie na Drákulu je to příjemná, ale nedá se říci, že zcela podařená, protože pár vtipných okamžiků nezachrání vše a tak vyhrává moje slabost pro Nielsena, krásné dámy v korzetových šatech a urrrrgentní nadhled.
Absolutní trapárna. Brooks mi nikdy dvakrát vtipný nepřišel a tohle je jeho nejhorší dílo. Nezasmál jsem se tuším vůbec, spíše mi bylo trapně za tvůrce. A Leslie? - kdyby včas umřel (po Bláznivé střele 3), mohl to být král komedie.
Zasmál jsem se,líbilo se mi to,je to můj oblíbený film.A vůbec se za to nestydím a při jeho sledování jsem se necítil ani trochu trapně.Toť vše co chci říci.
Ne že by Leslie Nielsen nebyl už v roce 1995 dostatečně dementní, a s tou trochou make-upu a účesem by se možná i do nějakého slabšího, upírského filmu hodil, ale čemu se tady má člověk laskavě zasmát? Měla to snad být komedie, ne?
„Do práce, pán dozorca!“ Čím viac divák spomína na predchádzajúce paródie s Lesliem Nielsenom, tým je z DRAKULOVÍN smutnejší. Ich režisér Mel Brooks v minulosti zaujal paródiami MLADÝ FRANKENSTEIN a OHNIVÉ SEDLÁ, ale na jeho novšie filmy sa nedá pozerať a že sú DRAKULOVINY (od ktorých nič nové nenakrútil) lepšie, ako strašný BLÁZNIVÝ PRÍBEH ROBINA HOODA (1993) skutočne nie je plusom. Kvôli nedostatočnému rozpočtu všetko vyzerá ako televízna inscenácia, humor je hrozný až žiadny a Nielsen niečo podobné. Stokerovo literárne dielo podnietilo vznik desiatok filmov, od vážne mienených hororov až po komédie, inšpirácie atď., ale na toto sa skutočne nedá príliš dobre pozerať. Snímka vznikla zrejme ako odpoveď na „ultimatívnu“ verziu z roku 1992 (r. Francis Ford Coppola).
"Asi praskla cévka." Už si nevzpomínám, které podebrané vemeno ze Cinemy tenkrát napadlo dát Drákulovinám nehorázných 0%, ale od té doby jistě brouzdá kanalizací, neboť takové profesní selhání se podaří málokomu. Klíčové slovo je NEPOCHOPENÍ. Většina lidí zřejmě čekala od Mela Brookse další neuctivou parodii plnou sprosťárniček a musela být nutně zklamaná. Specifická očekávání budí i obsazení Leslieho Nielsena; ten představuje zase úplně jiný druh parodie. No a kdyby se Brooks vydal tou vyšlapanou cestou, možná že by točil dodnes. Bohužel/Bohudík (jak je komu libo) udělal něco nečekaného: natočil labužnický draculovský pastiš. Laciné fórky jsou tady taky, ale těch chytrých je v Drákulovinách víc než ve zbytku jeho filmů dohromady (a upozorňuju, že na Coppolova Draculu sahal spíš po výtvarné stránce, jinak odkazuje hlavně k Belovi Lugosimu, ale i k dalším verzím) a navíc se za těmi kaskádami gagů skrývá nadšení pro Stokerovu předlohu a její hluboká znalost. Je to paradox, ale parodie, která pohřbila kariéru svého tvůrce, je vážnému originálu věrnější než jakákoli její vážná verze. 80%
