Kumo no mukó, jakusoku no bašo

Nádherné romantické sci-fi, ku ktorému som sa dostal náhodou na tohtoročnom Comics salone rozpráva príbeh troch školákov zo severnej časti rozdeleného Japonska, ktorému každým dňom hrozí vypuknutie vojny s južnou časťou a jej spojencami. Na hraniciach oboch znepriatelených častí sa týči do oblakov obrovská veža, ktorá v okruhu niekoľkých míľ spája paralelné vesmíry, mení štruktúru okolia a predstavuje hrozbu nielen pre obe krajiny ale i ostatný svet. Dvaja chlapci a jedno dievča si sľúbili, že sa raz k veži pozrú na lietadle vlastnej výroby. Potom však dievča záhadne zmizlo a chlapci išli študovať každý do iného mesta aby sa po troch rokoch na prahu občianskej vojny stretli a pokúsili sa svoj sľub dodržať. Beyond the clouds je po vizuálnej stránke úchvatné (i keď trochu gýčovité), čo však diváka uchváti ako prvé je úžasná melancholická klavírna hudba sprevádzajúca celým filmom, dotvárajúca taký ten tiesnivý pocit z celého filmu. 10/10 (17.10.2005)

V poslední době se mi čím dál víc líbí filmy, kde nejsou komplikované vztahy mezi postavami. Díky tomu se pocity postav snadno dokáží přenést i na diváka a přesně to je jednou z nejsilnějších vlastností tohoto filmu. Co se týče vizuální stránky, jakýkoli obrázek vyjmutý z 91 minutové stopáže by se skvěle vyjímal na pracovní ploše. Důvodem, proč film neřadím mezi ty nejlepší, je především pozvolné tempo, které by asi vyřešila energičtější hudba. Děj se snaží co nejvíce minimalizovat zásah moderní techniky do příběhu a tak vzniká pro mě příliš nevlídný kontrast dvou světů, jejíž větší provázání, nebo eliminace moderního světa by filmu jistě prospěly. Romanticky založený divák určitě neudělá chybu výběrem tohoto díla. (28.01.2008)

Typický Makoto Shinkai. Nádherná animace, stále stejný nostalgický styl, který se však (vzhledem k tomu, že v něm Makoto natočil zatím jen tři filmy) nepřejí. Romantika, sci-fi, anime. Originální pozadí, na kterém je příběh vystavěn. Alternativní svět, ve kterém je Japonsko rozděleno na severní a jižní, tajemná věž, která stojí na Hokkaidó, sny, které pro někoho mohou být realita. (05.06.2012)

Pribeh ktory svojim dejom a vizualnou aj hudobnou strankou pripomina sen. Za pomoci jemnej atmosfery sa odvija pribeh, ktoreho posolstvo a vyznam sa da pochopit hadam len emociami. A tak to ma byt. Pre to mam anime tak rad. Pre to nevysvetlene, co sa ma dotkne hlboko v nutri. Nie mnoho neazijskych filmov v sebe ukriva podobne caro. Dokazem si vybavit azda len Fontanu a Pan's Labirinth a o to viac si tieto filmy vazim. Pribehu dodava neobicajne tajomno zahadna veza, ktora je symbolom a voditkom celeho filmu. Symbol niecoho, co nedokazeme nikdy tak celkom ovladnut a pochopit, nieco co nas stale pritahuje, nieco co nam v konecnom dosledku pomoze pochopit samych seba. Uff....jednoducho lepsie raz vidiet ako sto krat pocut. Extraordinary (9/10) (21.05.2007)

Z pozadí som bol spočiatku unesený, po dvadsiatich minútach mi už ten wallpaperový humus liezol na nervy. Múzeum gýča v Kremnici má ďalší exponát do zbierky. Páčili sa mi nektoré drobné detaily ako napr. loužička pod dáždnikmi a podobne. Nepáčilo sa mi spracovanie pre anime typického rumenca, ktorý tu má podobu troch tmavých (u dievčaťa tmavočervených) čiar pod očami. Vyzeralo to akoby im pod očami rástli tri hrubé chlpy, čo je proste humus vážení. No a dejovo to je proste presladená nuda. (23.06.2008)