Proti zdi

S Akinem má člověk pocit, že lidi, co před vámi defilujou, skutečně někde žijou, že mu jen na chvíli podrželi a pak jejich život běží stejně vášnivě a neopakovatelně dál, zatimco my ještě trůníme se spadlou bradou a pocitem, že jsme potkali nádherný zjevení z jinýho universu, u zrnění. (10.07.2009)

Zlatý Medvěd (21.12.2005)

Sakra, já vím, že život není lehkej, ale fakt to nejde skrze film vyjádřit i jinou cestou než takovou, po jejímž absolvování budete mít hlavu jako po víkendové pařbě? Musí hrdinové podobných filmů strašně trpět, abychom pochopili, že strašně trpí? Jsou ty maniakální hádky, podřezané žíly a rozbité obličeje nutné? A k čemu to celé je, když je výsledný efekt přesně opačný a film se tím divákovi odcizuje? __ Proti zdi mě i přes nespornou sílu zobrazovaných emocí nechalo zcela chladným. Přitom jsem se opravdu snažil pochopit chování hlavních hrdinů a i když jsem měl pocit, že mé psychické rozpoložení koresponduje s tím jejich (rezignované smíření), nefungovalo to. Možná to ani fungovat nemělo, ale k čemu by pak byl podobný film? Postavami Proti zdi jsou dva němečtí Turci a jestli bylo cílem režiséra sdělit světu, že život německých Turků stojí za starou belu a kvůli xenofobní společnosti nikdy nebude stát za nic jiného, záměr mu nevyšel. Cahit a Sibel jsou dva dobrovolní outsideři, jejichž sebedestrukční cesty životem se náhodou protnou a moc dobrého z toho nevzejde – jejich vinou. Občas jsem chápal, proč se chovají tak, jak se chovají, občas vůbec. Asi se pohybuji v jiném světě, kde někoho opravdu milovat neznamená šukat s ním. __ Fatih Akin jde ve všech ohledech až na dřeň, filmu nelze upřít syrovost, zčásti dosaženou naprostým rezignováním na vizuální poutavost. Prostředí, ve kterém se hrdinové pohybují je plné špíny, krve, zvratků – prostě bordel, který jakoby reflektoval bordel v jejich životech. Jak ale následně vyjde najevo, věci nic neznamenají, nemají žádný vliv na duševní stav věcí. S ošklivostí míst rezonuje krása Sibel Kekilli, výborné neherečky (přesněji pornoherečky), u které jsem skoro celou dobu alespoň přibližně tušil, co zrovna prožívá, proč její euforii náhle vystřídala naprostá beznaděj apod. __ Hlavním problém Proti zdi bude asi snaha obsáhnout v sobě příliš mnoho pravd. Cesta životem zkomplikovaná naší vlastní neschopností jej žít; turecké národní tradice a zvyky; touha po svobodě v opozici k lásce k rodině… a do toho komediální scény, u kterých jsem se nesmál, protože jsem byl připraven na film, při němž se smát nebudu. Teď už vůbec nevím, co si mám myslet. Sakra, ten život fakt není lehkej. 70% Zajímavé komentáře: pshimi, Paldini (19.04.2008)

Tahle romantika na drsný a surový způsob mě úplně ohromila. Vlastně nejen ona i herecké výkony a jelikož si nenechám diktovat definice ženské krásy od žádných módních magazínů a sexy trendů, ohromila mě i krása herečky Sibel Kekilliy. Ve filmu se sice šoustá, chlastá, dávají rány pěstí až čadí krev, mluvi sprostě, ale přesto má v sobě film více lásky a lidskosti, než většina nasládlých love story dohramady. Neuvěřitelně krásná turecká hudba jen zůrazňuje tvrdost tohoto příběhu, vztahu dvou lidí, který nechce vaše slzy, kterému stačí jen vaše pozornost a přesto mu možná věnujete i vaše slzy. (24.09.2007)

Stačí jenom zběžná znalost kulturních poměrů muslimských zemí a každý divák si hned dá dohromady, o co vlastně mladá Sibel na začátku filmu tak bojuje a proč si k tomu dopomáhá atypickými prostředky. Následný dějový kolotoč, na kterém krom hlavního tahouna nerovnoměrného manželství, taky visí i značná část velmi dobře maskovaných výpovědních hodnot, se točí v decentně civilním tempu, v němž si režisér Faith Akin dělá dostatek prostoru pro to, aby divákovi vyložil vše co má na srdci. V potemnělé atmosféře (většina scén se odehraje v noci) se sice odehrají i příjemně romantické chvilky se špetkou humoru (přenášení nevěsty přes práh), které jsou však velmi rychle zatlačeny do pozadí zlověstnějšími scénami, které v konečném efektu varují před zastaralým lpěním na klasických rodinných hodnotách. Že se k tomu pije pivo, šňupou drogy a všechno to halí „milosrdná“ mlha cigaretového dýmu už je vedlejší. Herecké výkony táhnou film dopředu koňskou silou a vcelku odvázaně se pouštějí do všeho, sexem počínaje přes silnou dávku emocí cákající krví konče. Jediným kazem tak zůstane poněkud kýčovitě působící kapela hrající na břehu Marmanského moře. Ale k tomu už je možná třeba hlubšího náhledu do mysli muslima. (23.08.2005)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $435,395║Tržby Celosvetovo $11,030,861 ║ Čo vlastne vedia Nemci? Nuž prevažne točiť tie najotravnejšie filmy! A tento je jeden z nich. Neviem či mám také šťastie ale pokiaľ si sadnem k Nemeckému filmu príde skoro zakaždým veľké sklamanie. Tento film sa snaží byť originálny ale vyznie len ako nevýrazný paškvíl, spoliehajúci sa len na aspekty ako drogy, alkohol, sex a z tohto základu chce budovať romantickú rovinu? /15%/ (19.10.2008)

Scénář: Fatih Akin .. Já chci žít Cahite. Chci si užívat. Chci tancovat, chci šukat. Chápeš? _ Temperamentní společenská kritika v pěti stěžejních dějstvích, kde se rozprostírá mozaika osudů živelné dívky a postarší trosky. Ti dva se dají do kupy kvůli fiktivnímu manželství,které tokem času a událostí přerůstá do absurdních rozměrů. Gegen Die Wand je ostrý, nekompromisní snímek, jenž je držen pevnou tvůrčí rukou Fatih Akin, který při vyprávění sází, více než na ty pěkné, atmosferické obrázky, na postavy a svižné tempo vyprávění, co dopředu přímo letí. Oporu nalézá i ve skvělé dvojici Sibel Kekilli - Birol Ünel. Ti svoji hereckou úlohu zvládají bravurně, zvláště na nespoutané řádění Sibel v nově nabitém „svobodném světě v manželství“ je radost pohledět.. 85%. (15.11.2007)

."Když nemůžeš změnit svět, změň ten svůj". Je mnoho druhů nespokojenosti: jedna se mění v beznaděj, a jiná se snaží, dosáhnout toho, co chce. A právě ta druhá nespokojenost spojila život odevzdaného alkoholika Cahila, jehož jediným smyslem života je hasit žízeň s nedočkavou muslimkou Sibel, která je natěšená na všudypřítomné rozkoše okolního světa, ale dusí ji rodina a tradice. Tak moc touží po volnosti a svobodě, že se ji rozhodne( trochu paradoxně) získat sňatkem s Turkem.....„Jestli chcete ukončit svůj život, udělejte to.Ale nemusíte kvůli tomu umírat. Ukončete tenhle život a žijte dál.“ Drsné, surové, krvavé, bezvýchodné, nepochopitelné. (13.08.2005)

Vynikající německo-turecký film o střetu kultur, o tom, jak do sebe zapadají, jak se prolínají, ale i jak na sebe narážejí a reagují spolu dvě civilizační paradigmata - náš evropský emancipovaný pohled a tradiční patriotistické kořeny v jednání Turků (třeba ta scéna, jak se bratři baví o prostitutkách, za kterými je u nich zvykem bez nejmenších skrupulí chodit, a hlavní hrdina vybuchne, protože svou vyvolenou (byť Turkyni) miluje západním? způsobem, nebo prostě jen jinak a naplno)... Kulturní a civilizační tlak je tak obrovský, že před ním musejí lidé utíkat a někdy i emigrovat, stejně tak naši hrdinové - Turek Cahil utíká ke dnu láhve alkoholu a mladá Sibel nejdříve pokusem o sebevraždu z tohoto světa a pak se postupně stále více snaží z osidel ortodoxie své rodiny uniknout právě k Cahilovi. Zprvu formální sňatek přeroste v cosi hlubšího, ale dosíci kýžené vnitřní svobody nelze...cesta ven z kulturních stereotypů je namířena proti zdi... Stejně výrazný je tu i rozměr lidské individuality. Vzpoura jedince, odvaha bojovat se životem i nástrahami osudu, síla unikat systému a žít si svůj život vnitřně svobodně a nezadat si s nikým a ničím... To vše reprezentují oba hlavní hrdinové (Cahil pro mne osobně asi trochu víc) a vyjadřují tak čistě západní, evropský, individualistický pohled ve vnímání světa. Proti nim stojí vnímání tradiční, rodové, kolektivní... Za zmínku stojí i ,,romantická" rovina, tu jsem také silně akcentoval, motivy vztahu dvou mladých lidí a jejich čisté lásky... Nelze ani opomenout úžasné herecké výkony, bravurní režii a hudbu - kapela hrající záměrně místně kýčovitou muziku na břehu Marmarského moře v popředí Istanbulu byla skvělá... (24.09.2007)

Autentické. Postavám jsem rozuměl a hercům jsem to věřil. Místy ovšem doooost drsné. Jestli nesnesete scény, jak tři chlapi zkopou ženskou do krve, nebo jak totálně skalenou holku někdo vojede na zemi, tak si to nepouštějte. Ovšem musím dodat, že takovéto chuťovky tu vůbec nejsou samoúčelně, ale mají své pevné místo v ději. (27.09.2010)

Naprosto nečekaná a drtivá palba silných emocí, kterou jsem ani náhodou nečekala. Příběh Cahila a Sibel, dvou ztracených človíčků navíc ještě z odlišných kultur je nabitý živočišnou touhou, šíleností, syrovostí, smutkem, vášní, divokostí, zoufalstvím, beznadějí, depresí a v neposlední řadě láskou. Určitě je tam toho daleko víc, ale mnohé nelze ani slovy vyjádřit. Jestliže pro Sibel Kekilli byla role Sibel skutečně první, tak má můj velký obdiv a Birol Ünel rolí žil, věřila jsem mu absolutně všechno. Velmi intenzivní zážitek plný kontrastů, který vás hned na začátku čapne a nepustí až do konce .- "Jsou všichni, co milují a touží po milovaných, zbaveni rozumu jako já......?" (28.10.2012)

Dosti syrové manželské a společenské drama tureckého Němce - alkoholika a sexuchtivé mladé německé Turkyně zatím spoutané přísnými pravidly rodičů. Ti dva se po svých pokusech o sebevraždu rozhodli vzít netušíce, že volné manželství jim přinese další utrpení i horu emocí. "Láska je kolotoč. Vrazíš tam prachy a ono se to točí." Film ověnčený 23 prestižními cenami a 11 nominacemi a přesto film dosti těžko stravitelný a první hodinu i nudný. Biják o volnosti i o závazcích, o drogách i násilí. Film o tom, co dokáže ze 40-tiletého muže udělat krásná mladá žena. Film o nepochopitelnosti ženského způsobu myšlení a jednání. Snímek plný kontrastů západní a turecké kultury. Trailer: http://www.sms.cz/film/proti_zdi/ukazka (21.08.2009)

Syrové drama o dvou ztracených existencích, které šli sami proti zdi. // Krev proudící v žilách nezměníš. Temperament nezkrotíš. Minulost neovlivníš. // Fatih Akin se pro mě po tomhle snímku stává sledovanou osobou, protože to vypadá, že někdo tady ví, jak dávkovat emoce. (01.09.2007)

Vynikající německý snímek "Proti zdi" reflektuje problematiku početné turecké menšiny žijící v Německu. Není ale ani tak o politicko-společenských problémech Turků a Němců jako spíš o mnohdy palčivějším problému, jakým jsou generační rozdíly. Tradiční a konzervativní turecká rodina není sto pochopit (a ani nemůže) postoje a názory dcery Sibel, která má sice turecký původ, ale přemýšlí jako Evropanka. Od tohoto základního konfliktu se potom odvíjí drama, které končí pro oba hlavní hrdiny tragicky. Velmi realistický závěr dává celému snímku jakýsi "druhý plán", protože již neplatí pro konkrétní hrdiny, ale je o nás všech : jistota rozumného a korektního vztahu nebo nejistá láska ? (01.05.2005)

Film je to sice z prostředí muslimské komunity, ale mnohem víc než o střetu s ní je podle mě o střetu člověka se sebou samým, o pocitech vykořenění a beznaděje, cestě z bludného kruhu a o hledání sebe sama. Vše pěkně surově a bez příkras. Jen mi není zcela jasné, jestli je film o překážkách, které staví do cesty společnost, nebo tento pohled účelově vkládá i tam, kde si je do cesty stavíme sami. (26.09.2005)

Syrový a bouřlivý film! Prodírá se problematikou menšin u našich německých sousedů a něčím, čemu se říká láska!! Nepříjemně vtíravá atmosféra a mnohdy až bolavé jednání hlavních hrdinů, které ovšem není nepochopitelné, ale jednoduše lidské!! Film, který si na nic nehraje, nechce šokovat, ale pouze vyprávět osudy dvou lidí.. Agresivní, potemnělé.. (12.12.2005)

Sibel, jejíž zhýralý život je okázalou rebelií vůči pravidlům její konzervativní, rodiny potká Džahida (už jsem zaslechl i pár zkomolenin, tak jsem to edukativně napsal foneticky :)), jehož zhýralý život je následkem kruté rány osudu, a oba si mezi sebou, navzdory osobní mindrákům a excesům, začnou budovat určitý vztah.. Nejsilnější Akinovou zbraní je jednoznačně schopnost udělat film, který není ani přikrášlený, ani uměle depresivní. Problém integrace národnostních menšin či náboženských záležitostí je tu ponechán stranou (teda IMHO, až mne zaráží, kolik komentátorů si myslí opak) a hlavním tématem se stává vyrovnání se s vlastní osobností a životem (včetně vztahů s lidmi s nimiž ten život chceme nebo musíme sdílet), před nímž by se nemělo utíkat. K Sibel Kekilli bych dodal, že je nejen dobrá herečka, ale také moc hezká ženská a prostě jsem si (samozřejmě z čistě studijních důvodů!) musel projít její, ehm, řekněme ranou filmografii. Té bych dal taky čtyři hvězdičky. Minimálně :) (30.01.2010)

Nemecký film je v posledných rokoch veľmi silný a často mi prináša radosť a silné filmové zážitky. Radosť z kvality filmu si užije väčšina divákov, no neviem koľkým sadne pochmúrny príbeh o dvoch samovrahoch. Turkov je v Nemecku viac než by si sami Nemci priali a tento príbeh je čisto z tejto tureckej komunity. Atmosféra filmu je dosť silná a veľmi jej pomáha hudba od Depeche mode. Akokoľvek divne to znie, skladba I Feel you výrazným spôsobom vyzdvihla samovražednú scénu s úvodu filmu. Tá istá skladba zaznie ešte raz v druhej polovici filmu a zapadla rovnako dobre. Nemá cenu dej filmu podrobnejšie rozoberať, povedzme len, že dvaja samovrahovia k sebe hľadajú cestu...Kamarátka z Istanbulu mi veľmi pripomínala Salmu Hayek. Hlavný predstaviteľ Birol Unel pôsobí veľmi presvedčivo a sympaticky a podľa vizáže by som ho na Turka nikdy netipoval. Každopádne silná a trochu depresívna love story. 80%. (05.07.2015)

Po přečtení anotace i po prvních pár minutách filmu jsem měl dojem, že půjde o veselou komedii ve stylu Zelené karty, kdy se dva lidé vezmou čistě účelově a po jistých peripetiích se do sebe zamilují. Ovšem mýlil jsem se. Gegen die Wand je film spíše syrový a krutý. Především tím, že bez pozlátek ukazuje, jak nízká práva má turecká žena a jak je s ní zacházeno. (11.07.2004)

Drsná romantika. Sibel, mladá přitažlivá, trochu bláznivá koketa se sebedestruktivními sklony využije místního opilce a váguse Cahita, aby získala tolik vytouženou volnost od rodiny. I v na oko uzavřeném sňatku se postupem času začne rodit vztah, který je ale pro oba podivíny bezvýchodný a zničující. Je to nářez a myslím si, že kdyby tenhle film viděl Bukowski, tak by měl obrovskou radost. A geniální soundtrack. (18.05.2007)